20.8.1968, ve svých "sladkých" šestnácti létech, jsem poprvé odjížděla z domova, konkrétně na chmelovou brigádu. No, byl to pro mne docela zázrak - měla jsem dost přísné rodiče, kteří mne sice nedrželi na řetězu, ovšem trvali na "hlídané boudě". Tady ovšem museli kapitulovat - neabsolvovat brigádu = záporné znamínko při žádosti o studium.
Jupí, povedlo se, přišel svolávací dopis a já (bágl sbalený už čtrnáct dní dopředu) vyrazila na první samostatnou pouť životem. 20.8., 16.00 hod., směr Žatec HURÁ !!!!!!!!!!!!!!!!! Nevím, kolik je tady pamětníků, tak upřesním - tehdy se vypravovaly brigádnické vlaky - tj co nejvíc škol se nacpalo do jednoho vlaku, který měl jeden cíl a neměl žádné zastávky - mimo těch, kdy nás občas na nádraží odstavili, aby mohl projet pravidelný spoj. Začala nejkrásnější jízda a noc mého tehdejšího života. Vagony byly průchozí, tudíž se korzovalo celým vlakem, utvářely se skupinky, navazovaly nové kontakty... A tak: tu jsi si stoupla k rozehraným kytarám a zazpívala, tam pokecala s tím pěkným blonďákem, vedle kousla do řízku, který ti někdo přistrčil - prostě úža party, kupodivu bez alkoholu. Ne že by se nevyskytl, ale nějak nás to nezajímalo, myslím, že jsme byli dostatečně opilí tím pocitem svobody bez rodičů a atmosférou, náhlou volností. ![](http://obrazky.kudlanka.cz/68c.jpg)
Do Žatce jsme dorazili v 5.30 a přivítal nás pohled na hordu mlčících, po zuby ozbrojených sveřepých vojáků. Jinak nikde nikdo. No, nějaký cvičení, ne? Ale - pak vyšel výpravčí a brečel. Pak brečeli kantoři. Pak jsme brečeli všichni. Někdo začal zpívat hymnu - všichni se přidali - celej vlak těch včera puberťáků stál s hlavou nahoře a porvé v životě zpíval dobrovolně a hrdě hymnu, které bychom se včera smáli. No, tak to byla ta moje vysněná noc... Ještě dodám, že další dny byly dost hrůzný - nikdo nevěděl co je doma, spojení neexistovalo, zprávy katastrofický - střílí se, města hoří, z rozhlasu výzvy o pomoc... Na druhé straně: - nikdy v životě jsem nezažila takové souznění, pospolitost a kamarádství. Kantoři se zařadili mezi nás, nebylo potřeba hlídání - nebyl čas na lásky, popíjení, zábavy. Večer jsme se scházeli na návsi u dvou tranďáků, kytar a diskuzí, diskuzí, diskuzí ... Dospěli jsme. Ukradli nám bezstarostnost mládí. Ukradli nám svobodu. Skaz
|