O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
PSAL SE ROK 1968 - III. |
Pátek, 13 červen 2008 | |||||||
Naši už pár dní předtím četli různé zahraniční noviny, a nějak tušili, že se něco chystá. A pak nás jednou brzy ráno probudilo přistávání těžkých letadel. Tatínek na vojně sloužil u letectva, tak hned věděl, že tohle nejsou dopravní letadla. Pustili jsme rádio, kde už vysílali zprávy o obsazení a za chvíli i žádost o pomoc, že v rozhlase jsou cizí vojáci. Mám to všechno nahrané na magneťáku, není to žádná sranda.
Bydleli jsme tenkrát v Karlíně, blízko kasáren. Křižíkova ulice od Poříčí až k Invalidovně byla plná tuských tanků a obrněných vozů. Na nich seděli vyděšení hladoví vojáčci, co vůbec nevěděli, kde jsou. Ze začátku jsme za nimi chodili, nosili jim jídlo, a snažili se jim vysvětlit, že u nás žádná kontrarevoluce není, že je to všechno omyl...
Ti inteligentnější to začínali chápat. Jejich otcové nás osvobozovali v r. 1945, a oni byli překvapeni, že je nevítáme, jak slyšeli z vyprávění. Morálka vojska se tak rozpadala jak domeček z karet.
Pak, asi 25.8. v noci, předvedli demonstraci síly. Pálili naslepo ze všech zbraní. Leželi jsme na zemi pod okny a čekali, až to skončí. Ráno měly některé domy ostřílené fasády, a spousta oken se vysypala tlakovou vlnou.
Od té doby už z našich lidí na vojáky nikdo nepromluvil, ani vodu nepodal. Všechny domy byly pozamykané. Pár dní nato odjeli někam jinam. Na dlažbě po nich zbyly jen rýhy od pásů.
mamča
|
< Předch. | Další > |
---|