Šéfredaktorka Kudlanky mne požádala (prý jako několik dalších autorů) o jakýsi popis ideální ženy z pohledu muže. Nevím, co bylo její pohnutkou, snad se chtěla v mém textu najít - každopádně, sám bych nic takového nezplodil. Budiž tento článek inspirací všem ženám, a především těm, které by se mi chtěly zalíbit, přeji, aby se v něm našly.

Ideální žena podle Ydiota

     Když mi byl zadán úkol popsat podle sebe ideální ženu, zachvělo se mi srdéčko jako chlapci, jehož se před Vánoci zeptají, co že by si přál najít pod stromečkem. Už jsem ale dospělý a tak vím, že ač si budu přát fakt úplně boží autíčko na vysílačku, stejně dostanu jenom svetr.

Vzhled

     Tak za prvé: navzdory všem radám v časopisech by žena neměla vypadat dokonale. Naopak, menší závada není na závadu. Vzbuzuje totiž fantazii a jakási slabost je často ženinou předností. Špatné je to jen tehdy, když je tato slabost její jedinou předností. Milé nedostatky, jako jsou výrazné přední zuby či drobný předkus, velký zadek, odstávající uši, orlí nos, příliš velká nebo naopak vůbec žádná ňadra mohou být naopak oním kořením, které jitří mužskou fantazii a dodají jinak příliš dokonalé ženě trochu lidskosti. Nic by se ale nemělo přehánět a pokud se na jediné bytosti všechny výše zmíněné milé nedostatky vyskytnou najednou, spotřebuje se veškerá mužská energie pouze na mohutnou fantazii a další síla už na milostnou činnost nezbývá.

     Je to věc osobního vkusu, ale já dávám přednost tomu, aby žena byla úplně přirozená: nemalovala se, nelakovala si vlasy, o kostýmcích a šílených halenkách ani nemluvě. Navoněná, nalakovaná, namalovaná, zapudrovaná a nastrojená dáma spoustě mužů připadá zhruba stejně vzrušující jako šlehačkový dort. Člověk se takové ženy bojí dotknout, aby jí neporušil účes, nepomačkal šaty, aby se neumatlal od laku, nerozmazal jí oční stíny, řasenku a rtěnku. Můžete argumentovat, že líčidla dokáží zvýraznit ženský půvab, ale mezi námi: nejvíce mejkapu používají právě ženy, které nemají co zvýrazňovat.

     Další zajímavostí je, že nikoli umné účesy (mnohdy v ceně basy piv či deseti lístků na fotbal), ale rozcuchanost ženy je velice vzrušující; shodl jsem se na tom s několika svými přáteli. Mluvili jsme o tom, že žena je nejkrásnější po koupeli, zabalená jen v ručníku, ale ještě před učesáním. Ani s přirozeností by se to ale nemělo přehánět. Například holení bylo dříve čistě mužskou záležitostí, ale já, ač muž, jsem hrdým majitelem plnovousu a holení jakýchkoli částí obličeje i těla rád nechávám zcela v kompetenci žen.

     Krása ženy však zdaleka nespočívá jen v rozměrech a tvarech jejího těla, daleko více záleží na tom, jak se obléká, jak chodí, jak a kdy se usmívá, jak mluví, kde dělá v řeči pauzy, v intonaci, gestech... Také by neměla smrdět.

Teď už ale k vlastnostem.