|
 Dnes můžete pracovat v zahraniční firmě, aniž byste vytáhli paty z Čech. Záleží jen na vás, jak šikovně se svému šéfovi budete prezentovat. Jaký je váš "styl marketingu". Co například tohle: Na mořskou pláž vyleze z vody potápěč a nese v náručí obrovskou perlu. "Kde jste to vzal? " diví se lidé na pláži. "Tam dole na dně je jich spousta," vysvětluje šťastný potápěč.
Lidé se hned nahrnou do obchodu s potápěčskými potřebami a skoupí všechny skafandry a kyslíkové bomby. "Tedy pane vedoucí, to byla zase dneska tržba, viďte?" povídá prodavačka. "Ano to byla," přitaká vedoucí, "ostatně jako vždycky když se brácha projde ve skafandru po pláži s tou skleněnou koulí." Víte, jací jsou ti naši "zahraniční" šéfové? Američané Každý Američan se už od narození cítí jako vládce světa, i když se třeba ve škole nikdy tak úplně nedozví, kde že ten svět vlastně leží. Zvýšené sebevědomí zámořských šéfů musíte ovšem respektovat, takže na jakýkoli jejich nápad reagujte obdivným vytím wow, popřípadě alespoň táhlým greaaat. V americké firmě se také hodně věří na mávání vlaječkami,nošení trenclí v podnikových barvách, zpívání korporátní hymny a vůbec další projevy tzv. „firemní kultury" (pozn. red. Určitě si hodně lidí vzpomene na různé dealerské prezentace, kde se s něčím podobným setkali. Stejně tak už i mnoho našich podniků si po jejich vzoru pořídilo „úžasné a inteligentní firemní hymny"). Američtí manažeři se také pořád usmívají, což si my Češi mylně vykládáme tak, jak se se všemi mají rádi a že se vším souhlasí. Nenechte se zmást. Tihle borci investovali do svých zubů tolik,co vy do svého baráku - a nějak to přece ukázat musí. Zvláštní poddruh: „Američan z Vysočan" - Takový typický Johnny Reznicek nebo Fitzgerald Utrinos je drsné individuum, které v roce 1988 překročilo na vlakovém záchodku jugoslávskou hranici, aby se o dva roky později vrátilo jako ostřílený menedžr západního střihu. Američan z Vysočan v sobě kombinuje zámořskou aroganci s českou vykutáleností, což z něj dělá nejnebezpečnější formu šéfa.
Francouzi Jestli už máte předpoklad k mrtvičce a lékaři vám radí vyhýbat se stresu, tak o francouzské firmě ani neuvažujte. Francouzi jsou známí tím, že jejich systém řízení dřív doháněl kolonie k občanským válkám a dnes dohání české zaměstnance do sanatoria v Kosmonosích. Francouzský manažer miluje chaos a ze všeho nejradši je, když může dvakrát denně měnit klíčové rozhodnutí. Ovšemže vám klidně zabije rozjetý projekt -zkuste na to ale upozornit, a budete mít takový „malheur", že budete doma rychleji než TGV. Největší výhodou francouzského šéfa je, že si každý den zajde na řácký tří až čtyřhodinový obídek. Ne že by tak dlouhou polední pauzu dovolil i vám, ale aspoň na chvíli vyklidí kancelář a vy můžete něco udělat. Zvláštní znamení: Mohutná parfemizace. Jet v malém výtahu se skupinou galských elegánů je vyložený očistec. No a pokud se k vám v mezipatře nacpou ještě dva italští konzultanti, tak se můžete vsadit, že vás dole vynesou v bezvědomí. Holanďané Co Skot zahodí, to Holanďan zvedne. Okřídlené rčení přesně vystihuje hlavní problém holandských firem, kterým je jejich nehorázná lakota. Co taky čekat od národa, který se radši kodrcá přes celou Evropu v přívěsu, než aby vyplázl třicet euro za hotel? Zažil jsem nizozemské vedení, které nutilo zaměstnance, aby strkali do tiskáren již použité papíry a tiskli z obou stran. Větší škrti jsou snad už jen Korejci, kteří potištěné papíry ještě nosí na toalety, aby ušetřili za harmasan. Zvláštní znamení: Holanďané jsou zvídaví a brzy pochytí pár českých slov. Pozor tedy na pusu, až budete s přáteli neformálně hodnotit, co má ten váš prďoch zase na sobě a jak vás ošulil na prémiích. Například u Američanů tenhle problém odpadá - ti se přes nějaké to „aaa - choj" nikdy dál nedostanou. Němci Německý národ je nám blízký, tak blízký, že zná mnohé dámy v našem pohraničí lépe než my sami. Tím ale intimita končí, protože v práci si Němec nikoho k tělu nepustí. Na všechno je proces, zasedání střídá zasedání, a na konci dne si člověk připadá jak v jedné z těch nekonečných talkshow na RTL, kde Uwe a Uschi neustále vykládají světu, jak se v dětství počurávali. Ve firmě panuje tuhá centralizace a než váš projekt doputuje na schválení do Říše (s povinnou zastávkou v Dubí), tak už nebudete vědět, čeho se vlastně týkal. Zvláštní znamení: Na německém šéfovi je hezké to, že kdyby se přetrhl, vždycky bude mít v angličtině ještě hustší přízvuk než vy. Japonci Japonci jsou zvláštní lidé. Na jednu stranu jsou velmi zdvořilí a pořád se klaní, až skoro mlátí čely o jekor. Na druhou stranu umějí dát najevo, že nás i další cizince považují za hmyz a že když my jsme ještě lezli po stromech, oni už měli vypilovaný čajový obřad a jejich učenci sepisovali hrdinné skutky dynastie Žvejžužu. Práce pro japonskou firmu je vhodná pro submisivní typy a poskytne vám spoustu zážitků, za které byste v sadomaso salonu museli těžce platit. Zvláštní znamení: Japonští šéfové jsou beznadějní cholerici a když se pořádně rozčilí, skáčou vzteky až do výše ramen, což bývá klidně i půl metru. Chraňte se v takové situaci usmát - to už byste mohli rovnou spáchat harakiri.
Dobrý styl je taky tenhle: Kamelot Večerníku vykřikuje na ulici: "Obrovský podvod! 90 obětí! Obrovský podvod!" Okolo jdoucí chlap si koupí noviny, prolistuje je a podrážděně poznamená: "Co to tu vykřikujete, když se tam nic o obrovském podvodu nepíše!"
"Obrovský podvooooood! Již 91 obětí! Obrovský podvod!", pokračuje ve svém marketingu kamelot...
Z hlubin internetu vyhrabala Alena T.
|
Ale taky je pravda, ze treba ovladnuti Qualcomu (pocitace, kterym jsou vybaveny vsechny trucky) behem dvou hodin vsichni povazovali za zazrak - zkratka americkej zamestnavatel uz predem predpoklada IQ pokojovy teploty a neni moc dobry bejt prilis chytra, co kdyby se pak pan sef cejtil jako blb, ze jo? 
