Každý z nás je velmi bohatý. Máme kolem pěti litrů šťávy, za kterou by v jistých chvílích dali jiní vše, co mají. Těch pár litrů krve, která nosí kyslík a živiny k našim buňkám a bez které po minutách umíráme, je bohatstvím každého z nás. Někteří se o svou krev dělí s potřebnými, jiní její cenu poznají, až když z nich překotně utíká. V takové chvíli by za ni dali vše.
A my všichni - čeští daňoví poplatníci - teď za tu štávu máme dát 880 korun ze svého. Proč, ptáte se? Pro hubatého ministra, který vyjádřil svůj názor či podezření? Už teď nás celý nesmysl s kauzou Diag Human stál stovky milionů. 362 milionů v již vyplacených reparacích a další miliony za nelevné advokáty.
Shrňme si fakta, která jsou veřejnosti známa. V roce 1991 vyhlásilo ministerstvo zdravotnictví soutěž na zpracování krevní plazmy, kterou společnost Diag Human nevyhrála. O rok později řekl nezkušený politik obchodnímu partnerovi firmy Diag Human, že mezi důvody patřilo i tehdejší vyšetřování představitele firmy v souvislosti s nakaženou krví a korupcí. Pan ministr tehdy nectil presumpci neviny, což je nepěkné, nicméně u státní zakázky je taková obezřetnost lepší, než bezhlavé rozhazování buhvíkomu, které nastalo v pozdějších letech. O tři roky později, v roce 1995, začala firma Diag Human nárokovat 500 milionů jako kompenzaci ušlého zisku. O rok později byl tento nárok přehodnocen na 197 milionů. V roce 1998 už by Diag Human stačilo 50 milionů a akcie Sevaku. O deset let později se po zamotaných arbitrážích schovaných za mlčenlivostí z oněch 50 až 200 milionů stalo 8,8 miliardy. Ať počítám jak počítám, dopočítat se nemohu. Asi jsem špatný businessman, ale nevím, jak bych na krvi deseti milionů Čechů vydělal za pár let devět miliard, ani kdybych si otevřel fastfoodový řetězec v Transylvánii. Teď, když už strany sporu nejsou vázány mlčenlivostí, nám, co to budeme platit, tu kalkulaci třeba někdo vysvětlí. Já osobně bych k již vyplaceným 362 milionům přihodil už jen 5,000,-, které stojí záhlavec prostořekému ministru zdravotnictví (stojí-li Bojar to co Rath). Suma 362.005.000 dohromady by se mi zdála více než adekvátní úhrada škody vyčíslené na 197.000.000. Jedna věc mě velmi zneklidňuje. Před časem jsem zvažoval, že bych svou svatbu uspořádal v Bechyňském zámku, který si majitel Diag Human koupil. Protože jsem se několik dní nedovolal na žádný z kontaktů (jediný funkční kontakt na stránkách byl mobil bývalého ředitele, který ve firmě již rok nepracoval - tak se asi dělá ten úspěšný business), od plánu jsem upustil. Teď aby mne v noci budilo, kolik milionů budu za pár let pánu z Bechyně za tento „ušlý zisk" dlužit. Jan Macúch
|