Je krásné sobotní odpoledne, zrovna přestalo pršet, a parta kluků vyráží na dobrodružnou výpravu na místní nádraží. Chodí tam dost často, vždycky prolézají odstavené osobní i nákladní vagony a zkoumají, co tam kde je. Dokonce i odstavené cisterny. Hlídají, jestli někdo nejde, aby je nevyhodil jako minule.
Všechno probíhá k naprosté spokojenosti celé bandy. Nejstarší z nich dostal nápad, že se podívá na mašinky z ptačí perspektivy. Uhelný vlak, čekající na odjezd, byl vynikající pro tento pohled. Červená lokomotiva, plecháč se jí říká, vpředu vlaku již čekala na svůj čas. Ale zatím jen čekala a čekala … Martin vylezl na vagon a začal se drápat na hromadu uhlí. Vybral si vysoký vagon; ještě kousek, už jen dva metry. Už jen metr a bude na vrcholu a bude vidět celé nádraží … PRÁSK!!!! Ozvala se rána, vyšlehly plameny a jeho hořící a bolestí křičící tělo padá z vysokého vagonu na zem. Do štěrku, mezi kamení a pražce. Najednou tu není nikdo, kdo ho povzbuzoval k vylezení ještě výše, ani nikdo, kdo vylezl za ním. Najednou je tu sám a sám … Zůstal najednou sám, jen se svojí bolestí a hořícím oblečením.
Sám. V bezvědomí. Strojvedoucí z "plecháče" slyšel ránu a křik, a proto vykoukl z okna lokomotivy a viděl, co se stalo. Popadnul hasičák ze strojovny a vyrazil mu na pomoc. Uhasil ho a rychle se vrátil zpět na stanoviště, volal rádiem výpravčímu, co se stalo, pak se vrací na místo neštěstí. Za několik minut doráží sanitka a za několik minut i vrtulník. Martina nakládají a odvážejí na popáleninové centrum do Města. I přes veškerou snahu záchranářů a všech lidí kolem bylo všechno marné. Z bezvědomí se již neprobudil. Za dva týdny Martin na jednotce intenzivní péče vydechuje naposledy. Mnohačetné zlomeniny žeber, stehenních kostí, páteře, popáleniny na 86% povrchu kůže, roztříštěná lebka... Pohřeb měl tři neděle po oné sobotě. V čem je pointa? V tom, že to bylo úplně zbytečné. Zcela zbytečná smrt mladého kluka. Kluka, co chodil na gymnázium a měl na vysvědčeních vyznamenání. A přesto nevěděl, že na nádraží si nemá hrát a hlavně, že v těch drátech nad kolejemi je vysoké napětí. Všichni vědí, že elektřina v zásuvce zabíjí. V trolejích na našich tratích je 3000V nebo 25 000V. To je 13 x nebo 108 x více než v běžné zásuvce, co máme doma. Tenhle příběh je vymyšlený, ale během roku se stane mockrát na různých nádražích po celé republice. Ty cedulky o zákazu vstupu a o nebezpečí nejsou jen pro srandu králíků. Mimochodem, víte proč přeskočil výboj na takovou vzdálenost? Výboj dokáže přeskočit na opravdu velikou vzdálenost. 1000V překoná 1 cm za sucha. 25kV překoná za sucha 25 cm. Za mokra 2 x tolik, nebo i více. Troleje se člověk vůbec nemusí dotknout. Uhlí je dobrý vodič elektrického proudu a proto je veliká pravděpodobnost, že zásah bude mít vážné následky. A také je měl... Dejte si pozor na svoje děti i na sebe. Popáleniny jsou jedny z nejbolestivějších zranění vůbec … Saša S.
|