Také se věřilo, že v noci filipojakubské mají všechny "zelinky" natrhané před východem slunce zázračnou moc. Dívky hledaly na mezích a stráních "zelinku přiďkumě – přijď ke mně", která přivábí každého synka a každá děvucha, i kdyby pěkná nebyla, nosí-li ji u sebe, pak se určitě do roka vdá.
Na filipojakubskou noc si děvčata dělala z dřívek křížečky a pouštěla je po vodě. Podle toho, kam dopluly, se dozvěděla, zda se vdají ve vsi nebo tzv. přes pole.
Čarodějnice však nebyly jen zlé. Těch, které znaly tajemství bylin, uměly zahánět nemoci a napravovat zlomeniny si lidé vážili. V některých jazycích dokonce slovo čarodějnice znamenalo "moudrá žena".
Bylinkářky - vědmy se vyznaly v tajích přírody. Věděly mnoho o působení rostlin, hub, kamenů, kovů, drahokamů, ale i barev a vůní. Jejich poznatky, někdy zdánlivě nesmyslné a bláznivé, přispěly mnohdy k užitečným vědeckým objevům.
A tak stará "přírodní magie" ovlivnila lékařství, chemii, biologii a fyziku. Kromě bab bylinkářek působili jako léčitelé i kováři a jejich manželky. Když kovářovy kleště vytáhly bolavý zub, přiložila kovářka hojivý obklad. Ani tyto "hodné čarodějnice" to ale neměly lehké. Většina z nich se ve středověku stala obětí "honu na čarodějnice".
Miliony nevinných lidí, povětšinou žen, byly mučeny, odsouzeny a upáleny na hranicích po celé Evropě, ale i v Americe.