K francouzským břehům připlula historická třístěžňová plachetnice Belem se vzácným nákladem. Na palubě totiž vezla olympijskou pochodeň. Plavidlo, které na konci 19. století přiváželo z Karibiku kakaové boby, rum a cukr, připlulo do Marseille, kde na jeho bezpečnost ve městě i v přístavu dohlíželo několik tisícovek policistů. Nad nimi pak na nebi francouzská letka kreslila olympijské kruhy. Loď zvolna připlouvala k pontonu, který připomínal atletickou dráhu.

Tam si olympijskou pochodeň převzal plavec a olympijský šampion Florent Manaudou - a začala dlouhá štafeta po Francii i francouzských zámořských oblastech.

Příprava na olympiádu dávala už hodně dlouho Francouzům zabrat. Četnictvo muselo vyklidit největší squat v zemi. Na jižním předměstí Paříže, v opuštěném sídle firmy ve Vitry-sur-Seine, žilo víc jak 450 lidí, převážně migrantů. Podle humanitárních organizací většina z nich měla povolení k pobytu v pořádku. bydleli tam hlavně migranti  

Jenže, tak obrovský squat není nic pohledného v době pořádání tak význačné události, jako jsou olympijské hry – a ty začnou v Paříži už 26. července.

Zcela chápu – vzpomínám na hrůzu, kdy bylo např. pražské Hlavní nádraží podobně zahlceno – ani nevím, kam se tehdejší migranti pak poděli. Ale zpět k těm pařížským. 

Tamější squateři, tedy lidé dlouhodobě bez oficiálního domova, byli odsouváni z města, o stovky kilometrů daleko. Dočasně byli ubytováni v hotelech, které ale budou muset zas po krátké době opustit a začne jim hledání nového provizorního bydlení.

Měli dvě možnosti: využít autobusu, který je odveze do nějakého prozatímního ubytování v jiné části země, nebo si sami najít jiné „místo na spaní“.

Pokud se rozhodli pro první možnost, úřady jim poskytli bydlení na několik týdnů, zatímco sociální pracovníci jim přislíbili pomoc se zvýšením šancí na úspěšnou žádost o azyl či trvalý pobyt. Takovou možnost však zvolila menšina, takže se jen přemístili jinam po Paříži…