Dodnes jsem nezvládla vám popsat zážitky z mých letošních nemocničních pobytů. Případně léčebných postupů. Operace, kterou mi - opravdu všechna čest - pan doktor provedl, dopadla skvěle. Ale to všechno kolem... Dnes jsem dostala dopis jedné z vás; najednou se mi všechna hrůza připomněla... To, co nyní budete číst, je opravdu otřesné. Chtěla bych vás vyzvat - máte-li nějaké podobné dojmy, napište...

     Pokusím se být velmi stručná, nerada plýtvám časem svým i kohokoliv jiného.

     Před dvěma lety jsem si vzala domů svou mámu po mozkové mrtvici, diabetičku - znamenalo to 4 krát denně inzulín,měla sníženou hybnost, inkontinenci 3 stupně. Měla jsem tři roky před důchodem, ale tento fakt -přesto,že jsem měla práci velmi dobře placenou - pro mně v té situaci nebyl až tak důležitý. Prostě jsem to považovala jako dcera za normální. Ale díky, že máma dostala příspěvek 4.000,- Kč na opatrování - no, řekla jsem si, děti mám dospělé a i ony chápou co je priorita.  Postupem času a docela mravenčí prací jsem mámu zase pomalu postavila na nohy, díky dietě a pravidelné čerstvě vařené stravě se mi dokonce podařilo ji převést z inzulinu pouze na 2 tablety Diaprelu denně.

     Víte,byla jsem na sebe docela pyšná, jak zvládám něco, co jsem si nikdy nedovedla ani představit. Problém nastal, když jsem ji letos v září poslala na měsíc na rehabilitaci do  nemocnice U Milosrdných bratří - víte, chtěla jsem ji před zimou trochu rozhýbat, protože se jí znovu zhoršila hybnost, taky se jí točila hlava a byla nejistá v pohybu. Nastupovala s tím, že při chůzi potřebuje oporu a takyjsem doufala, že ji naučí chodit se dvěma holema. Nic víc, nic míň. Samozřejmě jsme ji navštěvovali denně - byla při plném duševním zdraví a popovídání patřilo mezi naše radosti.

      Den před propuštěním jsem ještě ráno volala paní doktorce, aby nám připravila propouštěcí zprávu, že ji při návštěvě nezastihnu. Bylo mi ale sděleno, "že se stala nehoda" - že maminka upadla a asi je hodně polámaná.... Ať si zavoláme kolem poledne. Samozřejmě jsem jela okamžitě do nemocnice - a tady začíná moje noční můra. Paní doktorka nám s "úsměvem " sděluje, že maminka se zachytila noční košilí za kliku a spadla - opět úsměv - "je nám líto, zatím je na chirurgii".  OK, tak jdeme na chirurgii - máma leží a prý má snad zlomenou ruku v rameni a nohu v kyčli - ale mluví a říká - "ty víš, že mě se po ránu točí hlava, musela jsem spěchat na záchod a pak mě bouchly dveře...."

     Dobře, prý je operace plánovaná na druhý den - můžu ještě prý  volat po 18 hod.  Nevydržela jsem, volám už v16  a - nemohlo nic proběhnout, měla mozkovou mrtvici.  Tak okamžitě jedu do nemocnice -  a co byste řekli - máma v pořádku, nic jí nebylo - no tímto stylem to pokračovalo - nikdo nic neví a neřekne. Nakonec jsem se dověděla další, když jsem volala druhý den, že operace proběhla ... dozvěděla jsem se to vlastně úplně náhodou - že jsem volala.

     Ale všechno tedy dobré, máma je  pořád vitální a zvládá - ovšem jen do té doby,než jí ztratili zuby.Prostě nemá zuby a nemůže jíst... Pochopitelně, že si je nemohla ztratit sama... Trvám na tom, aby jí zuby nechali udělat. "Ano,jistě, uděláme, ale až časem, až si bude moci sednout do křesla. Tak tam chodíme tam opravdu denně - střídáme se celá rodina. Víme tímpátem o pokoji a tamějších pacientech všechno.  Třebas: leží tam paní, která dýchá z posledních sil a sestra ji krmí polévkou - paní se začala dusit a poprskala sestu - sestra zařve: "To nemůžete aspoň zavřít pusu, když kašlete?" No, chudák paní druhý den zemřela.

Jiná pacientka řekla sestře:"Sestřičko, měla bych chuť na to jablíčko... (dostali je na svačinu). A odpověď?  "Babi a máte zuby,aby jste ho ukousla? a šup, dá ho do své kapsy a odejde... - no zoufalství, věřte mi....

     Po všech těch zážitcích a že jich bylo - podávám trestní oznámení a stížnost na lékařskou komoru. Výsledek? Pan doktor mne a rodinné příslušníky přemlouvá, abychom si raději dali mámu do jiné nemocnice.... Mezitím máma dostává zápal plic a strašné průjmy. Taky jsem si všimla, že ruku má v sádře pouze od zápěstí po loket - a opravdu ošklivě oteklou. Tak se ptám jejího ošetřujícího lékaře proč zasádrované zápěstí, když má zlomené rameno?  "Jé, to vám neřeknu, já nevím, kouknu se do zprávy - no, víte, tady píšou rameno, ale dál zase, že zápěstí. No,t ak asi bude to zápěstí... No, ale víte co? Já si myslím, že už je čas ji přesunout na rehabilitaci - tady už nic nedokážeme."

     Chudák máma už nejí nic, jenom pije, nosíme jí tedy Nutridrinky, aby vůbec mohla o zdravíčko bojovat. A ještě "zajímavost"  v nemocnici jí dávají na oběd fazole...  Také jsme zjistili, že jí tahali tekutinu z plic - nevíme, proč. Přitom nikdo nám nic neřekl a doposud byla zcela zdravá  - A když se zeptáme na důvod, tak odpovědí je zase jen otázka: "Fakt ji nechcete dát do jiné nemocnice?" V té době už jsem byla úplně zoufalá a snažila se jí nosit jídlo z domu - ale máma už nechce nic - chce jen pít, má prý stále žízeň. Ano, jenže to pití, ty Nutridrinky, má ale ve stolečku - tam se nikdo nepodívá a ona si je sama nevyndá... 

     Nevím, jestli jsem vám nastínila dostatečně, jak se chová nemocnice k seniorům a jejich příbuzným - to nechám na posouzení vám. Nakonec se jim fakt povedlo ji přesunout na jiné oddělení - za což jsem nakonec byla vděčná. Je tam totiž paní doktorka, která mi poprvé po celé této zdlouhavé kalvárii řekla, co se vlastně všechno mámě stalo: že maminka má ruku zlomenou natřikrát, že se to špatně hojí,  že je velice dehydrovaná, že má obrovskou proleželinu na zadku, která je už nekrotická a musí to tedy akutně řešit a že má další a další zdravotní problémy. Většinu z nich pochopitelně před příchodem do nemocnice neměla! Bylo to většinou zaviněno až "léčbou" či zbytečnými vyšetřeními,  které vyžadovali na předchozím oddělení...

     Přátelé, nevím si rady, nevím, jak toto zvládnout! Je hrozné, jak se v nemocnicích se seniory jedná...

Zdena

Komentáře (71)

Zobrazit/Skrýt komentáře také jsme to zažili : Renny Vloni můj tatínek (64 let) pobýval v nemocnicích 4 měsíce a můj náhled na zdravotnictví to velmi změnilo - samozřejmě k horšínu. Nejen proto, že primář léčil nemoc, která se neprokázala, ale i díky přístupu sester. Několikrát jsme se snažili upozornit vedení oddělení, tatínek se však bál, že se pak bude personál mstít. Na psychice otce se to velmi podepsalo, nedůvěra ve zdravotnictví se již těžko bude napravovat. Popisovat konkrétní situace - to by bylo na román... prosinec 07, 2008 21:19 Nemocnice? : Karel K.. Mno, asi takhle: jako malý jsem byl v nemocnici více, než doma. Pak jsem začal pracovat v nemocnici v Krči, kde jsem byl tři roky, nyní pracuji v nemocnici v Ostravě. Za tu dobu se můj názor na zdravotnictví změnil tak radikálně, že dnes bych do nemocnice nešel ani za nic na světě. Ani s protekcí, kterou jsem měl jako zaměstnanec, nemáte nic jisté - např. mně "zmrvili" ze dvou případů dvě věci. Stejně tak jedné z vrchních sester nedávno zemřela tchýně, přes veškerou protekci i přes to, že šla ležet s relativní banalitou, která se následně zkomplikovala a na komplikace lékaři zareagovali pozdě. Takže za sebe říkám: raději umřít, než se dát doktorům všanc.... prosinec 07, 2008 22:17 ... : Sandra Mno, ono to není jen o seniorech, ono je to bohužel o zdravotnictví obecně. Loni v březnu se můj 18 měsiční syn spálil o kamna a já s ním ležela měsíc v nemocnici- těch hrůzných zážitků mám, že by to vydalo na román. Ani se mi to nechce psát- ještě dneska, prakticky po roce je mi nanic, když si na to vzpomenu. prosinec 08, 2008 07:07 Zdeni, jedná se o Milosrdné bratry v Brně? : Myška Já jsem s touto nemocnicí měla čest jen s ambulantním rehabilitačním oddělením, to bylo v pohodě, protože jsem byla chodící a dojížděla jsem jen rehabilitovat. Ale pověsti o lůžkovém jsou barvité, a přesně v intencích tvého popisu. Obecně přijetím do nemocnice se z člověka stává kus masa, nesvéprávný jedinec, kterému není třeba nic vysvětlovat. A největší průšvih je, pokud se člověk o sebe sám nepostará - nenají se, nenapije, neumyje se, a nedojde na toaletu. To potom pocítí, jak moc sestry otravuje. Před časem mi v nemocnici zemřela tchyně. U Svaté Anny. Byla na tom špatně, v podstatě jí vypovídaly službu všechny orgány. Kdybychom za ní někdo každý den nešli, tak není umytá, nenají se, nenapije. Na stolek jsme jí připravili vždy vodu, šťávy, ovoce (měla pocit horkosti, ovocem se jako by chladila). Na malém pokoji jich bylo 6 (4 stálá lůžka a 2 přistýlky), soukromí neexistovalo. Ochota sester nula nula nic. A to už jsem se snížila i k tomu, že jsem jim občas donesla nějakou pozornost (z duše nesnáším úplatky, ale už jsem fakt neviděla jinou možnost, aby si tchyně všímaly). prosinec 08, 2008 07:44 Já bych měla příspěvek na dvě stránky, : mamča ale ani se mi na to, v jakých podmínkách zemřela moje maminka, a proč pak nikdo z rodiny nechtěl jít "umřít do nemocnice" nechce vzpomínat. prosinec 08, 2008 08:24 A to mě překvapuje... : Míša šíša Neříkal nám ministr Julínek a jeho mluvčí, jak dojde ke zlepšení lékařské péče, když začneme hradit poplatky a přestane se tak lékařská péče zneužívat? Jestli ona maminka Zdeny taky náhodou nezneužívala... Třeba si chtěla v nemocnici jenom podrbat s ostatními simulanty. Omlouvám se za ironickou poznámku, ale co jiného k tomu napsat Fakt se bojím dne, kdy budu já nebo někdo z mých blízkých nucena využít českých zdravotnických služeb. prosinec 08, 2008 09:04 teda ne. že by to naše zdravotnictví mělo kliku na ministry, : alena puntíkovaná Když pak tento odcházel, tak si člověk oddechl, že většího vola už neseženou. A vidíte - vždycky pak dokázali nemožné. Děsím se toho, kdo přijde po Julínkovi. prosinec 08, 2008 10:01 Já se zase děsím toho, : wendy že bych dalšího svého seniora musela taky dát do podobné "nemocnice", úplně nám to stačilo v LDN Hořice, kde ležela panimáma. Už jsem tu o tom psala, na sesterně holádryjo, a na lůžkovém hladoví žíázniví a mnohdy i špinaví lidičkové. Stěžovat si dohromady nemůžete, protože to bypak odskákal tamn uložený senior. Přitom vidíte, jak hrozně to ty sestry obtěžuje, udělat jen to nejnutnější, co skutečně musí být, jen pár světlých výjimek. Že by řešením byly řádové sestry ? Protože já moc nevěřím tomu, že by vyšší plat znamenal zároveň i větší míru empatie, soucitu, prostě lidský přístup. Ach jo. Tohle ani ministr nevytrhne. prosinec 08, 2008 10:42 Tohle především ministr nevytrhne. : Myška Myslím, že řádové sestry by řešením byly. prosinec 08, 2008 10:57 alena puntíkovaná : V Tvým věku už bys mohla vědět, : mamča že každá změna je jenom k horšímu. Kde seženou někoho horšího, než je "Julda" nevím, ale máme vládu všehoschopnou, tak se budou určitě snažit. prosinec 08, 2008 10:58 wendy : Trochu je to i tím, že těch sester je zoufalý nedostatek. : mamča Nejen, že nestíhají, ale vědí, že vyhodit je nikdo nemůže, protože nemá náhradu. Tak prostě dělají, jak uznají. prosinec 08, 2008 11:00 wendy : bb Protože já moc nevěřím tomu, že by vyšší plat znamenal zároveň i větší míru empatie, soucitu, prostě lidský přístup Ani já nevěřím. Ale věřím na metodu cukru a biče. Když bude hrubý průměr 30 000, bude o ta místa větší zájem, bude snazší vyházet lemply, jelikož se snáz sežene lepší náhrada. Teď je personálu málo, takže se jich nemocnice nezbaví. Nejhorší jsou právě v okreskách a LDN, jak sestry, tak doktoři.Ve fakultách apod. je fofr a vyšší nároky, udrží se tam ti lepší a ti horší "stačí" právě tak do těch LDN, DD apod. Samozřejmě výjimky jsou, ale moc jich asi není. My taky máme jednoho praseniora v DD. Měli jsme štěstí s přijetím, je pololežící. Krásné prostředí, od nás coby kamenem dohodil, autem za 2 minuty, vedení dbá o své "klienty", byť je to stádní zařízení, a je to znát. Strava - nevíme co dovézt, dostávají všechno včetně ovoce (mandarinky, hrozny, jablka, kiwi, kompoty), džusy, čaje s pítkem na stolku, pudingy, jogurty, na svátky cukroví a chlebíčky apod. Kulturní akce pro stařečky, ležící dovezou na vozíčku, nebo i s lůžkem. Na pokojích barevné televize s dálkovačem, aby si mohli pouštět jak chtějí. Prasenior spokojen. Jinak k těm sestrám, jak tu padlo, že se válejí na sesterně apod. - určitě se to stává, ale myslím, že se musí rozlišovat, jsou diplomované sestry a odborně školené ošetřovatelky, v "našem" DD se říká "diplomka" a "oška". Mají rozdělené práce a jedny druhé nezaskakují, leda snad v krizovce. Obě podléhají vrchní a diplomky nejsou oškám nadřízené. Takže když si oška neplné své povinnosti a lempluje a vrchní není po ruce, může se asi stát, že na sesterně pijí "diplomky" kafe (protože mají své hotovo) a na pokoji u pacientů není všechno jak má být. A nakonec - nedávno byl v MFD uvedený průměr platů sester - nástup 17, celo ČR průměr vyjma Prahy - 22, Praha - 25. prosinec 08, 2008 11:03 Jako starý nemocniční harcovník vím, : Rozmarýna že jít do nemocnice je dostat se do nebezpečného prostředí. Každý pacient by se měl zajímat o to, co mu lékař předepisuje a v žádném případě neužívat léky bez kontroly a nenechat si píchat injekce a infuze bez toho, aby se sestry zeptal, co mu chce píchnout. Zažila jsem na vlastní kůži, že v těhotenství na gynekologii přišla sestra a přinesla mi léky, abych je užila. Protože jsem věděla, že lékař mi žádné nenapsal, že jsem tam měla jen ležet, tak jsem je odmítla užít. Sestra byla naštvaná, ale za chvíli přiběhla a ptala se mě, jestli jsem je už snědla. Když zjistila, že nesnědla, byla šťastná a řekla mi, že léky byly pro pacientku na stejné posteli ale v jiném pokoji. Kdysi na ORL jsem zase zachránila stařenku před injekcí, která jí nepatřila. Sestra jí ji chtěla píchnout a já jí na to řekla, že podle vizity nemá žádné injekce předepsané. Sestra mi na to říká, ale to je přece paní Hanáková a ta je má předepsány. Já na to, že jde o paní Klečkovou a sestra mi poděkovala, za upozornění. Letos jsem ležela na plicním oddělení. Slyšela jsem z chodby zoufalý pláč stařenky a taky jak jí sestra vztekle nadává. Kelímky se sputem, které se měly vynášet a vyměňovat denně, měla jedna pacientak na nočním stolku za víkend 3 a všechny byly plné krvavého sputa (česky chrchlů). Ráno si mi sestry z ranní směny stěžovaly, že sestry z noční směny nepřebalily ani jednoho ležáka, takže to zbylo na ně. A několik dalších hrůz za svého života jsem zažila v nemocnici i sama na sobě. A to jsem soběstačný svéprávný pacient. Hrozím se, až budu stará a nesoběstačná a dostanu se do nemocnice. prosinec 08, 2008 11:03 ale :-) : bb STÁTNÍ zařízení, ne stádní prosinec 08, 2008 11:04 ještě mě napadlo - : bb my jsme pořád asi nastaveni tak, že lékařství a ošetřovatelství je POSLÁNÍ, že ti lidé jsou něčím výjimeční a očekáváme od nich plné nasazení, lidskost a obětavost. A oni jsou přitom jen zaměstnanci, tedy všechny sestry a ošetřovatelky a většina lékařů, chtějí si udělat své a jít domů a žít svůj soukromý život. My očekáváme, že sestry ve špitále budou chodit a všímat si a starat se z titulu své profese, ale jakou mají náplň práce? Ony si třeba říkají proč bych něco navíc dělala, za to nejsem placená, za co jsem placená, to jsem si udělala - ráno ve 4 rozdat teploměry, v 7 injekce, v 9 vizita atd. Nejsem placená za to, abych sledovala, jestli se paní Nováková po pudingu zase nepokálela a zda pan Voříšek pravidelně pije - od toho jsou ošetřovatelky. Ty sestry, které do toho jdou jakože poslání a láska k lidem atd., po čase vyhoří. Ostatní zmrtví a práce je pro ně rutinní záležitost, nikoli "poslání". Podle mne by pomohlo odebrat tomuto povolání auru, která se mu přisuzuje, a přidat na věcnosti. Zaplatit ty lidi pořádně a zavést normy. V každém fastfoodovém řetězci mají přesné pracovní postupy, co má který zaměstnanec kdy dělat. Když to nedělá, zjistí se, zda postupům a svým povinnostem dobře porozuměl, pak je upozorněn, upozorněn, varován, propuštěn. Pokud budou ošetřovatelky dobře zaplacené,budou si vážit slušně placeného místa a mohou mít přesné postupy, které jim budou NAŘIZOVAT, že mají 8x za směnu obejít pacienty a zkontrolovat zda jsou v čistotě, suchu, nemají žízeň, hlad, nic je nebolí. Uvnitř pokoje záznam-karta, do které oška zapíše čas kontroly a svůj podpis. Při vizitě ošky nejsou, ale je tam vrchní a ta se na pokoji zeptá, jestli bylo den předtím všechno ok, nikomu nic nescházelo ani v plenách nic nepřebývalo. Když jo, tak upozorní,upozorní, varuje, propustí. Protože snadno sežene jinou, za ty peníze. Jenže když má tak oška 8 tisíc a je tam jen proto, že 1) při dojíždění jinam by utratila majlant a fůru času, 2) se svým vzděláním by musela leda k výrobní lince, 3) u výrobní linky by si nesedla 3x denně na kafčo a pokecat jako tady, 4) u výrobní linky by měla o 3 tisíce čistého víc, ale projeka by 2 500, kdo by se na to nevy...a ještě jí tu občas něco šoupnou pacoši do kapsy. Slušná ošetřovatelka se zájmem, nasazením - sežene práci i jako soukromá ošetřovatelka za 20 tisíc a víc. Ty ostatní jsou v těch špitálech, LDN apod. a berou to většinou jako nutné zlo, nikoli "poslání". prosinec 08, 2008 12:19 bb : wendy sestry z rozchechtané sesterny byly ty, co přebalovaly...chodili jsme tam dost dlouho. Pravdu máš v tom, že tato práce moc netáhne a tak si tam musejí nechat personál, co tam je a brát co je. BOhužel. Rozmarýno, já tedy byla v nemocnici jen dvakrát v životě, jednou jsem musela, odvezli mě tam že prý mám odrodit, a podruhé taky na podobném oddělení na menší operaci. Poprvé nic moc, ale byla radost ze zdravého dítěte, tak jsem si řekla ať si trhnou. A podruhé si nemůžu na nic stěžovat, byla jsem spokojená. Jedna sestra byla trochu drzá, ale druhá ji hned usměrnila - neuměla jsem pracovat s digitálním teplomněrem, no ona to potřebovala, já ne...ale jak píšeš - člověk aby už teď trnul, kam se dostane jako bezmocná stařenka ! Kdoví, jak to vypadá v nějakém luxusním soukromém zařízení. Má s tím někdo z vás zkušenosti ? prosinec 08, 2008 12:51 S tím syndromem vyhoření souhlasím : wendy a vyšší plat v kombinaci s důslednými kontrolami, to by snad mohlo být řešení. Kontrolovat pořád dokola. Myslím, že bychom to MZ mohly vzít... prosinec 08, 2008 12:55 Existuje jediné řešení : opas Najmout právníka, soukromou sestru a nemocnici řádně podusit. Soukromá sestra se postará a právník bude za každičkou drobnost požadovat náhradu škody a to včetně úhrady nákladů na tu sestru. Něco vyjde, něco ne, ale všichni se budou velmi opatrní a velmi uctiví v kontaktu s maminkou, aby jí náhodou nezpůsobili psychickou újmu. prosinec 08, 2008 13:22 Původně jsem se sem nechtěl vůbec vyměšovat, : NČ protože má zkušenost ještě trochu bolí. Ale po Wendiný otázce se krátce vmísim. Měl jsem úděl každodenně 3-4 hodiny po skoro rok navštěvovat mámu v hospici, kde se doplácelo za nadstandard 400 kč denně. Barák nádherně zrenovovanej a uzpůsobenej účelu, tedy sice poslední štace (žádná léčebna, odtamtud se neodchází), ovšem zacházení zde s velkym pochopenim. Pokoje - či spíš garsonky pro každýho pacienta samostatný s plnym soc. vybavenim, sestry i ošky kdykoliv vlídný (pár z nich i docela pěknejch), vstup VŽDY JEDINĚ po zaklepání. Jídlo celkem slušný, často dokonce výborný. Jedinej, a poměrně malej, incident za celou dobu jsem vyřešil okamžitym pohovorem s příslušnou oškou na chodbě. Omluvila se mi s důvodem i pochopitelnym - zrovna o patro níž měli úmrtí (po omluvě mi ještě poděkovala, že jsem si nestěžoval u vrchní sestry). Po chvíli a po zaklepání přišla se omluvit i mámě. Tak sem si začal do stáří šetřit do prasátka.... prosinec 08, 2008 13:22 NČ : S Hospicem (tedy mobilním) mám taky velmi dobrou zkušenost. : mamča Ale je to služba jen z části hrazená pojišťovnou, což je myslím nefér vůči těm umírajícím, co si celý život platili zdravotní pojištění, i jejich blízkým. Ale je to nesrovnatelně lepší, než různé LDNky. Moje sestra umřela před rokem. Z Hospicu za ní dojížděli každý den a zapůjčili i různé pomůcky, o kterých jsme ani neměli tušení, že existují. Naučili píchat injekce, aj. pečovatelské úkony. Druhou zkušenost mám poměrně čerstvou, já jsem nedala svého otce ani do Hospicu, dopřála jsem mu ten luxus - umřít doma. Ale už pár měsíců se z toho psychicky vzpamatovávám. Syndrom vyhoření je hnusná věc, a nepostihuje jen zdravotníky. prosinec 08, 2008 13:40 Doma bych to prostě nezvládl : NČ Jo samože byly možnosti nějakejch LDNek. Jenže jsem do jedný LDN párkrát nakoukl asi před 6ti lety. TO NIKDY!!!!!!! prosinec 08, 2008 13:45 Díky, NČ.... : wendy tak proto ses částečně vytratil. No cca 12.000/měs. Jestli mi nezprivatizujou penzijní fond, ráda bych tam skončila jednou taky. Kamarádka měla maminku v hospici v Červeném Kostelci, taky to jen chválila. Jsem hrozně rádam, že to JDE. Aspoň někde. Protože domácí péče někdy prostě není dost dobře možná. S námi se ohledně paňmaminky taky nebavili, to by jeden z nás musel dát výpověď z práce. Doby, kdy stařečkové hnípali doma ve výměncích, jsou nenávratně pryč. prosinec 08, 2008 14:35 ... : Sandra K tomu luxusu- moje skoro-babička leží v Domově pro Seniory (http://www.dps-svetlo.cz/) u Písku. Je to tam pěkné- nově zrekonstruovaný zámek s parkem, má svůj pokojík se svým nábytkem a sestřičky jsou milé a ochotné...ale i tak je to čekárna na smrt- sice luxusní, ale doma je doma. Doufám, že se jednou o svoje rodiče budu moct postarat... no ale to už je trochu jiné téma. prosinec 08, 2008 15:01 K situaci ve zdravotnictvi : miri bych chtela jen podotknout, ze pred 23 lety se mi v Sokolovske porodnici narodila dcera. Po peti dnech pobytu jsem byla tak psychicky vyrizena, ze uz jsem nikdy do porodnice nesla. Takze mam jednu dceru a cely zivot se snazim byt naprosto zdrava, abych do nemocnice nemusela. prosinec 08, 2008 18:41 Zdeni : Polarka predevsim jsem strasne moc sorry, ze to takhle dopada. Ja vim, ze jsi pro maminku udelala skoro nemozne.....a ted jako by to bylo vsechno nanic, kvuli nemocnicni peci, ktere by se nic takoveho stat nemelo! Takze fakt doufam, ze s tim neco udelas, i kdyz bohuzel to mamince moc nepomuze. Muj otcim umiral v Brne u Svate Anny, manzel za nim chodil kazdy den a pokud vim, byli tam velice hodni. Rozhodne manzel nemel k peci personalu vyhrady. Asi jsme meli stesti. Moje kamaradka Sasa Ryvolova (manzelka Wabiho Ryvoly)prisla navstivit manzela do nemocnice (chodila tam kazdy den) ale v jeho pokoji a posteli lezel cizi clovek. Ptala se personalu jestli ho dali na jiny pokoj a oni ji sdelili ze zemrel. Nikdo se nanamahal nikam zavolat. Totez se mi stalo s maminkou o ktere se nikdy uz nedozvim proc. Mela infarkt, normalne mluvila, jeste rekla doktorovi ze je to infarkt....Odvezl ji do nemocnice, otec tam s ni jel a loucil se s ni, ze ji zira priveze potrebne veci. Rano volal do nemonice...."Jo ta pani....ta umrela! opet....kdo by se namahal dat neco vedet rodine? Tady sestricky vydelavaji kolem 30 dolaru na hodinu. Na starosti ma kazda 4 pacienty. S terminalne nemocnym clovekem muze nekdo z rodiny nebo pritel zustat a bydlet primo v nemocnici, jen do pokoje pristehuji pristylku. Muj manzel zustal se svym kamaradem 14 dni.Jednak kamarad neumiral sam a jednak byla usetrena prace sestram, Manzel se staral o vsechny jeho telesne potreby. Ovsem pro cloveka nemocneho dlouhodobe to neni vhodne reseni, to je jasne. Ale kdyby byval otec mohl byt s mamou v nemocnici....treba by se po zbytek zivota netrapil tim, ze jeji smrt zavinili lekari! prosinec 08, 2008 19:17 mám ještě asi 50x horší zážitky s tátou po 5 let : Inka než zemřel po 7 mé mrtvici, ani bych je popisovat nechtěla, nebýt mě a bratra, tak v našem zdravotním zařízení by chcípnul po mrtvici na infekčním (protože jinde nebylo místo)ve vlastních výkalech a špíně bez jídla, za takového chování zdravotního personálu, že se mi tomu ani nechtělo uvěřit. To mě utvrdilo v myšlence žít pokud možno zdravě, udržovat se ve formě a umřít nejlépe zdravej a rychle, aniž bych takovouto instituci byla nucena nějak využít. prosinec 08, 2008 19:35 ... : hdhd Kolik lidí se stará v nemocnici o 30 lidí? Schválně si tipněte! 10-8 nebo méně. Nebudu vás déle napínat. Když je plný stav, tak 4. Víc nemám co dodat. Lidé flákající svou práci jsou všude. prosinec 08, 2008 20:37 Myško,ano : skaz jsou to "Milosrdní bratři" v Brně. NČ - já jsem opravdu mámu nechtěla nechat kdekoli,já jsem si byla jistá,že ji po měsíci - rozchozenou,rozpovídanou a těšící se odvezu zase domů - byla tam totiž tři týdny na jaře a opravdu ji to pomohlo - rozhýbala se a / k mému překvapení/ začala i mít pozitivní přístup k životu.Její stav po úraze - bohužel, nedovoluje jiné řešení - jakmile,či snad bude li to možné,okamžitě řeším jinak. Alenko Polárko,díky za podporu a omluva,že nestíhám Kenedyho - jsem buď v nemocnici,nebo v práci - chodím na brigádu,doma bych se zbláznila. Všem ostatním - moc díky - ne,že by mi udělalo radost,že máte podobně hrůzné zážitky,ale aspoň vím,že když budu něco pro toto dělat,ozve se nás víc. Danielo díky - tento dopis jsem původně napsala senátorce - měla by být ombudsman pro jihomoravský kraj za svaz pacientů,tak doufám,že aspoň ta se ozve - i když.... Ale zapoměla jsi na doušku - z nemocnice mi opravdu volali - třikrát - pokaždé,když potřebovali uhradit poplatek za pobyt,který se musí platit měsíčně prosinec 08, 2008 20:38 Opas : skaz můžu tě upozornit,že toto nefunguje - ono je to totiž nezajímá - trestní oznámení jsem podala a jenom sdělila na oddělení,aby si byli vědomi toho,že každý špatný krok bude monitorován.Výsledek byl ten,že mámě řekla ošetřující sestra,že ji nesnáší,že naše rodina je udavačská a že s ní mluvit nebude.Momentálně na soukromou sestru nemám - jsem 2 roky doma za 4.000,- ,manžel plná invalidka,taky nic moc.Táhli jsme to zuby nehty - stálo mi to za to i tak.A opravdu věříš tomu,že by tam nějakou soukr sestru nechali.U nás jim vadilo,že máma má návštěvy denně. prosinec 08, 2008 21:00 tak jo, : skaz kdo z vás se dokázal postavit zvůli nemocniční a jak? prosinec 08, 2008 22:39 nijak, nešlo s nimi nijak hnout, : Inka denně jsme se tam s bratrem střídali, krmili otce, větrali místnost, převlékali mu postel, sprchovali ho, stříhali vlasy, vousy a nehty, masírovali ho, chodili s ním, cvičili......když jsem prudila, tak mu tam dělali ještě hůř. prosinec 09, 2008 06:07 Jo Skaz, přesně jako z kopíráku : NČ "NČ - já jsem opravdu mámu nechtěla nechat kdekoli,já jsem si byla jistá,že ji po měsíci - rozchozenou,rozpovídanou a těšící se odvezu zase domů - byla tam totiž tři týdny na jaře a opravdu ji to pomohlo - rozhýbala se a / k mému překvapení/ začala i mít pozitivní přístup k životu". Tak uplně stejně jsem to viděl též, řikal jsem si, jakmile se po voperaci rozchodí (narkóza v tomdle věku působí nevratně!), tak okamžitě domu, protože přebalovat, mejt, utírat *** a ***, to bych neže nezvládl, ale jako syn mámě nedokázal. Krom toho bysem musel nechat práce a na plnej ouvazek vošetřovat, a co pak? Doktoři se mi zřejmě chechtali, protože z povoperační zprávy ze špitálu vyčetli jistě dost na to, aby věděli, co a jak bude, že vo návratu domů si může nanejvejš nechat zdát. Takže sem zajistil i soukromou rehab. dívčinu (sice ne lacinou ale skvělou), kerá dojížděla třikrát tejdně na hodinu, sám jsem taky rozcházel, až jsme rozchodili. Už sem se chystal na drobný úpravy bytu pro domácí pacientku. Pak tam s sebou v noci sekla když šla s chodítkem na wc, pochroumala se, pak další měsíc nevstávání z postele, takže znova vodklad návratu domů. A když to znova začalo bejt nadějný, zasáhla už naplno primární diagnóza. Nojo. Soráč za rozkecání, todle sem už ani nepatří. Jen se mi trochu připomenulo, co ani nejni voco stát si připomínat. Každej máme nějakej ten troubl za sebou, eště dobře, že nevíme, co máme před sebou :-((( nebo raději takhle? :-))) prosinec 09, 2008 06:26 Jak vidím, : wendy postavit se zvůli nemocničního personálu nelze - odnesl by to pacient. Tak raději manžel z té LDN vynesl mě...ta bezmoc je nehorší. Kvůli sobě jsem ale mohla - napsala jsem stížnost na lékařskou komoru na neetické chování doktora Krejčího - a co myslíte ? Neshledali NIC. Kdepak, doktor doktora nepotopí. Odpověděla jsem jim hodně šeredně, ale to už mi neodpověděli vůbec. Proč mě to nepřekvapilo ..? Takže skaz - ono dokázat to, to není těžké, ale jsa si vědoma následků, neuděláš nic...no není to úplně orwelovsky zrůdné ? NČ - raději :-))) neb na ty špatné věci je čsu dost a lépe že o nich nevíme ! prosinec 09, 2008 07:50 Tak nějak Wendy :-) : NČ Si mi připomněla: Jakej je rozdíl mezi optimistou a pesimistou? Optimista nemá dostatek informací. prosinec 09, 2008 08:04 Zrovna včera : Simča jsem slyšela o "Milosrdných bratřích" v Brně. Tu nemocnici založil mnich, který už se nemohl dívat, jak se s lidmi tehdy v různých nemocničních zařízeních zacházelo. Chtěl pro pacienta maximální péči. Jak je vidět, musí se asi obracet v hrobě, vypadá to, jakoby chtěli jeho odkaz úplně pohřbít... prosinec 09, 2008 08:15 Simčo, : wendy ono jich v těch hrobech musí přímo rotovat víc ... NČ - osciluji mezi OPTIM a PESIM. Ale spíše jsem to první prosinec 09, 2008 08:21 Wen : NČ Já se, navopak vod tebe, obávám, že těch informací mám ašaš :-(((((( prosinec 09, 2008 08:23 NČ nebuď depresivní : wendy máš práci, přítulku a krásný kolena. prosinec 09, 2008 09:54 Nevím, jestli znáte : Rozmarýna web www.znamylekar.cz. Myslím, že nemocniční zvůli se lze postavit i takhle. Já jsem tam spoustu lékařů pochválila, ale také jsem tam napsala záporné hodnocení na některé lékaře nebo primáře za to, jak vedou špatně svoje oddělení, na kterém se chovají špatně k pacientům. prosinec 09, 2008 10:16 Sqělý, Rozmarýnko ! : wendy Kolikrát jsem já si už říkala, že provedu hodnocení v tomto vyhledávání, ale vyždycky jsem na to nějak pozapomněla...tak konečně je hotovo !!!! Ono se jim sice nic nestane, ale pověst jim to pošramotí, třeba je to i pořádně nakrkne. A zase ti dobří se potěší. Každý je rád pochválený. prosinec 09, 2008 10:37 skaz : opas Tady nikdo nemluvil o trestním oznámení, ale o občanskoprávních žalobách na náhradu vzniklé škody. Za poškození zdraví Na úhradu soukromé sestry Za ponižující chování personálu Za nutnost nekoupit vybavení, které nemocnice měla dodat atd, atd... prosinec 09, 2008 11:59 ;-) : Sipik Ja som si dovolila ked som rodila zavolat doktora, ze mi je uz fakt mizerne, asi pozeral nejaky film v TV, bol strasne nastvany, potom na mna pozrel: "zenska, ved vy uz rodite" Tak som tri krat potlacila a on si mohol ist dopozerat zvysok. Vsak som ohladuplna? prosinec 09, 2008 12:32 Však si ! : wendy Takhle se chová vzorný ohleduplný pacient. Neobtěžujte prosím svého doktora...natrhejte si někde bylinky (tak za tohle by mě farmaceutici ukřižovali)a ke stáru prodejte co máte, abyste měli na soukromou drahou úschovnu pro seniory. A bude klid. prosinec 09, 2008 13:18 NČ, : endymio "mejt, utírat *** a ***, to bych neže nezvládl, ale jako syn mámě nedokázal". Já to dokázala jako dcera mámě a teď jako snacha tchyni. Můj kolega totéž zvládal jako syn pro otce. Když člověk pochopí, co je nutnost, tak ty h... přestanou smrdět. prosinec 09, 2008 14:31 no tak asi nejde o smrad, ale o city : bb jde právě o to, že tys to dělala matce a tchýni a kolega otci taky bych zaopatřila snáze mámu po všech stránkách, i když s rozpaky, ale s tátou bych se styděla a on taky jinak já bych asi i u té mámy měla roušku a rukavice, bylo by to pro mě snazší a tím pro mámu taky - jednak jsem v tomhle po ní, nevadí mi pohled, vadí mi zápach a nedejbože dotek tělesných tekutin, takže se mi zvedá žaludek a hlavně, fungovalo by to jako odsobňující psychická bariéra, jako můstek - jakože mezi tím ošklivým a jí nebo mnou je ta rouška, rukavice, a za tou bariérou jsme my dvě a spojení mezi námi by fungovalo přes tohle Tak nějak si to namlouvám, když si představuji praktické stránky takových situací, které mě jednou taky budou možná čekat. Doufám že vůbec nebo tak za 20 let :-) prosinec 09, 2008 16:17 ano, bb, ano, tisíckrát ano... : ivanka pomáhala jsem mámě, starala se, ale asi bych ji taky nedokázala mýt pokakanou... Ne že bych nechtěla!!! Ale prostě mezi námi to bylo tak nějak - že máma je něco jiného, něco totálně dokonalého... Jo, pak jsem ji koupávala, masírovala, mazala, ale až jako s miminem to naštěstí nedošlo. Pak už byla chudák v nemocnici. Nechci na ty hrůzy vzpomínat, asi mě to bude do konce mého života strašit. Ano, věřte mi, kolikrát, když mám nějakou depku, tak vidím ty máminy oči, plné zoufalství, bolesti a morfia... Je to už hodně dlouho, ale zapomenout na to prostě nemůžu (a pak vždycky brečím) Takže já bych to prostě nedokázala a myslím, že ona by to ani ode mne nechtěla, nepřijala, ona měla svou velkou důstojnost, byla tak nekonečně soběstačná. Sama vím, jak šíleně se cítím, když je mi nějak blbě a potřebuju od někoho jen trochu pomoci. A což teprve tohle.. Neumím si představit, že by mě něco podobného třeba mělo čekat. Věřím, že právě proto plno lidí se rozhodne ještě v posledních schopných silách odejít, sami. Aby pak nemuseli tohle trpět. Eutanázie není dovolená a muset takhle trpět do posledního bouchnutí srdce. Když právě to srdce je jediné, co je ve vašem těle silné a zcela zdravé... Promiňte, asi sem se nechala moc unést, stále mě tyhle vzpomínky berou, je to hrozně bolavé. prosinec 09, 2008 16:52 ano, měla jsem a mám rukavice : endymio prostě, jak praví klasik " když je někdo jedinej, kdo to může udělat, tak to udělat musí". A pak je lepší odhodit útlocit, který to jen zkomplikuje. Co bys, Ivanko, dělala, kdyby to tak daleko došlo? Musela bys. Chtěla jsem mámu udržet doma, co to šlo, naštěstí se to povedlo. A tohle k tomu bohužel taky patří. prosinec 09, 2008 17:00 ivanko, : skaz největší hrůza je ta,že já jsem mámu před pěti lety přemlouvala,aby si nechala dát kardiostimulátor,že ji bude líp.Teď ji opravdu už jenom bije to posilovaný srdce - ta mašinka prostě odmítá skončit a tak zatím,co odchází všechny ostatní orgány,srdce tluče dál v nastaveném tempu.Nabízí se otázka - je toto etické,nemontujeme se příliš do daného chodu věcí? Je cena za tyto léta adekvátní? Nemoci odejít,když už tělo odmítá spolupracovat? No,teď asi přemýšlím úplně o všem,ten konec není důstojný,není heroický,jak to znám z knížek.Je opravdu plný bolesti a zoufalství a samoty - naskakuje mi Wolker - Smrti se nebojím,smrt není zlá,smrt je jen kus života těžkého.Ale co strašné je,co zlé je,to umírání je....... Víš,povahou jsem asi jako tvoje maminka,nikdy bych nedovolila svým dětem být u "toho", nikdy bych svým všem drahým nechtěla působit bolest. prosinec 09, 2008 23:31 Endymio, : skaz máš můj obrovský obdiv,jsi úžasná.Jestli jsi toto takhle zvládala - klobouk dolů.Já sice taky,ale bylo mi děsně špatně,i když jsem to nedávala najevo.Bylo mi špatně fyzicky,ale fakt za to nemůžu,mám to nějak daný - prostě jsem potom vždycky zvracela,stálo mne dost sil ne při tom. Ano,já vím,že to je hrozný to takto napsat - no,ale je to tak. prosinec 09, 2008 23:40 opas : skaz víš,jestli se v tom vyznáš - poraď tady všem,jak to celý vypadá,já jsem laik,který se naučil právo jenom když se nás chtěli zbavit z bytu restituenti - to jsem u pěti soudů právníka nepotřebovala,no,toto vážně nevím,jak se dělá.Jakoukoliv radu beru. Dík. prosinec 09, 2008 23:58 endymio : NČ Vím, že vedle Světice tvýho kalibru jsem trapnej blbeček, ale kdybys VOPRAVDU CHTĚLA číst, tak bys přečetla včera v 6.26: "...to bych neže nezvládl, ale jako syn mámě nedokázal". Vono ale když se chce, tak je snadný strčit druhýmu do huby něco, co vůbec neřek, a pak ho za to, co neřek, cupovat, abych já sám vypadal líp, žejo. Přeju bohatýho Ježíška. prosinec 10, 2008 06:24 NČ myslím si, : wendy že i tomu co čte lajdácky je jasný, z jakého důvodu to bylo - pěkně to všem vysvětlila bb včera v 16:17, tak se nezlob. ivanko, moc krásně (jestli krásně je v tomto kontextu ten správný výraz) jsi to napsala. A je to právě to, čeho se už teď dopředu docela bojím. Ne kvůli sobě. Ale toho, jestli by něco podobného mělo potrefit moji skvělou dokonalou hrdou maminku.... prosinec 10, 2008 07:28 No nic Wendy : NČ Právě proto, že to bylo víc než pochopitelný, mě to naštvalo, jako ostatně mě naštve pokaždý demagogie, SCHVÁLNĚ JAKOBY nechápající. Ale dobrý. prosinec 10, 2008 09:19 ... : mia Matka ležela 11 let po mozkové příhodě.Střídala pobyty doma a 2krát do roka tak na měsíc LDN.Poslední 3 roky na plenkách.Neumím si představit,že bych si při mytí vzala roušku.Napsat,že nejde o zápach ale o city a pak napsat,že nesnáším zápach nebo nedejbože dotek tělesných tekutin jako to napsala bb-a poukazovat na maminčinu hrdost-mi přijde neupřímné i když tomu velmi dobře rozumím,taky to byl ze začátku pro mne ten nejtěžší úkol.Ale když vidíte toho neštastného člověka,přece se ho nemůžete štítit.Čisté svědomí určitě nemám pomáhala jsem jak se dalo,ale určitě se dalo pomoci daleko víc a to mě trápí.Tchánovi jsem umožnila dožít doma a to je uplně jiný pocit.Zdravím čtenářky a čtenáře. prosinec 10, 2008 09:42 skaz : opas 1. Posbírej co nejvíce důkazů 2. Připrav si balík peněz 3. Oslov advokáta se specializací na zdravotnictví 4. Domluv s ním další postup 5. konec návodu. Je to individuální, ale mohu tě ujistit, že obálka s modrým pruhem doručená řediteli nemocnice, primáři a ošetřujícímu lékaři je velmi přesvědčivá. Následně nejspíš přijde právník nemocnice a bude se pídit po tom, co se vlastně děje. Pak už to je na jednání a popřípadě mimosoudním vyrovnání. prosinec 10, 2008 15:04 mia : bb nepoukazuji na matčinu hrdost, ale na to, že jsem v tomto po ní a vím tedy zcela přesně jak by se cítila a že ona ví, jak bych se cítila já. Nemusím se na nic vymlouvat a taky to nedělám,zcela upřímně říkám - štítila bych se, akorát že inteligentní vnímavý člověk chápe jemný rozdíl v tom šítit se matky a štítit se exkrementů. A taky vím, že stejně tak by se štítila i ona. Takže bychom si to obě usnadnily jak jen by to šlo, což mi přijde nanejvýš v pořádku, normální. Pokud to někdo zvládne bez roušky a rukavic, je to taky asi normální, pro mě trošku čuněcí, ale nic mi do toho není, podstatný je, že se o toho druhého postará. No a já bych se doufám postarala taky, jen s těmi pomůckami. A VÍM ZCELA JISTĚ, že pro mámu by to tak bylo jedině snazší. Protože jsem po ní a pro mě je i dnes mnohem příjemnější, když má vyšetřující lékař rukavice, plášt, roušku a komunikujeme spolu očima a slovy "nad tím vším". Stejně tak by pro mě bylo snesitelnější, kdyby mne moje vlastní máma omývala a přebalovala s rukavicemi, roučkou a pro mě za mě třeba i ve skafandru. A až by bylo po všem, tak by to svlékla, umyla si ruce, uvařila čaj a sedla si ke mně na kus řeči. To samé bych - doufám - byla schopna poskytnout jí. Cítit se důstojněji, lépe, méně v rozpacích. Jsme tak prostě nastavené, a myslím že i moje dcera a jsem tomu ráda. Pokud ti to přijde málo "dceřinné", je to zcela irelevantní. Podstatný je výsledek a jak se lidi cítí. Já si nelibuji v obětech a nemyslím si, že člověk, který zvládne totéž co já a dokonce "bez roušky rukaviček" je lepší. Možná je jen větší čuně, ale není proto lidštější :-) prosinec 11, 2008 00:00 čili, mio, ano, jde o city a pocity, : bb aby utrpěly co nejméně - já se osejpám při představě, že by mě měly děti opečovávat, představa, že by mě můj syn měl přebalovat a mýt je děsivá, a pokud by nebylo zbytí a musel by, nedejbože, tak bych možná měla silné nutkání to naše vzájemné utrpení zkrátit prosinec 11, 2008 00:07 ... : mia Vztah matky a dcery je tak intimní a individuální,že si nedovolím mluvit do něj někomu koho jsem v životě neviděla.Pokud to máte nastaveno takto je to vaše věc.Já jsem si prošla zkušeností,že nemoc dokáže člověka velmi změnit fyzicky i psychicky.Pořád si myslím,že pro většinu rodičů by bylo bolestivé kdyby k nim vlastní dítě přistupovalo s rouškou.Nazývat je za to čunaty to ať si každý utvoří názor sám.Chtěla jsem svým příspěvkem jen sdělit osobní zkušenost tak jak bylo vyzváno v úvodu.Co se týče LDN hodně záleží na vedení,finanční ohodnocení není to co by v tomhle pomohlo.Altruismus má v sobě dnes málo lidí a viděla bych spíše řádové sestřičky více zapojit,přestože věřící nejsem. prosinec 11, 2008 07:35 ... : bb ok, ty bez rukaviček, já s, ale příště bez demagogie, dobře víš - pokud umíš číst - koho jsem tím čuněcím myslela a jak jsem to myslela. Pro by rukavičky syna bolestivé byly, takže by tě kvůli tvému jemnocitu musel omývat na přirození bez pomůcek, pro mě by byl velmi bolestivý pravý opak. U toho zůstanu. Nezbývá než doufat, že ani mého ani tvého syna něco takového nepotká. S druhou částí by se dalo souhlasit, kdyby to bylo reálné, což není, jsme tedy odkázáni na zdravotní sestry a hlavně - což si dost lidí neuvědomuje - na tzv. odborně školený ošetřující personál, to jsou ti lidé, kteří mají na starosti ty nehezké věco co k věci patří. Znám jich osobně několik desítek, některá má maturitu, některá vyšla ZŠ, ale všechny do jedné to berou jako práci v lepším případě, jako znouzectnost v horším a jako trest v nejhorším. Podle toho to vypadá a altruismus tam vůbec nemá místo. Proto sázím na ty finance :-) A i v tomto případě - doufejme, že je nebudeme potřebovat - ty málo placené. prosinec 11, 2008 15:27 oprava : bb vypadlo "tebe" : Pro TEBE by rukavičky syna bolestivé byly... prosinec 11, 2008 15:28 bb : mia Psala jsem pouze o roušce.přece ten člověk není malomocný.jsem o něco starší než vy a nepamatuji se,že bych vám nabídla tykání.nashle prosinec 11, 2008 16:32 Souhlasím s miou, : Petronila moje zkušenost je, že když dojde na lámání chleba, opravdu se člověk velmi často posune někam jinam i psychicky a co by dřív nepřekousl, je mu už úplně jedno. Když je někdo v takovém stavu, že je ho potřeba přebalovat,velmi často je už i psychicky někde jinde. Možná je rád, že je doma u svých, ale otázka důstojnosti je to poslední, co by ho zajímalo. A tak jako tak bude v pohodě jen velmi těžko. "Důstojnost" vidím, odpusťte mi, taky zástupný problém. Umím si představit situaci, kdy ten pečující padá s prominutím na držku a není schopen se o toho bezmocného starat, protože by to znamenalo naprostou rezignaci na jakýkoli vlastní život- práci, ostatní členy rodiny, přátele, odpočinek. A tady vidím krutý, strašlivý nedostatek pomoci těm, kdo se o svého blízkého chtějí postarat až do konce, aby tp vydrželi a nevyhořeli - stacionáře, respitní péče, pečovatelky docházející domů... Místo toho na výběr - buď se starej doma a vyhoř, nebo dej dotyčného do LDNky a vezme to s ním rychlý konec. TOHLE je problém, ne to, že by někomu bylo blbé nechat si mýt zadek od vlastního dítěte. prosinec 11, 2008 22:54 petronilo, : bb nediskutujeme o tom, že by někdo něco nepřekousl. Mluvím o tom, co by mně a mojí mámě velmi pomohlo v situacích, o kterých je řeč. O situaci, kdy částečně nebo dočasně nefunguje vše jak má, a to tak, že potřebuje péči a pomoc, ale pořád vnímá a cítí. Nemluvím o nějakém terminálním stádiu, kdy pacient je na tom tak, že kdo ho myje ani nevnímá a stará se o něj ošetřovatelka, která už v podstatě také nevnímá a necítí, aby mohla fungovat. Představ si, že jsi dočasně z větší části odkázaná na pomoc syna, rozhozená psychicky, ale vnímající, cítíci. Doposud zcela soběstačná. Najednou je to naopak. Syn, který tě od tvých 55 let viděl nanejvýš v golfkách a tričku ti má najednou umýt zadek a rozkrok. Skutečně to budeš brát tak, že se prostě holt nedá nic dělat a nebude ti hrozně? Mně by bylo a uvítala bych cokoli, co nám to usnadní. Pomůcky pro péči o tělesně postižené jsou v pořádku, pomůcky pro hygienu tělesně postiženého vadí? Pomůcky pro usnadnění čehokoli akceptujeme u všech lidských činností, proč je to pro vás tak divné u ošetřování nemocného rodiče? Možná je rád, že je doma u svých, ale otázka důstojnosti je to poslední, co by ho zajímalo Mluvíš za sebe, předpokládám. Já za sebe můžu říct, že otázka důstojnosti pro mě není to poslední, protože ztráta důstojnosti znamená bezmoc. Pochopitelně, pokud budu mít bolesti, bude mi hodně zle apod., nebudu leccos vnímat. Ale to jsou extrémní situace. Mnohem běžnější jsou dlouhé měsíce a roky života, který není stopro, ani padesátiprocentní, ale pořád je to život s city, emocemi, pocity. No a tak bych měla hodně blbý pocit z toho, že se o mou velmi osobní intimní hygienu musí starat syn. Tudíž NČ slovům rozumím a nevidím na tom co napsal tentokrát vůbec nic špatného. prosinec 12, 2008 01:21 mia, je zbytečné být dotčená jen proto, že má někdo jiný názor než ty :-) : bb na internetové diskuzi mi tykání nabízet nemusíš, tykala jsem lidem na internetu ve 30, tykám teď ve 40 a nepočítám s tím, že by se mě měli mladší lidi ptát zda mi mohou tykat:-) Jsou výjimky, kdy vykám, ale to je spíš pocitová záležitost než racionální výběr, především však moje volba, takže se nebudu ptát ani tebe. Ale jestli tobě to vyhovuje, můžeš mi vykat, mně to nevadí. prosinec 12, 2008 01:26 petronilo : mia Dobré ráno přesně jste vystihla to,co já si myslím.Díky moc. prosinec 12, 2008 05:59 bb : mia Nejde o to,že bych nesnesla tykání.Jde o to,že vy máte možná pocit,jak jste mě usadila poučila,protože takhle syrově jak jste mi to včera podala by to asi na veřejném servru dokázal málokdo.Určitě to o vás cosi vypovídá.Já nemám právo kohokoli hodnotit a jsem velmi opatrná na jakékoliv soudy,proto nebudu říkat jak na mě působíte,ani jste se mě na to koneckonců neptala.Ted jdu číst nějaké veselé příspěvky.Dobré ráno všem. prosinec 12, 2008 06:16 bb, : Petronila jak bych si to mohla představit? Tam hraje roli TOLIK různých faktorů, které dopředu neodhadneš... můžu říct jen tolik, že i já mám za sebou péči o seniora (naštěstí nás na to bylo víc), kterého jsem měla moc ráda, byl to vždycky člověk sportovního těla i ducha a na tu důstojnost si myslím dost potrpěl. Ke konci to ale bylo tak, že bylo třeba mu pomáhat i s krmením a osobní hygienou (i když až na to utírání zadku nikdy nedošlo), a ta změna byla opravdu veliká. A trvalo to přes rok. Důstojnost je IMHO nadstavba a určitý luxus, který dozná dost velkých změn, pokud není splněno to základní - pohoda těla. Toť můj názor i zkušenost. Mio, taky zdravím. prosinec 12, 2008 09:19 bb, : Petronila ale to jsem přece nebyla já, kdo psal o tom, že by mu vadily pomůcky. Pokud bych byla při lucidním vědomí, asi by mi vadil sám ten fakt bezmoci, že mi musí umývat zadek KDOKOLI jiný než já sama. Pravděpodobně by mi z toho bylo všelijak. Ale zbývalo by mi snad něco jiného, než se smířit s tím, že se nedá nic jiného dělat? prosinec 12, 2008 09:32 mio, : bb je to syrové téma a moje zkušenost je taková, že nemá smysl něco zmemňovat o usazení mi vůbec nejde a nešlo, nevím co čteš mezi řádky a proč to takto vnímáš, na netu, když neslyšíš tón hlasu a nevidíš do očí je lepší držet se jen a pouze napsaného sdělení, nedomýšle si jinak hrozí, že se stane co se ti právě stalo - uslyšíš trávu růst :-) prosinec 12, 2008 11:16 petronilo, : bb no já to zažila i s tím utíráním zadku, bažantem, kojeneckou lahví atd. Změna ze zcela zdravého člověka, turisty, knihovníka, chovatele holubů a zahrádkáře, na bezmocného ležáka. Nejdřív se samozřejmě všechno soustředí na odstranění bolestí a trápení fyzických, ale když ty pominou nebo jsou zvládnuté na snesitelnou úroveň, dojde na ostatní. I on snášel zcela bez problémů péči zdravotnického personálu, včetně nejintimnějších záležitostí, ale když už byl doma a starali se dcera a syn, tak plakal. Snášel to velmi těžce, rezignoval a přál si co nejrychlejší smrt. prosinec 12, 2008 11:26 postavit se zvůli nemocničního personálu JE možné : Swaiteck postavit se zvůli nemocničního personálu nelze - odnesl by to pacient Ale áno, je to možné. Svokr byl v Německu, dělál při stavbe atómky a měl něhodu. Chtěli ho lečit dle nějakých místních způsobů a když se jím postavil (dokonce se svojí špatnou nemštinou) tak bylo jako chcel on. Jiná věc, že mu firma ihned vybavila rehabilitace v Polsku v specialistické nemocnici v městě Siemianowice Šlonskie. srpen 27, 2013 18:00

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment