No a vona začala povídat a já jsem jenom nevěřícně poslouchal. Dlouho vdána, docela tak normálně, manžel pracovitej nemluva, děti už vdané a ženaté, přiměřená kupka vnoučat. Tak jak to asi v normální rodině má bejt. Ovšem - nějak před dvěma roky uklízela skříň a tam se válelo manželovo sako, který snad už na sobě neměl pěkně dlouho. Tak prej to někomu dáme. Na a jak šacovala kapsy, tak tam obálka. No a v obálce výpis z banky na dost ohromující částku - na jméno manžela.

     V ní ta začalo doutnat, ptát se ovšem nechtěla, ale během času to v ní bublalo a kvasilo. Začala se k manželovi chovat hůře, on to vcelku toleroval. Nakonec se s tím problémem svěřila své nejlepší kamarádce a ta to celé dorazila. „Určitě má někde nějakou děvku, chce se na tebe vykašlat" - a ty kecy mezi ženskejma a dobré rady rádoby kamarádek si dál dokážete představit. Jo, ona to nevydejchala a pár dní před polokulatým výročím svatby vyrazila k advokátovi kvůli sepsání návrhu na rozvod manželství. Jak tak s tím jde domů, po cestě si dala něco na kuráž a sotva přišla, vrazila mu ho přečíst a všechno, co v sobě tutlala celou tu dobu, mu řekla; a nejvíc šlo samozřejmě o peníze.

     On zase na to nic, šáhnul do aktovky, vytáhl taky štůsek papírku a měl asi nejdelší projev za jejich společnej život. „Víš Mařenko, vždycky jsi chtěla ke stáří mít chaloupku tam někde v těch lesích mezi Doksy a Mšené lázně. Chtěl jsem tam s tebou strávit konec našeho jinak docela pěknýho života, starat se o pár zvířátek a o vnoučata. No a tady je kupní smlouva. Já tě teď jen chtěl požádat, abys se mnou zítra šla k notářce ověřit podpis.."  Podíval se ještě jednou na ty svoje papírky, dal jim hubana a před ní to všechno roztrhal, pečlivě položil na stůl, popadnul návrh na rozvod a - podepsal, že souhlasí.

     Otočil se a odešel.