Tak jsem zas dostala jeden z mnoha „DOPISŮ ŠTĚSTÍ". Starý, známý, stále stejný, spolu s velkou haldou nasbíraných e-mailových adres. Až mi bylo z toho smutno, že tolik lidí - kdyby to bylo opravdu možné - by rádo poslalo kousek štěstí někomu „svému milému", případně jen si za těch dvacet kopií aspoň žvaneček štěstí pro sebe tímhle vyměnilo.

V tom je právě ten problém... Ano, my tu vždy řešíme problém jen z té jedné strany, nemáme možnost zjistit, jak to opravdu bylo, jestli  ten kretén, co chudince naflákal, sebral všechno, vyhodil ji z bytu, a vůbec - je taaaak moc zlej, a nebo jestli to nebylo trochu jinak, jestli - no však víte, jak to může být z pohledu druhého.

Ano, podnebí a počasí mají vliv na naše zdraví. Někteří lidé jsou na tyto vlivy dokonce podstatně citlivější než jiní. Schopnost organismu reagovat na stav a změny atmosférického prostředí se nazývá meteorosenzibilita. Vedle jedinců zcela necitlivých na tyto změny, se u části populace projevuje vliv počasí na jejich organismus:

Poslala jsem pár kamarádům (těm, co nemají strach z kudlanek), dotaz. Že se jich chci zeptat na názor "z druhé strany", ze "strany silnějšího pohlaví", které je na Kudlance občas obžalováváno z trapičství. I když občas je to i obráceně, ale to opravdu jen občas.

Každý, kdo držel alespoň jednou nízkokalorickou redukční dietu ví, že se v prvním období obvykle dostaví určité výsledky, ale nikdy se nepodaří je stabilizovat. A co je horší, v četných případech nakonec zjistíme, že jsme celkově přibrali. Vysvětlení je prosté: Lidský organismus je totiž obdařen pudem sebezáchovy, který začíná působit pokaždé, kdy dojde k ohrožení restriktivního typu.

Přečetla jsem si na Kudlance článek „Nezáviděníhodný soused" a chtěla bych na něj zareagovat z pozice člověka, který se setkal s podobným problémem, aniž by se mu podařilo jej zdárně vyřešit. Bydlíme v malém městě (cca 10 tisíc obyvatel), víceméně na jeho konci v „klidné" oblasti.

Určitě se vám někdy stalo, že jste při čištění zubů neviděli v umyvadle jenom čistou pastu ale i trochu krve; a jistě dobře víte, že krvácení, ani malé, nepatří k normálnímu čištění. Občas jsem si říkala a uklidňovala se, že je to nejspíš od určitého věku normální, dásně jsou prostě křehčí ... Omyl.

Výňatky z milých dopisů dávám jednou za týden, ale ten, co vám tu nyní nabízím k přečtení, je tak milý, že nevydržím čekat - a taky by to byla škoda. Na tohle téma už tu vlastně jeden byl, a bohužel jeho pisatel se do "studia nového objektu" ponořil natolik, že na nic jiného mu čas nezbývá. Že, Kixxi? Pevně doufám, že níže uvedený pisatel na nás nezanevře .