O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

DOPISY - DOPIS SOUSEDCE PDF Tisk E-mail
Středa, 30 duben 2008

Drahá Karolíno, předem svého dopisu bych se Ti rád omluvil za důvěrný tón, kterým se na Tebe obracím. Vím, neznáš mě. Nikdy jsme se nepotkali. Bydlím vedle Tebe teprve druhý měsíc a naše biorytmy jsou tak odlišné, že jsem zatím ani na chodbě ani ve výtahu neměl tu čest. A do divadla, kde pracuješ, jsem se dostal naposledy před pěti lety.

 

 


 

     Pokud jsem Tě tam tenkrát náhodou zahlédl, už si to samozřejmě nepamatuji. Nevím jak vypadáš a přesto mám pocit, že Tě v určitém ohledu znám o mnoho lépe, než řadu svých nejbližších. Byl jsem totiž za tu krátkou dobu, co sdílíme dvě panelové zdi, nedobrovolným svědkem tolika Tvých milostných vrcholů, že se při nejlepší vůli nemohu ubránit podivnému pocitu jakéhosi sblížení. Pochop, jak Ti můžu vykat poté, co tvůj intimní život jako uragán vtrhnul do mé ložnice a opakovaně tam pustoší můj spánek, na cáry rve mé ranní sny a pravidelně si s sebou odnáší to nepatrné množství sil, které se mi podařilo nashromáždit v kratičkém mezidobí mezi uzavřením zahradní restaurace pod našimi okny a Tvými k uzoufání hlasitými vzlykavými vzdechy. Nezlob se, ale opravdu nemohu jinak.

 

     Ale k věci. Proč Ti vlastně píšu. Jedná se o cenu, kterou jsme se Ti s Kebulí rozhodli udělit. Jde o divadelní cenu "I-Thálie" za nejlepší herecký výkon v hlavní ženské roli při ztvárnění partnerské rozepře. Já tedy již dříve na rodinné radě navrhoval, aby Ti byla udělena "Zlatá Afrodita". Jenže jsme se s Kebulí nemohli shodnout, zda se při milostných scénách jedná v Tvém případě o role hlavní či vedlejší a zda by také Tvůj zdatně se činící partner neměl dostat "Zlatého satyra", takže z toho nakonec nebylo nic.

 

     Ovšem, v případě "I-Thálie" jsme ani nemuseli hlasovat. Rozhodnutí padlo okamžitě a bylo jednomyslné. ednoaktovka s názvem "Já vím, že o mě všechno víš", kterou jste s kolegou předvedli dnes ve čtyři ráno, byla prostě fascinující. Text sice malinko pokulhával. Také technici na poli ruchů neodvedli zrovna nejlepší práci.

 

     To ale nemohlo v žádném případě nijak ovlivnit náš silný prožitek. Z každého Vámi proneseného slova přímo sršely nefalšované emoce - nenávist, zoufalství, vztek, strach...

 

     Několikrát pronesená replika "Proč mi tohle děláš" byla ve své poslední verzi dokonce tak živá, že jsme s Kebulí téměř zapomněli na bariéru mezi jevištěm a hledištěm, a chtěli Ti odpovědět. Naštěstí v nás zvítězilo slušné vychování a představení mohlo bez přerušení pokračovat. Za opravdu mistrovský kousek v dramatické tvorbě považuji, když se nálada ze scény přenese na diváky (případně na posluchače). I tahle věc se Vám povedla dokonale. V naší ložnici už už propukala hádka.

 

     Předmětem sváru bylo, zda je přípustné povzbuzovat herce bušením na zeď, či je vhodnější zazvonit a poděkovat jim tak říkajíc tváří v tvář. Nebýt tak brzká hodina a nebýt toho, že na Vaší straně barikády padla opona, fakticky nevím, jak by to dopadlo. Zkrátka, "I-Thálie" Ti náleží plným právem. Těžko by se našel někdo, kdo by Ti mohl v našem paneláku konkurovat. Bohužel, naše zkušenost s udílením cen je opravdu mizivá. Nesehnali jsme dostatek movitých sponzorů ochotných zafinancovat slavnostní ceremoniál ani zručného skloliče či kovotepce, který by se uvolil propůjčit naší ceně fyzickou podobu. Znáš to, každý začátek je těžký. "I-Thálie" je tedy prozatím cenou virtuální. Lze ji dostat, ale prozatím jí nelze vlastnit. Náš realizační tým upřímně doufá ve změnu k lepšímu a zavazuje se, učinit pro to všechno, co je v jeho silách. Kvalita laureátů bude jistě tím nejdůležitějším faktorem, jež nám umožní založit tradici svým významem přesahující naše skromné domovní poměry. I v tomto ohledu jsme si dle mého názoru nemohli svého prvního oceněného zvolit lépe.

 

      Na závěr mi dovol několik poznámek, či námětů. Nebylo by možné večerní představení přesunout na dřívější a ranní zase naopak na pozdější hodinu? Můj zaměstnavatel nemá valné pochopení pro mou novou vášeň. Již několikrát se mi podařilo usnout při rozhovoru se svým přímým nadřízeným a v důsledku toho mi hrozí vyhazov.

 

 

 

Dodo

(na internetu pro vás našel Franta B.)

 

 

 

 

 

Komentáře (5)add feed
Jo tak TÝDLE sousedce : NČ
bych asi věděl, co říct!!!!!!
duben 30, 2008 12:06
nojo, to chápu, ty ďáble, : d@niela
tak se svěř, jak na tebe konkrétně působí jáááro?
smilies/grin.gif
duben 30, 2008 12:21
dobrý je nemít sousedy... : Inka
smilies/wink.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif
duben 30, 2008 12:51
já měl s kamarádem na kolejích za sousedku kuchyňku, tedy dva plynové vařiče, dřez a tak. : toulavej
A kuchyňka sousedila s jedním Arabem, co bydlel sám. V pět odpoledne, když bylo zkouškový, přicházela k němu na návštěvu pravidelně drobná blondýna. V pět deset začali společně vařit večeři v kuchyňce, od půl do 3/4 skončili, něco po šestý se mylo nádobí a od čtvrt na sedm už jsme se s kamarádem na učení vůbec nesoustředili až do sedmi osmi . . . Ty vzdechy, co překonaly i kuchyňku, nás vždycky tak rozhodily . . . Večer před zkouškou bych tu holku nejradši zabil . . . Nevědět, jaká musí být fantastická, nikdy bych si jí nevšiml, šedá myš . . .
duben 30, 2008 15:07
Jo paneláky : Lidka
Nejděsivější jsou snad paneláky v Rotavě (prý je tam stavěli vězni).
A tak jsem neúmyslně poslouchala sousedku pravo, jak si vypráví poslední drby s návštěvou, sousedku dole, jak si prozpěvuje při vaření, sousedovic děti vlevo, jak mučí housle a sousedku se sousedem nahoře, jak "to" s oblibou každý večer dělají ve vaně. A aby toho nebylo málo, sousedům v přízemí přijelo na návštěvu asi 20 příbuzných ze Slovenska, každý z nich poslouchal jinou hudbu a tak si všichni tu svoji pouštěli najednou a pěkně nahlas.
Nikdy jsme nikdo neměli soukromí.
A když mi jednou tekly nervy a já na chodbě z plných plic ječela, že chci aspoň pár minutek ticha, jsem se dozvěděla, že autor téhle králíkárny prý dostal "za kvalitní práci" ocenění a že prý si za to postavil barák. Jak já ho nenáviděla. Představovala jsem si, jak ho unesu a zavřu aspoň na 24 hodin do mého bytu. A já se nastěhuji k němu do domečku, a budu si užívat krásné ticho...


duben 30, 2008 22:31
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]