Z Vánoc si pamatuju nejdřív zpívání koled s mámou u klavíru; já tradičně s šátkem na krku, neb jsem vždycky měla o vánocích angínu. Jinak, když jsme byli malí, obráželi jsme s tátou o Štědrém dnu po obědě pražské kostely a koukali na jesličky. Vzpomínám, jak kdysi v pravěku, když mi bylo 10, jsem dostala od faráře u svatého Matěje, kde se tradičně vystavuje perníkový betlém, jeden krásný perníček.

      Každoročně pak visel na čestném místě na stromečku. Jo, ale jen dokud nedorostly moje kobylky, a v rámci očesávání perníku ze stromku ho nesežraly... Čímž v praxi ověřily, že i 25letý perník je stále ještě jedlý.

     U nás na Vánoce byl vždycky smrček, perníky, slaměné ozdoby, jablíčka, vlašské ořechy. dneska dtto, akorát místo jablíček máme červené skleněné kouličky A dárky? Jednou jsem vyšťárala (v rámci předvánočního pátrání) krásný igelitový deštník s koňmi; já se vám na něj tak strašně těšila - a dostala ho máma :-))). A z čeho jsem měla největší radost? Víte, že ani vlastně nevím? Vždycky jsem dostala tempery a knížky a vždycky potěšily.

     Jinak každý rok, týden před Vánocemi, jsme jezdili s mámou, její kamarádkou a jejími dětmi na podnikovou chatu do Jizerek.

      Vždycky tam byla spousta sněhu a nikde žádný lidi. Matky-vědkyně nás vždycky ráno vyrazily před chalupu a pak se společně věnovaly vědě a my děti si užívaly radovánek v závějích, jezdily jsme po zadku z kopce (což byla matkami velmi nelibě viděná zábava), stavěly huhuláky a jeskyně pro světýlka.

     Všichni čtyři jsme měli krásné dlouhé pruhované čepice, které se daly obtočit kolem krku a vznikla tak čepicošála.

    Když se nedělala věda, chodili jsme na Protrženou přehradu a též nás matky každoročně vykopaly na Smědavu, což nám školou povinným ditkám přišlo jako strašná dálka, ale absolvovaly jsme to bez keců, neb na Smědavě měli ukrutně velký a ukrutně dobrý zmrzlinový pohár. Od Protržené přehrady vede štola, která je dneska zavřená a bydlí tam netopýři. Tenkrát ještě zavřená nebyla a tak jsme ji celou prošli a tak našli její druhý konec v lese nad Souší.

     Jo, a v sousední chalupě měli novofundlanďáka, a já, coby dítě milující psy, jsem ho na týden adoptovala a tahala ho všude sebou. Taky byla v chalupě sbírka knížek, z nichž moje zamilovaná se jmenovala Sirotek lowoodský (upraveny to výňatek Jane Eyreový), kterou jsem četla furt dokola a pokaždý jsem probrečela pasáž, kdy Helena umřela na souchotiny.

     Díky této knize a ještě knížce Heleny Šmahelový Velké trápení jsem získala dojem, že dětský domov je skvělé místo pro život a toužila jsem se tam dostat. Časem jsem z toho vyrostla :-). 22. prosince jsme se pak skulili dolů do Desné a za tmy a oblevy se vraceli domů do Prahy a těšili se na rozsvícený vánoční strom v Turnově.

    Když jsem pak chodila do třetí třídy, koupila jsem si za ušetřené peníze svoje první běžky a hned první den jsem si dupla na špičku a zlomila ji. Lepili mi ji dole v Desný ve sklárně. Ten rok jednou a pak další roky ještě několikrát.

Veselý Vánočky všem,

Můra

Komentáře (70)

Zobrazit/Skrýt komentáře Můro, hezký :-) : Míša šíša Díky této knize a ještě knížce Heleny Šmahelový Velké trápení jsem získala dojem, že dětský domov je skvělé místo pro život a toužila jsem se tam dostat. Viď? Vždycky, když mě rodiče za něco peskovali, tak jsme jim začala vyhrožovat, že od nich odejdu do dětskýho domova, že se tam budu mít líp. A oni řekli: "Tak jdi." A já nešla. prosinec 02, 2009 20:19 No to jste mi připomněly, : mamča jak jsem doma žárlila na starší sestru. Ona byla fakt moc hodná, šikovná, nadaná a krásná. Pořád mi jí všude dávali za vzor, a mě to neskutečně štvalo. Občas jsem rodiče podezřívala, že si mě vzali z Dětského domova, a proto do naší tmavovlasé rodiny tak nezapadám. Když jsem jim někdy v 6ti letech oznámila, že mě dost nemilujou, a že proto od nich odcházím, maminka, která měla drsný smysl pro humor, mě nikterak nepřesvědčovala o opaku, sbalila mi kufr a vystrčila mě za dveře. Chvíli jsem se tam oddávala svému žalu nemilovaného dítěte, a pak maminka otevřela dveře se slovy "večeře", a bylo po úprku z rodného domu. prosinec 02, 2009 21:04 tak ja, misto abych loupala orechy, : mura1 se tu probiram starejma fotkama. toz nekolik obrazku z praveku: - zpivani vanocnich koled. v pozadi mura s vlnenym oranzovym satkem, anginou a hudebnim hluchem. v popredi murin bratr s absolutnim sluchem prosinec 02, 2009 21:11 trpaslici na novine : mura1 si vsimnete, jak jsme meli jednotny cepice. kazdymu zacinala jinou barvou. akorat barvy byly tri a my ctyri. toz dve cepice byly stejne prosinec 02, 2009 21:17 mura1 : Hezký čepice jste měli. : mamča Zřejmě ten kdo je pletl, u toho koukal(a) na televizi, ne ? A když konečně končil pořad, tak si všiml(a), že už je toho přes metr, tak to ukončil(a) bambulí. Jinak podobnou fotku dvojčat u klavíru, kterak hrajou koledy čtyřručně, mám někde v šuplíku. prosinec 02, 2009 21:23 Já jsem chtěla svého čerstvě narozeného bratra : alena puntíkovaná vyměnit s jednou paní v ulici za mrkací pannu. Zdůvodňovala jsem to rodičům tím, že taková panna "furt neřve". Neprošlo to. prosinec 02, 2009 21:24 adoptovany pes novofundlandsky : mura1 na vylete na protrzenou prehradu. je mu horko prosinec 02, 2009 21:25 Stedrovecerni vecere : NANTAALI 1 Kdo cetl deti z Bullerbynu, vi, jak se slavi ve Svedsku vanoce. Nemame Jeziska ,mame Vanocniho skritka, ktery oblecen do cervenobilych satu prichazi na Stedry den do rodin. Protoze je nedostatek skritku a je o ne velka poptavka, vysvetlili jsme detem, ze skritek sice prichazi, ale ma to ho nekdy tolik, ze ho clovek muze zmeskat, Vse musi jit velmi rychle, aby stihl objet cele Svedsko a vsem detem darky nadelit.DEtem bylo 5 a 6 let a protoze doposud skritka vzdy zmeskaly kvuli koupani, rozhodli jsme se, ze musime zmenit scenar. Ja jsem uvarila ryzovou kasi, protoze ryzova kase je to nejlepsi, co vubec kazdy skritek zna a tak jsme se rozhodli, ze pozveme skritka na vanocni ryzovou kasi.Dali jsme spolecne ryzovou kasi na talir, deti ji osladily a posypaly skorici spolecne jsme ji umistili na zahrade pod jablon.Deti se sly jako obvykle koupat a prevleknout. Manzel zatim vybehl ven vyhodil kasi do popelnice, vratil na misto prazdny talir, obehl dum a z druhe strany od lesa sel pozpatku a umistil pytel s darky u dolnich dveri. Po vykoupani sly deti s nami zkontrolovat talir.Uspech byl 110% Neumite si predstavt to stesti, kdyz videly prazdny talir.Zacaly se predhanet v teorich, kdy tam skritek byl a jak mu kase chutnala. Potom jsme sli hedat darky.Kdyz nasly stopy vedouci z lesa k nasemu domu, bylo stesti uplne.Manzel me potom vypravel jak tezce se mu slo vysokym snehem pozpatku s pytlem na zadech a slapnout zese do svych stop kdyz odchazel.Deti se jeste dlouho chlubily jak Tomte /tak se skritek jmenuje/u nas vecerel. prosinec 03, 2009 07:52 Nantaali, : Míša šíša děti z Bullerbynu jsme tu četly asi všechny. Já jsem je naprosto milovala a četla nejmíň pětkrát. Už se těším, až zestárnu a začnu dětinštět, jak si je přečtu znovu. Můro, pěkný fotky. Kdybych se měla začít probírat těma mýma, mám to asi až do Vánoc. Táta byl nadšený fotoamatér a naplácal těch fotek mraky. prosinec 03, 2009 08:39 Á tak já je nečetla. Asi proto, že je četli všichni. : Myška Můro, pěkné fotky, zvlásť novofundlák . prosinec 03, 2009 08:55 Myško, : Míša šíša tak to je základní mezera ve vzdělání. Je to taková "rošťácká" knížka, řekla bych, že ty jsi zrovna ten typ, kterému by se to taky bývalo líbilo. prosinec 03, 2009 09:04 vsak : mura1 Kdybych se měla začít probírat těma mýma, mám to asi až do Vánoc. Táta byl nadšený fotoamatér a naplácal těch fotek mraky. jsem ty orechy vcera nevylouskala . jj, mama bez fotaku (mela peknou zrcadlovku flexaretu) taky nevychazela z domu. ale vetsina tech fotek zustala doma, odnesla jsem si jich jen par (asi tak jednu krabici ). deti z bullerbynu miluju, hned po pippi prosinec 03, 2009 09:16 Já nevím, knížky pro děti tohoto typu jsem ani nijak nečetla. Louskala jsem Rychlé šípy, další foglarovky, verneovky a mayovky. : Myška Později Waltera Scotta (Ivanhoe, Kenilworth, Králův lučištník a další), Alexandra Dumase, a tak. Dívčí román jsem četla jeden jediný od Stanislava Rudolfa, ani nevím jak se jmenuje, ale mám ho doma, a pak Od Sieglindy Dickové Dívka v sedle, což je o koních a psech. A ještě později kynologickou literaturu a historické romány i faktografii. Holt některé knihy mě minuly, aniž bych toho litovala. prosinec 03, 2009 09:17 Myška : mamča To nevadí, aspoň budeš mít co číst až začneš senilnět. Já si pro tyhle případy schovávám Knihy odvahy a dobrodružství, co jsem je už kdysi dávno přečetla, moji kluci je ponechali bez povšimnutí, a mně se na stará kolena ještě hodí. To už dávno zapomenu o čem byly, tak to pro mě bude znova novinka. Můj tatínek taky na stará kolena koukal v TV na vysílání pro mateřské školy, Veselá školka. A to né, že by byl senilní, ale ostatní pořady, krom soutěžních (typu AZ kvíz) mu připadaly moc agresivní. prosinec 03, 2009 10:02 my ich milujeme : Sipik Severske spisovatelky maju svoj sarm a tak mam pre Ninku nachystanu Pipi dlhu pancuchu aj Otecka a more ( muminci ). Tesim sa na to strasne! Vecer pred spanim teraz citame Emila z Lonnebergy. A bavi ma to fakt rovnako ako Ninku. prosinec 03, 2009 10:22 Myško, : Míša šíša no to já taky hltala Foglarovky, Mayovky a dobrodružné knížky vůbec. Ty Děti z B. ale byly předtím, četla jsem je tak v období 2. - 4.třída. Dívčí románky mě taky nikdy nebavily, ne že bych je nečetla (četla jsem jako dítě všechno, co se mi dostalo do ruky), ale nějak moc mě to nebralo. Vždyť to povídám, že by se ti to bývalo líbilo, jsi na to prostě stavěná. Mmch, Dívku v sedle jsem taky četla, ale kdyby jsi mě zabila, tak už si vůbec nevzpomenu, jaký to mělo děj. Ale úplně přesně si vybavuju přebal knihy. :-) prosinec 03, 2009 10:28 Jé, to je pěkný počteníčko : wendy úplně všechno. K Dětem z Bullerbynu - vyšly na DVD, nevím kdy, já je prostě objevila minulý týden a hned jsem se zakoupila. Klasika. Teď trnu, jak se to povedlo zfilmovat, šušňám si je na vánoční večery... prosinec 03, 2009 10:49 Vánoce jsem měla vždycky moc ráda. : Myška Jako dítě, i jako dospělá. I když jak jsou synové dospělí, to kouzlo se vytrácí, a jen doufám, že se s vnoučaty vrátí. Když jsem byla dítě, tak se u nás taky před Vánocemi šílelo, uklízelo, dřív bylo prostě zvykem pořádně vygruntovat. Už tehdy jsem se zařekla, že takhle tedy, až budu samostatná, ne. Ale krom šíleného úklidu jsme s maminkou a sestrou pekly cukroví, většinou tak 17 – 20 druhů, což mě i bavilo. Na Barboru, 4. prosince, jsme v zahradě nařezaly barborky, aby nám na Štědrý den vykvetly, a maminka dělala výzdobu na hřbitov. Byt jsme vyzdobily až před Štědrým dnem, aby byla výzdoba čerstvá a voňavá. K našim Vánocům patřil a patří rostlý stromeček, většinou borovice nebo jedle, smrk ne, ten brzy opadá. A stromeček jsme mívali do konce ledna. Teď už tak dlouho ne, většinou ho tak v půlce ledna odstrojíme a odneseme do zahrady mamce na spálení. Nikdy se nestalo, že by nám stromek spadl, nebo začal hořet, i když jsme vždy měli stromeček velký, postavený na zemi, a děti malé a zvědavé. Dokonce ani psi jej nikdy neshodili, a to se jeden ze psů chodil sám občerstvovat perníčky, co visely na stromečku, ale byl hrozně šikovný – opatrně perník snědl a nechal viset jen nit. Pár let po sobě, když jsme byly se sestrou malé, jsme mívali ve vaně živého kapra. Byla to atrakce, chodily jsme si s ním do koupelny hrát. Ale vždycky nám ho bylo pak líto, když ho tatínek zabíjel. Na štědrovečerní večeři tradičně máme rybí polévku s osmaženými rohlíky na másle, smaženého kapra a bramborový salát. Měla jsem později štěstí, že na stejnou večeři byl zvyklý i můj bývalý muž, a tak jsme nemuseli ani jeden z nás zvyky měnit. Naše psí madam má konzervu, obvykle kuřecí. Je to pro ni taky svátek, protože jinak drtí granule. U stromečku, před rozdáním dárků jsme vždycky zpívali koledy. Tedy jednu, netrpělivost nám víc nedovolila. A stejně tak i mým synům. A pak po“akci“ jsme už jen tak relaxovali, my děti a později mé děti s dárky, dospělí u cukroví a u televize, nebo nějaké hezké hudby podle nálady… prosinec 03, 2009 11:01 wendy, : mura1 dvd mam. neni tak spatny kapra jsme meli zivyho jednou nebo dvakrat, pamatuju se, jak mama nervozne metelila s kaprem dole v kosiku v kocare, aby ho donesla zivyho. pak ho nikdo nechtel zabit, samozrejme ho zabili malo, on se mame mrskal zivej, ta z toho mela psotnik... a pak uz tuto atrakci odmitala opakovat. stejne vzdycky mela nerva, aby ji pri kuchani nepraskla zluc, tak kratochvili se zabijenim si uz odpustila. zivi kapri se k nam vratili az s mym manzelem, neb to zase byla jejich rodinna zvyklost. hned nase prvni vanoce zakoupil hnedle 2 kousky, kousky plavaly a plavaly... a pak se zacaly tvarit unavene... a doma nikdo nebyl, akorat ja... a navigovana telefonem jsem je musela kuchnout. nejvetsi radost ze zivych rybicek mel kocour, ktery travil hodiny a hodiny na okraji vany a obcas machnul prackou po okolo plavajici rybe. jednou machnul moc a do ty vany zahucel. urychlene vyhucel zas ven a zacal rotovat po koupelne a voda z nej strikala jak z odstredivky. prosinec 03, 2009 12:01 Vždycky jsem si nechávala kapry zabít, : alena puntíkovaná ale jedny vánoce mě děti ukecaly a já přinesla domů kapra živýho. Když si tak plaval ve vaně, kocour seděl nehybně na pračce a čuměl na něj. No a nakonec se též rozhodl k lovu,.Samotný akt jsem neviděla, zato jsme všichni viděli mokrou černou kouli, která lítala po celém bytě - i po stropě, točila se a cákala kolem sebe vodu. Druhý den jsem dala kapra dlo kýble s vodou a poslala jsem děti za panem Rohlíkem, což je manžel mojí kamarádky Ivany - tenkrát bydleli přes ulici, aby nám toho kapra zabil. Pak už jsem nikdy živýho kapra nekoupila. prosinec 03, 2009 12:22 :)))) : d@niela u tchýňů měli vždy kapra ve vaně. Malinká Lenka se tam tenkrát blaženě koukala, honila ho ručičkou z kouta do kouta a strašně se zas těšila za babičkou na návštěvu. Až na potřetí jsem to nevydejchala: Lenka byla velice mrštná už od malinka a tak, sotva dvouletá, si přitáhla k vaně takovou tu červenou stoličku, štokrdle dole s kolečkama, snad si na ně někdo pamatujete... Babička tam byla s ní, takže jsem v pohodě v obejváku popíjela kafe. Najednou se ozvala plácavá rána - a nic víc. Pár zlomků vteřin mi trvalo, než mi došlo, co do té vany tak mohlo spadnout. Prolítla jsem z obýváku do ložnice a z ní do koupelny: ve vaně spokojeně seděla mokrá Lenka, v náručí tiskla kapra a jen si hudla: "yba bubá, bubá yba...". Babička vlítla hned za mnou. Nechala ji tam samotnou, jen se prý odskočila vyčůrat... No, ryba blbá nebyla, jen ulovená (nechápu, jak se jí to povedlo). Průšvih byl, do čeho koncem prosince totálně mokrý dítě převléknout. Pochopitelně člověk na návštěvy běžně nenosí náhradní oblečení. My tenkrát bydleli na okraji Prahy, kdežto tohle bylo v samém centru. Nakonec jsme to vyřešili tak, že manžel fofrem zajel k mé mamince, která ji občas hlídala a tak měla doma zásobu rezervního oblečení. A hlavně bydlela jen cca čtvrt hodiny autem... prosinec 03, 2009 12:40 Myška : mamča Úkid taky neberu tak jako moje tchýně, která se zřejmě narodila ve znamení hadru na podlahu. Celý rok průběžně uklízíme, takže nebydlíme ve chlívě. Na Vánoce se jen umyjí navíc i lustry a sklo ve vitríně, a když nemrzne, tak i okna. Odstrašujícím příkladem kam vede stres, uklízení a pečení, je mi nebožka sousedka z našeho domu. Dost jsme se kamarádily, protože ona byla podobně postižená dvojčaty na druhý pokus, jen o dva roky dřív. Před 15ti lety tahle krásná a zdatná "osmatřicítka" dotvářela v poklusu ještě pozdě večer pohodu Vánoc. Pak se jí z neznámých důvodů někde utrhl "tromb", a přestože pro ní přiletěl záchranářský vrtulník, už jí nebylo pomoci a zemřela na embolii. Její děti tak Vánoce od té doby nemají rády, protože zrovna den před Štědrým dnem přišly o mámu. Vánoce by měly být o něčem jiném, než o nařízeném celosvětovém (křesťanském) veselí, přežírání, žlučníkových záchvatech a předstírané pohody, když matky rodu padají únavou. prosinec 03, 2009 12:42 ... : Mia I vánoce se blížily, poletoval sníh, miminko jsem čekala, mladé lásky hřích. Přišla na svět holčička, okatá a maličká, s láskou jsem ji objala, .. ji nazvala. Tak takhle nějak začínalo přání, které jsem loni složila dceři k 30. narozeninám. Snad budu mít svůj počítač brzy v pořádku a napíšu o vánocích v porodnici. Můro myslím, že jste měli hezké dětství. prosinec 03, 2009 12:53 Taky uklízím průběžně, ale někdy to vypadá, jako bych nevěděla co to úklid je :-) : Myška To znají všichni, kdo mají děti, nebo zvířata, nebo obojí . Musím říct, že maminka se taky věkem zklidnila, už před Vánocemi negruntuje, a bere vše s nadhledem. Ale než se k tomu dopracovala! Ta sousedka, to je síla! My jsme měli naproti v baráku paní, která umývala okna každých 14 dní. To je snad už úchylka. Bohužel už není na tomto světě, skolila ji rakovina. prosinec 03, 2009 12:58 Jé, Mio, taky jsem složila synovi básničku. K osmnáctinám. : Myška Ale zveřejnit ji nemohu, je příliš osobní... prosinec 03, 2009 13:00 Aleno Puntíkovaná, : Rozmarýna moje sestra si loni pořídila kočku. Když měli na vánoce kapra ve vaně, kočce se to strašně líbilo. Nastěhovala se na celý den do koupelny a postávala na rohu vany a číhala na kapra. Nejraději měla, když tam někdo přišel a rozsvítil. Ovšem druhý den tam nešťastnou náhodou zahučela do vany ke kaprovi. Okamžitě z vany vyskočila, otřepala se tak, že museli uklízet celou koupelnu a pak už ji do té koupelny nikdo nedostal. Ona se ho bála. prosinec 03, 2009 13:06 . : Míša šíša Když byly děti malé, tak jsem jim taky skládala takové osobní básničky o jedné sloce. Dávala jsem jim to k zabalené svačině, aby si to pak ve škole rozbalily a přečetly. Úplně mi vypadlo z hlavy, že jsem něco takového dělávala, ale zrovna tuhle děti na to vzpomínaly, jaké to bylo hezké a jak se každý den těšily, co si přečtou. Jo, člověk by ani neřek, jaká blbost dokáže taky způsobit radost. prosinec 03, 2009 13:16 Míšo : Mia I ony tyhle maličkosti zahřejou a potěší. Naše děti vzpomínají strašně rády, jak jsme si jeden rok před vánoci zhasli, zapálili malou svíčku a každý říkal, co by si v životě přál, co ho trápí, co má rád na ostatních členech rodiny a tak. Jinak básničkou občas potěším i ségru, naposled v pondělí. prosinec 03, 2009 13:21 co pečení vánočky? : Mia I pečete doma nebo kupujete? já kupuju neb při pečení se mi rozlézá navzdory špejlím. prosinec 03, 2009 13:38 Vánočku pečeme, já, nebo mamka. : Myška Spíš takhle - co je mamka v důchodu, tak mě i sestru rozmazluje tím, že nám peče vánočku. Z toho vyplývá, že vánočku nekupuji jak na Vánoce, a já ji nekupuji ani v průběhu roku. Ta kupovaná nám ani nechutná. Stejně tak dělám na Velikonoce mazanec... prosinec 03, 2009 13:45 Myško : Mia I bochánky-mazance si taky peču doma, je to stejné těsto jako na vánočku, ale vánočka se mi rozlejzá i když tam dám špejle, tak jsem ji začala kupovat.Hlavně jestli napadne sníh??? prosinec 03, 2009 13:49 Vánočku : Míša šíša nám peče tchýně. Dělá ji tak dobrou, že lepší jsem ještě nejedla, a nehodlám jí v tom nijak konkurovat. Kupovanou by u nás nikdo nejedl, zkusila jsem ji jednou koupit před Vánocemi, aby měl manžel něco na zub (miluje sladké) a on řekl, že z toho cítí chemii a jíst to nebude. Tak jsem taky ochutnala, chemii jsem sice necítila, ale přišlo mi to jen jako voda s moukou. Jóó, kdo jednou tchýninu vánočku ochutná, už nechce nikdy jinak :-) prosinec 03, 2009 13:54 Vánočky kupuju u cukráře. : mamča Dělá je krásné, jak by se mi nikdy nepovedly (nebo ty aušusy prostě nepřijdou na krám). Těsto není šizené, žádné umělé tuky. A co je hlavní, já tvrdím, že na všem tom vaření a pečení je nejcenější ta moje energie a práce. A jestliže to někdo umí jako profík, tak mu ráda zaplatím, a svojí energii ušetřím na něco, co mi cukrář dodat nemůže. Klid v rodině a láska k bližnímu, to je to, co by nás mělo o Vánocích spojovat, né vánočka, kapr, salát a cukroví. prosinec 03, 2009 13:56 Já nevím, co myslíš tím "rozlejzá". : Myška My ať děláme co děláme, vždycky máme "autobus", ale ten vrchní cop drží dobře, a vánočka se nerozbíhá do stran. Recept dodržujeme jen rámcově, vše od oka. Hlavně na vánočce nesmí chybět spousta mandlí a ořechů. prosinec 03, 2009 13:57 Míšo šíšo, z Dívky v sedle : bb2 si pamatuju hlavně to, jak měla obavy o výsledek písemky, psala jakýsi referát a pravila otci, který byl zároveň jejím profesorem "v hlavě toho mám na romám, ale na papír stvořím tak akorát telegram",a on na to "ty tvoje telegramy nejsou vůbec špatné". Tak takovéhle prkotiny si já pamatuju z knížek, ať už jsem je četla před 30 lety jako Dívku v sedle, nebo před měsícem. Mám taky mlhavý dojem, že se jmenovala Inge, nebo Inka? a byla tedy od německého autora. Přebal si taky pamatuju - teda pokud si to nepletu s jinou knížkou - černovlasá hlava s červenou jezdeckou přilbou. prosinec 03, 2009 13:59 A najde se tu nějakej úchyl jako já, : Míša šíša kterej z vánočky vydloubává rozinky, protože je nejí? prosinec 03, 2009 14:01 bb2 přebal si pamatuješ dobře. Ale ta dívka byla Gerlinda. : Myška A studovala mimo domov, právě kvůli koním, a ten rozhovor s otcem, co uvádíš, ten si nepamatuju. Buď tam nebyl, nebo mám sklerózu, ale četla jsem to před mnoha lety... prosinec 03, 2009 14:03 Míšo, my rozinky jíme všichni. : Myška Dáváme do těsta rozinky předem několik dní až týdnů namočené v rumu. Mňam! prosinec 03, 2009 14:04 jo, Míšo, moje dcera. : bb2 a já druhý úchyl je po ní dojídám, protože i my s mámou je máčíme předem v rumu :-) prosinec 03, 2009 14:06 Dívky bez sedla, : Míša šíša bohužel vás nerozsoudím, poněváč si z toho nepamatuju ani písmenko. Ale pamatuju si říkanku z Dětí z B. : Mandlička je na dva kusy, Oskar Agdu dostat musí. prosinec 03, 2009 14:09 Dívka v sedle? : Vodoměrka Jestli se hlavní hrdinka jmenovala Gerlinda, tak to bylo mé mooooc oblíbené čtení... ale pak jsem nějak přešla ke knížkám Stanislava Rudolfa a Ivy Hercíkové a od koní jsem se přes dívčí románky dostala k Loukotkové a pak k Herriotovi a tak to šlo nějak dál a dál, až jsem se dostala k tomu, co čtu teď... prosinec 03, 2009 14:09 Se přiznám, : Míša 2 že vánočku jsem ještě nikdy nedělala. Připadá mi to hodně složité. Švagrová peče vánočku ve formě, je sice jedlá, ale nechutná jako vánočka. Nejlepší vánočku pekla moje babička. Ke štědrovečerní večeři jsme jedli hrachovku, pak byla vánočka se švestkovou omáčkou a řízek s bramborovým salátem. Tu švestkovou omáčku jsem z duše nenáviděla, ale maminka trvala na tom, že musím aspoň trošku. Taky jsem před Vánocemi neměla ráda tu atmosféru plnou paniky, že se něco nestihne. V tom byla totiž maminka mistr. Nakonec se sice vždycky všechno stihlo, ale podle mě to za ty nervy nestálo. Vzpomínám si, jak jsem jednou před Vánocemi ležela s angínou, stromeček už byl nazdobený a táta se na něj snažil nainstalovat umělé svíčky. Nějak mu to pořád nešlo, zamotával se do drátů, vztekal se a ono to pořád ne a ne svítit. Já na něj koukala z postele a přišlo mi to dost srandovní, tak jsem pronesla: "Když se chce, všechno jde", což mi oni dva s mámou říkali celkem často. No a už jsem ji měla. prosinec 03, 2009 14:14 Míša šíša 14:01 : mamča Jo, u nás je to synova přítulkyně. Rozinky důsledně vydloubává a řadí je na kraj mísy. Nedávno mě zas namíchli moji kluci, když jsem jim pekla jablečník. Dávám do toho "co dům dal" - rozinky máčené v rumu, ořechy, nahrubo strouhaná jablka obalená v pudingu...a navrch čokoládovou polevu, a do ní hezky jako vojáčky seřazené půlky vlašských ořechů. A co myslíte ? Buchtu snědli, a ty vrchní ořechy pečlivě odstranili, a nechali na talíři. Naštěstí se našel dobrovolník, co ty čoko-ořechy ochotně zbaštil. Ale občas hřímám : "Kdyby to viděly děti v Somálsku !" prosinec 03, 2009 14:14 mamčo! : bb2 Somálsko u nás taky jede:-) Jenže, co jim můžu vyčítat,sama mlsná jak koza. prosinec 03, 2009 14:17 Já dávám místo rozinek kandované ovoce, : wendy a je to nejlepší úplně nejlepší chuťovka! Na pečení sladkého moc nejsme, nejíme to a když tak profi výrobek od cukráře, jen vánoce jsou výjimkou. No, zkuste kandované a uvidíte, ale mnohé to asi znáte. Zaujal mě ten nápad s básničkama - jak to že jsem na to nepřišla sama, ptám se ? Musím taky něco synkovi složit k narozeninám. Ať´ je má veselé. Moje mamka zase když odjede z návštěvy, tak po sobě nechává lístečky a to je taky pěkný. Třeba vezmu kastrol a v něm je na listečku napsáno : Copak budu dneska vařit ? Nebo vezmu do ruky budíka pod ním čtu : abys nezaspala... prosinec 03, 2009 14:17 Míšo 2, to nemá chybu! : Myška "Když se chce, všechno jde." Představila jsem si tu situaci s mým otcem nervákem, a taky bych ji měla... prosinec 03, 2009 14:19 jé Vodoměrko : Mia I tos mi připomněla jeden z mých nejhezčích dárků - v sedmé třídě jsem od školy k vánocům dostala Nebreč Lucie, s věnováním - za výborné výsledky ve sběru léčivých rostlin.Pak následovalo UDolí krásných žab, Něžně háčkovaný čas, od Hercíkové Pět holek na krku, Bar u strakaté krávy. Ale můj nejmilejší dárek byla taška s přihrádkou uvnitř, tu jsem si strašně přála. Byla šíleně těžká, ale našim dalo strašnou námahu ji sehnat. A pak zimní bunda , na tu jsem se chodila koukat furt do skříně a bylo mi šíleně líto mamky, že za ní musela dát čtyři stovky, což v r. 1972 bylo hrozně peněz. prosinec 03, 2009 14:21 Úchylné jsou obě moje děti, : Míša 2 rozinky nesmím dávat vůbec do ničeho, oni jsou totiž dokonce líní je vydloubávat. Když peču štrůdl, tak dva s rozinkama jsou vždycky pro mě a pro manžela a pro děcka jsou další dva bez rozinek. Zajímavé je, že jsou schopní otevřít si sáček a jíst ty rozinky jen tak místo bonbónů. Prý jim nechutnají, když jsou upečené prosinec 03, 2009 14:22 Míšo 2, pobavilas mě! :-))) : Míša šíša Můj otec byl za mlada taky takový nervák. A dnes je to pohodovej člověk. Když jsem si vzala svého muže, libovala jsem si právě, jaký to byl oproti otci úžasný klidař, vůbec se nerozčiloval, dokonce ani když jsem odřela auto (to s tátou by to švihlo). Jenom se teď bojím, aby se to na starý kolena taky neobrátilo. prosinec 03, 2009 14:27 Mio, : Vodoměrka nebudeš tomu věřit, ale knížku Nebreč, Lucie jsem dostala též ve škole, myslím, že za dobrý prospěch nebo tak něco... a dokonce bych taky řekla, že tak někdy v sedmičce... a tím to začalo... po přečtení jsem šla do knihovny a půjčila si všechny dostupné Rudolfy, začalo to Metráčkem a pak jsem postupně přečetla všechny ostatní, co tam měli... prosinec 03, 2009 14:28 Míša 2 : mamča Jééé, takhle jsem pekla štrůdly já, jenže bez oříšků. Dva bezořechové dědovi, protože neměl zuby, a dva kompletní pro zbytek rodiny. Jednou jsem tu kompletní várku omylem "procukrovala" kyselinou citrónovou, co mi někdo přesypal do sklínky, do které dávám cukr se skořicí. Neochutnávám, tak jsem jen přisypala skořici, promíchala a řádně posypala. Syn si je vzal sebou na vojnu, takže tu ostudu jsem měla na celou rotu. prosinec 03, 2009 14:30 Jé, mamčo, : Vodoměrka to se jim musely hezky šklebit ksichtíky do úsměvu, takové pocukrováníčko... juj... prosinec 03, 2009 14:32 Pavli : Mia I tak to už asi bylo další vydání. Tuhle moji jsem dostala v sedmé třídě, to ses Ty tak narodila. prosinec 03, 2009 14:32 Míšo 2, : Míša šíša to je moje dcera. Syrové rozinky jí, upečené v těstě ne. Já je nesnáším v jakékoliv podobě, když do ni omylem kousnu, zvedne se mi žaludek. Prý jsem odpor k rozinkám "podědila" po svém dědečkovi. prosinec 03, 2009 14:32 jo, miso, : mura1 je nas hodne. ja taky rozinky nerada, kandovane ovoce jeste neradsi. taktez nas mysacek. uchylna je babicka, protoze pece 2 strudly, jeden s rozinkama pro ty, co rozinky radi nebo jim nevadi a druhej pro mysacka (a taky trochu pro me). dale se u nas peclive vybira zelenina z rizota a radi se podle barev na kraj talire. to me muze vzdycky vzit cert. ale sama jsem zmlsana az na pudu, tak jsem boj ohledne vybiravosti vzdala uz davno. karkulka zeleninu bojkotuje uz od utleho detstvi. coby pulrocni miminko se pri spatreni lahve se zeleninovou polivkou vyvracela v hysterickem oblouku a vzhledem k tomu, ze jsem byla akorat zrovna cerstve tehotna, stacil lehky zavan ty zeleninovy dobroty a uz jsem mela hlavu v mise, tak dite hrave zvitezilo. od pulroka bastilo bramborovou kasicku s vajickem a libovy masicko prosinec 03, 2009 14:35 a co sníh holky a zimní sporty? : Mia I běžkujete, sáňkujete? stavíte sněhuláka nebo si myslíte, že to je zábava jen dětí? já teda stavím sněhuláka doteď. prosinec 03, 2009 14:35 Mio, : Vodoměrka mám dojem, že to byla žlutá knížka s dívčí hlavou s modrým pozadím v oválku... mám ji někde v knihovně u babičky v domě... prosinec 03, 2009 14:40 Pavli : Mia I ta moje je modrá v plátěném obalu. prosinec 03, 2009 14:42 Mio, : Míša šíša Na běžkách jsem byla naposledy někdy před 3 rokama, ale jak máme u baráku ten rybníček, tak chodíme hrát hokej. Přijde k nám ještě vždycky brácha s přítelkyní (nebo jak jí mám řikat) a hrajeme normální zápasy. Vloni jsem si narazila koleno a ruku, že jsme ji pak ještě dva měsíce nemohla narovnat. Letos vyhrožuju, že už se jim na to vyprdnu, ale ve skutečnosti se už těším, až umrzne. Jsem taková hravá prosinec 03, 2009 14:43 Já teda nelyžuji, neběžkuji, nebruslím - po úrazu s trvalými následky nemůžu. : Myška Miluji chůzi, tu ještě můžu, takže denně chodím se psem, nejradši do lesa. Jednou, ještě s předchozím psem, jsem šla na Silvestra do lesa, byla to paráda, v lese bylo jako v pohádce, všechno pod sněhem, a nikde nikdo... V ujíždějícím prašanu jsme ušli 8 kiláků, a nikoho jsme celou cestu nepotkali. prosinec 03, 2009 14:43 ... : Mia I já jsem s tím sportem na štíru. V sedmičce jsme byli na lyžařským výcviku na Zadově, pamatuju, že první dva dny jsem jen padala. Takový ty tlustý tepláky nacucaný sněhem. Jednou jsem se nad hotelem Churáňov rozjela a neuměla jsem brzdit, tak jsem přelítla i přes silnici , těsně před projíždějícím autobusem /takovej malej říkalo se jim Robur-mikrobus/ a pak jsem vlítla do závěje a zapíchla se. V tu ránu byl u mě tělocvikář, vynadal mi až jsem se rozbrečela, ale pak mi utřel slzy a to mi všechny holky záviděly. Byl to totiž idol nás pubertálních holek. Po nocích jsme vyvolávaly duchy na chatě. Jo krásných třináct. prosinec 03, 2009 14:53 Vyvolávání duchů : Míša šíša To jsi mi připomněla příhodu, kterou mi vyprávěl brácha - i když by se to spíš hodilo do článku Strašická strašidla. Byli jednou takhle s partou kamarádů a kamarádek na Silvestra na horách a taky po půlnoci začali vyvolávat duchy. Brácha si totiž přivezl z Ameriky takovou tabulku, na který jsou napsaný písmena, a k tomu je nějaká šipka, které se všichni dotýkají, a ona najíždí na jednotlivá písmena, z čehož se pak skládají slova - a to jako promlouvá ten vyvolaný duch. No děsná kravina, ale pro nacamraný dobrá zábava. Jednou jsme to zkoušeli i s mýma rodičema a strašně jsme se u toho nachlámali. Kdyby se byl býval nějakej duch zjevil, tak jsme ho pro slzy smíchu stejně nemohli uvidět. No ale abych se vrátila k té příhodě. Tak oni seděli za stolem a vyvolávali a najednou se ten jeden kamarád vymrštil ze židle, začal hystericky brečet a řvát, že prý viděl hrozný věci. Dlouho ho museli uklidňovat, byl prý úplně hotovej a za živýho boha jim nechtěl říct, co že to vlastně viděl. Jenom řekl, že už s nima hrát nebude a ať se na to vy*erou. Tak jim ten Silvestr skončil trochu divně. prosinec 03, 2009 15:11 já to pořád říkám : wendy s duchama si nezahrávat ! prosinec 03, 2009 15:59 Mio, : Míša 2 vidím, že tvůj lyžařský styl je tomu mému hodně podobný. V sedmé třídě jsme na lyžák nejeli, neboť nás postihly tzv. uhelné prázdniny. Takže jsem poprvé byla na lyžáku v prváku na gymplu.Po té, co mě zařadili do posledního družstva, jezdila jsem vždy přímo dolů, protože jsem se nenaučila obloučky. To jsem vždycky nabrala rychlost podle toho, jak rychle se mým nohám podařilo rozjet do stran a mně tím pádem skončit na zadku. Jednou se mi nohy ne a ne rozjet a já fičela šílenou rychlostí až dolů, kde jsem konečně šla k zemi i s plůtkem, který jsem zbourala. prosinec 03, 2009 16:07 Míšo 2 : Mia I to sem ráda, ani nevíš jak, že nejsem sama. uhelky byly v 79 roce.to přišel ze Silvestra na Nový rok teplotní skok asi o 20 st. a pak byly ty uhelný prázdniny v lednu. prosinec 03, 2009 16:13 Mio, : Míša 2 fakt, máš pravdu, bylo to v 79., jsem si to musela spočítat. prosinec 03, 2009 16:42 S obloučkama : Ivča jsem měla zásadní problém taky..lyžák v sedmičce i v prváku na střední jsem si nijak zvlášť nevychutnala....a to jsem měla mámou ušitý oteplováky a ne tepláky....zato před 6 lety na lyžáku na vysoké (i my dálkaři museli na týden na hory...)na půjčených kárvingách jsem pochopila o čem lyžování je(obloučkuje to SAMO!!!! )... Duchy jsme kdysi s holkama vyvolávaly na soustředění oddílových instruktorů...a nevím,co nás napadlo,vyvolávaly jsme Hitlera.... Duchu Adolfa Hitlera,jsi-li mezi námi,dej nám znamení....v té chvíli zabušila na dveře vedoucí...a to byl jekot!!!Pak jsme v hrůze přivolávaly duchy různých bojovníků proti fašismu... Až starej Julda Fučík byl ochoten zvětšit plamen svíčky na důkaz,že je mezi námi... K Dětem z Bullerbynu jsem se dostala až jako puberťačka,když tu knížku dostala k vánocům moje segra.A i v té pubertě se mi líbila moc.Takže jsem ji pak četla po letech opakovaně svým synům (a milovali ji)a čas od času ji direktivně nařídím ve škole jako povinnou četbu svým žáčkům. A ještě se nestalo,že by mi jediné dítě řeklo,že se mu ta knížka nelíbí.... prosinec 03, 2009 16:43 Vánočka nade mnou zvítězila : Michal a já potupně prohrál. Maminka pekla náramně, byla mnohem lepší pekařka než kuchařka. Její Vánočky, to byla báseň, pokud by snad nebyly perfektní byly by v popelnici. Já vánočku po letech zkusil upéct, a po pravdě ani nevím jak můj výrobek nazvat. I vyřešil jsem to šalamounsky. Ve Vlastě byl recept na Vánoční Štolu, a ta mi jde. Dokonce tak, že jich peču pár pro známé, ne na obědnávku, to znamená na prodej a určitě by se nepovedly, jen pro radost. Z důvodů které neznám, a abych to snad nepokazil ani nechci znát mi to prostě jde. A jsem tomu rád. prosinec 03, 2009 17:10 ježíši štola : wendy kalorická bomba, ale super, to je šlechtic mezi pekařskými výrobky. A já se tu cpu zeleninovým salátem... prosinec 03, 2009 22:41 Ivčo : Mia I s tím Hitlerem to se Vám povedlo prosinec 04, 2009 05:49

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment