Během filipojakubské noci se měly čarodějnice a čarodějové slétat na kopcích,  sněmovat o tom, jak budou v nadcházejícím období škodit lidem a dobytku a provozovat spolu se silami temnot nečisté, dokonce sexuální orgie. Nesměl chybět ani kotel plný žab a hadů, stejně jako nádoby s jedy.

     Čarodějnice se tu s oblibou proměňovaly ve vlky, psy a jiná zvířata a vyprávěly si, co všechno zlého se jim od posledního setkání podařilo lidem natropit. 

    Čarodějným dopravním prostředkem bylo samozřejmě populární koště. Taková košťata prý bývala zhotovena z jasanového dřeva, vrbových a březových proutků.

     Do vzduchu se na koštěti nedostanete jen tak, musíte si připravit magickou mast a tou si natřít tělo, zejména oblast podpaždí, krku a břicha (tedy zřejmě místa, kde jsou soustředěny mízní uzliny).  

     Recept z knihy Magia Naturalis z roku 1560 uvádí, že tato mast se skládá z tuku nevinného hocha, aloe, oměje, durmanu, rulíku, topolového listu a kadidla. Tuk nevinného hocha zřejmě nebude běžně sehnatelnou ingrediencí, ale za "letecké vize" prý může ten rulík zlomocný.  

     Proti čarodějnicím lidé vrcholky kopců blokovali zapálenými ohni. Ty měly osvětlit co největší část krajiny a tím čarodějnicím překazit jejich plány. Kdyby snad nějaká čarodějnice na kopci u ohně přece jen přistála, mohla být okamžitě v ohni upálena; z toho také pochází dnešní tradice "pálení čarodejnic".

     Bylo zvykem skákat přes žhavé uhlíky a tropit co největší hluk - čarodějnice se křiku a povyku bály a nepřiblížily se.

     Mladíci zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky, prý proto, aby viděli čarodějnice létající na košťatech v povětří. Jinde se říkalo, že je tak možno čarodějnici srazit k zemi.  

     Víra v nečisté síly, stará jako lidstvo samo, se časem proměnila v pověru, že ďábel může moc na zemi uplatňovat pouze prostřednictvím lidí - čarodějnic a někdy i čarodějů.

     Zvláště staré ženy bývaly často podezřívány ze spojení s ďáblem a před uhranutím jimi se venkované bránili rozmanitými praktikami: Před vrata domu i chlévu si pokládali narýpané drny. Dříve, než mohla čarodějnice vstoupit dovnitř, musela všechna stébla přepočítat, což jí trvalo až do rána, kdy její moc pominula. Stavení se kropilo svěcenou vodou, před vrata a na dvůr se zapichovaly pruty a pichlavé trní, aby se čarodějnice poranila, na ochranu před nimi se zapichovaly i vidle a košťata, pod drn se dávalo vejce.

     Praktikovaly se různé pověry na ochranu chléva - zelené větévky na hnojiště, osypání chléva pískem. Existovala řada praktik, které měly umožnit čarodějnici vidět, případně potrestat.

          Lidé věřili, že ji lze zahlédnout v noci na křižovatce nebo opuštěném místě...

Zpracovala Markétka

Komentáře (0)

Zobrazit/Skrýt komentáře

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment