Nikdy taky nezapomenu na žu-žu, malé barevné kostečky za 2,- Kčs (v hospodě s přirážkou 2,20), pokud mě paměť neklame, byly německé, měly vynikající chuť, dneska jim žádné želé nesahá ani po spodní okraj sáčku. Stejně tak naše české Oskarky - nenarazila jsem na žádné želé, které by mělo srovnatelnou chuť, škoda. No a mražené ovocné dřeně bývaly opravdu ovocné a byly v nich takové ledové krystalky... dnes je to jenom jakási barevná jednolitá pasta.

     Zelenina a ovoce bylo dozráté na sluníčku, takže se nemohlo stát, že vám rajče v nezměněném stavu vydrželo v lednici třeba měsíc, což dnešní umělohmotné klidně dokáže. Ale co naděláme, můžeme už jenom vzpomínat a pátrat mezi dnešními výrobky, jestli náhodou nenarazíme na chuť, která nás vrátí zpět do dob, kdy jsme byli malí.

     Vzpomínám i na polárkové dorty, které vyráběl v šedesátých letech Laktos Praha, byly ručně zdobené a balené v papírových voskovaných krabicích s eskymákem a sloganem "Dort s polárky, dárek nad dárky". Vyráběly se z poctivé smetany a másla a poleva byla z hořké čokolády, na tu chuť se nedá zapomenout.

     Dnešní polárkové dorty, vyráběné v chemicko-mlékárenském průmyslu, se s tím nedají srovnávat. Tenkrát to byl rituál, kdy po nedělním obědě se běželo do cukrárny pro polárkáč, pamatuji, že se vyráběly malé - 10 Kčs a velké 18 Kčs a paní prodavačka i ukrojila množství, kolik kdo chtěl.