O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
CO DĚLÁTE, KDYŽ ŽÁRLÍTE? |
Čtvrtek, 19 listopad 2009 | |||||||
Žila byla jedna ukrutně nešťastná, ještě víc nesebevědomá a nad to všechno závislá děva. No děva, už jí bylo něco kolem třicítky. I děti odrodila. Ty se naštěstí skvěle podařily, jen s manželstvím to cosik neklapalo. Pán se rád (a často) zabíhal - nejen na všechny strany, ale především pod všechny možné sukně. Nevěry střídal víc než ponožky.
Děva se moc trápila, páč to tušila a vzhledem k tomu byla posléze i ukrutně žárlivá. Bohužel své trápení nedokázala udržet pod pokličkou vlastního mozku a rozjela super sebedeptavou akci. Začalo to výčitkama, pokračovalo žárlivýma scénama, následovalo projíždění manželova mobilu... Smutné, že? Ještě smutnější ale bylo, že výsledky svého šmírování si nedokázala nechat pro sebe, ale velmi hlasitě je před drahým manželem ventilovala (a taky bylo co ventilovat). Nezjistila tím vším vlastně nic nového, jen se přesvědčila, že je to tak, jak stejně dávno tušila.
V podobném duchu se to táhlo několik let, až se podobné akce začaly objevovat na denním pořádku. Nutno na její obranu říct, že manžel jí dopřával jeden důvod za druhým a posléze se ani nesnažil svou zakázanou komůrku skrývat. Bylo to čím dál horší... konečně se však hlavní hrdinka jednou ztopořila a po letech trápení milého muže vyhodila. A ejhle! Život záhy přestal být tak beznadějný a hrbolatý. Na mužské plemeno však rozhodně nezanevřela, naopak. Začala se rozkoukávat kolem a zjistila, že existují fajn pánové, kterým by se líbila a dokonce by s ní rádi nějaké to techtle mechtle...
Tu se na scénu vrací vyhozený pan manžel. Ovšem, ten podobnou potupu nedokázal pořádně vstřebat a znovunabyté svobody si blaženě užívat, tentokrát už volně a pod nějakou tou novou sukní. Naopak, role se otočily... Ten, kdo nyní vehementně šmíroval, byl on. Jenže tam, kde děva končila (tedy výčitkami a scénami), on svou roli teprve začínal. Při nejbližší příležitosti si otevřel její počítač, stáhl konverzaci své ženy s její kamarádkou a přeposílal ono holčičí plkání všem, o kom si myslel, že by je to mohlo zajímat. A projíždění jejího mobilu? To bral nejspíš jako běžnou hygienu. Prostě: když musíš, tak musíš... Jak jsem psala, role se otočily a děva dokonale poznala, jak tohle účinkuje - na obě strany.
A poučení závěrem?
Pro šmírující: nic nezískáte ani nedokážete, naopak ztrácíte body a to rovnou po stovkách. Ten druhý si vás nakonec přestane úplně vážit, a pochopitelně, že si nemůžete vážit ani sami sebe. Skončíte jako věčně pronásledující a špatně spící troska. Přesto - pokud si opravdu nedokážete pomoct, což je v určitých situacích i pochopitelné, nemluvte o svých objevech, pokud z toho nezvládnete vyvodit patřičné důsledky.
Pro šmírované: máte-li jakékoliv „máslo na hlavě", zamyslete se, jestli svůj protějšek nedráždíte, neprovokujete. Nedělejte tomu druhému to, co by i vám určitě moc vadilo. A hlavně - nedokazujte si takhle svou osobní úžasnost a vzácné hodnoty, protože akorát tak velmi rychle zjistíte, že váš domácí vztah jde do kelu. Mj. nedokázala bych se dívat na svého blízkého, jak se kvůli mně trápí, protože mě právě nesmírně baví noční esemeskovaná. Na druhou stranu by mě v takové situaci neuvěřitelně uzemnil patřičný nadhled, klid a tvrdé následky.
Už jste se s něčím podobným setkali? Na té či oné straně? Jak jste se zachovali? Co vám pomohlo a naopak uškodilo?
Mj. když už jde o to hledání důkazů - dokázal jste to někdo bez sebeponižování? Vydržet a neshodit se? (Chápu, nikdo přeci nechce být ten podváděný...)
Paula
|
< Předch. | Další > |
---|