|
 Napsala jsem několika kudlančím pappenheimským, aby si vzpomněli na své Vánoce. Své dětské, případně z dětství svých dětí... Co se komu povede vylovit ze vzpomínek na těch několik vypjatých svátkových dní. Pár velmi hezkých textů jsem už dostala a vás všechny ostatní vybízím, aby je následovali... Je podivuhodné, kolik neuvěřitelných příhod se stane během vánočních dnů...
Z vánočních dob u nás doma si pamatuji vždy nervózní mamku, jak peče cukroví, dost často u toho nadává, že je těsto lepivé, sem tam spálí plech cukroví a flákne s tím spáleným cukrovím do koše a brečí, že se půjde utopit. Když bylo cukroví napečeno, tak ho před námi schovává, abychom ho nesnědli ještě před vánocemi a když zjistí, že jí ho krademe, tak nadává. Ale cukroví nejlíp chutná před vánocemi. O vánocích, když ho dá na stůl, už o něj nebyl takový zájem a to nás pak pořád nutila, abychom ho jedli, aby se nevyhodilo. 
Před vánocemi se doma vždy dělal generální úklid, pamatuji si že jsem musela leštit nábytek chemicky páchnoucí leštěnkou, myly jsme okna, futra a dveře a máti bědovala, že to do vánoc nestihne. V době, kdy jsem byla už v pubertě, vymyslel můj otec věc, kvůli které jsem nesnášela Štědrý den. Ač nikdy nechodil do kostela ani se nijak nábožensky neprojevoval, já jsem musela chodit do náboženství a on začal na Štědrý den vyžadovat, abych před večeří říkala Otče náš ... Já se cítila strašně trapně a jak se blížila večeře, bylo mi čím dál hůř. Když mi bylo asi 18 let, poslala mamka na Štědrý večer otce na zahradu pro něco, co potřebovala na vaření večeře. Už ale nevím, co to bylo. Otec tam potkal jiného zahrádkáře a skončil s ním v našem sklepě od chaty a popíjeli rybízák. Zapomněli se tam... Blížila se 17. hodina, kdy se měla podávat štědrovečerní večeře. Otec nikde. Venku tma a sníh a mrzlo. Matka poslala mou mladší sestru, aby pro něho šla na zahradu (asi 4 km pěšky) k lesu. No, nezáviděla jsem jí to. Když otce dovedla, naši se strašně pohádali. Dokonce se zapomnělo i na šaškárnu s modlitbou před večeří. Mívali jsme vždy smrk, asi 1,5 metrů vysoký a na něm byly baňky ještě po mamce, některé byly i nové. Byl to pěkný stromeček... Dárky z doby, kdy jsem věřila na Ježíška si nepamatuji. A když jsem na něj věřit přestala, tak jsem dostávala takové dárky, že jsem většinou radost hrála. Ale nejvíc mě vždy potěšily knihy. Nikdy nezapomenu na to, když mi mladší sestra naložila bramboru. Udělala to ze srandy, dala mi pak i jiný dárek, ale mně to mrzelo. Další vzpomínku na vánoce mám z doby, kdy mi bylo sotva 6 let. Černobílé televizní vysílání, v TV měla být pohádka o hlemýždích. Kdo si pamatuje, tak dřív byly rolety na šňůrku a otáčely se v takových držácích. Já jsem si chtěla stáhnout roletu, protože mi svítilo do očí slunce. Jenže - roleta spadla. To se občas stávalo; ale otec mi vynadal a zakázal mi dívat se na pohádky. Ale ano, počkejte - teď jsem si vzpomněla. Největší radost mi udělal dárek od babičky. Ušila mi černý flanelový župan s velkými žlutými květy. Bylo mi asi tak 10 let. Byla jsem nadšená. Ještě u babičky jsem si ho oblékla přes oblečení a celé odpoledne, co jsme tam byli na vánoční návštěvě, jsem ho ze sebe nesundala, i když mi v něm bylo strašně vedro a potila jsem se jak v sauně, protože jsem seděla přímo u kamen a babička pořádně topila. Tak vidíš, Danielo, jak jsem se tak nad svými vánocemi z dětství zavzpomínala, tak žasnu, že nebyly nic moc. Doteď jsem si připadala tak, že jsem byla celkem šťastné dítě, ale nějak si nevzpomínám na žádný šťastný vánoční zážitek... Evelyna
|
