Hlavně, že nikdo nezakazuje mlátit manželky, když připálej guláš nebo košili, nebo když přinesou z krámu nevychlazený pivo.
Protože - to by tak hrálo!!!! Ještě by si začaly myslet, že jim všechno projde!

někde sem čet´, že "ženský, to nejsou lidi" - tak sem nepleť domácí mazlíčky..

i v nekterych dalsich zapadoevropskych zemich plati zakaz biti deti uz leta. I facka je papirove trestna. Samozrejme - ze symbolickeho placnuti dvouleteho vytrznika, ktery si na piskovisti usmyslel mlatit jine dite kyblikem, nikdo nedela problem. Ale aspon je kazdemu jasne, ze vyprask (= promyslene fyzicke nasili na slabsim a zavislem) je spolecnosti netolerovanou zalezitosti. Budu jen rada, kdyz budou i u nas vsichni primitivove, kteri radi pouzivaji fyzicke tresty systematicky jako formu "vychovy", nuceni zamyslet se nad alternativnimi formami komunikace se svymi potomky. Opravdu existuji i jine ucinne zpusoby korekce nezadouciho chovani, ktere sice mozna vyzaduji od rodice vic usili a premysleni, ale zato neslapou po zakladnich lidskych pravech, ktere jsme my dospeli sobe samym priznali uz davno. Uprimne - mlaceni ditete jako forma trestu mi uz prijde stejne neunosnou realitou, jako bicovani provinilcu ve stredoveku.

Nečetla jsi pozorně. Flori@n píše, že "Nejsem pro nějaké brutální výprasky řemenem," ale jde o stanovení mantinelů dítěti, aby mělo nějaký pevný řád. Velká většina lidí své děti vychovává s láskou, a rozhodně je v afektu nebije.
Já sama si vzpomínám na své dětství, že bych byla radši držela pár facek, než sáhodlouhé vysvětlování a domlouvání. To mě deptalo mnohem víc, než jedna dobře mířená na zadek.

Nechápu, jak někdo vůbec může něco podobného navrhovat. Stát se bohužel čím dál tím více plete do věcí, do kterých mu nic není. Naplácání na zadek za to, že dítě něco provede, přece není týrání. Obávám se, že se za nějaký čas budeme muset zeptat úředníka, jestli vůbec smíme vyjít na ulici.

více než v polovině států USA jsou povoleny fyzické tresty ve školách. A tam, kde to dodržují, jsou nejlépe vychované děti, co jsem tam potkal.

včera jsem jela pětkou (tramvají), která byla dost narvaná. Přistoupila tam maminka s holčičkou a ta holčička se chtěla posadit, ale jaksi nebylo kam. Holčička se nadechla, jakože začně ječet, ale maminka jí řekla: "Jituško, nevztekej se, nebo ti naskáčou pupínky a už nebudeš hezká." Holčička okmžitě ztichla a uklidnila se. Za chvíli zas začala kňourat a maminka řekla:"No Jituško, ty chceš radši ty pupínky?" a byl klid a obě dámy v pohodě dojely.Jen se obávám, že bych u svých synků (takto potencionálních sebe křížených s hyperaktivními čuňaty), s pupínky asi neuspěla.

jsem si myslela, ze zakaz fyzickych trestu je zase nejaka magorie. Ale ted jsem v pozici jako petra2. Muze za to clanek v Respektu (stary tak 4 - 5 tydnu)(doufam, ze to neni reklama). Doporucuji

no já jsem též za to dát mantinely dítěti už malička, později se vyhneš větším problémům. Některé dítě to potřebuje jak sůl, na stačí mu to vysvětlit. A kdo bude chtít děti týrat, tak ho něco takového neodstraší. Valná většina rodičů své děti miluje a s tím též vychovává.

Chlapa by taková hovadina nenapadla.

že ale těch ženskejch na český politické scéně máme mraky, co?
Chlapa napadnou zase jiné hovadiny - jakože třeba novorozenec v inkubátoru má platit za pobyt v nemocnici

nebo i o trochu staršímu se dá mlácením kyblíčkem zabránit docela snadno a není třeba ho mlátit taky ... co takhle chytnout za ruku, odvést stranou, odvést z pískoviště, odebrat kyblíček, vždy s patřicným vysvětlením - zabírá to stejně, spíš líp, než ho plácnout a ne tom pískovišti nechat ...

Výchova bez tělsných trestů není výchovou bez stanovování hranic, to si jen mnoho lidí neumí představit a neumí zapojit vlastní myšlení a vyvázat se ze zažitých postupů ...

rád bych věděl, jak se tedy podle tebe má zareagovat na to druhé - tedy:

když dejme tomu deseti-patnáctileté děcko řekne např. učitelce, mámě nebo otci : ty pi*o, tak jen se pousmát a říct - „broučku, to se ale neříká..."

(já neříkám, že mu má paní učitelka hned jednu vlepit - to ne... abych to uvedl na správnou míru)

vychovávám zatím ta batolata a předškoláky a učitelka nejsem, ale jednak se jaksi celou výchovou pokusím zajistit, aby mi to neřekli (pokud si to teda zrovna to desetileté dítě nebude zkoušet, protože to slovo ještě nikdy neslyšelo), a jednak bych při pravidelném styku s 10-15letými měla vypracované nějaké podobné postupy jako na ta batolata.

Koneckonců, tím, že batole hned neplácnu, ale přemýšlím, jak na něj jinak, trénuju i sama sebe, takže celkem věřím, že za těch 5-10 let na to budu připravená.

Takže jsem to neodpověděla konkrétně, protože se mi nechce dávat do placu něco, co nemám jaksi ozkoušené. Nicméně "broučku, to se neříká" by moje reakce zrovna nebyla. A další by bylo podle kontextu.

tvůj názor uvedený v článku je "ale ročnímu děcku, stejně jako štěňátku musíme plácnutím (přes plínku, přes ruku) stanovit nějaké meze, normy." A s tím já nesouhlasím - musíme mu je sice stanovit, ale ne nutně plácnutím. A na to byla moje reakce.

Kamarádka učí na základce a i když máme nepsanou dohodu, že mé nervy bude šetřit, občas z ní vypadnou neskutečné případy. Např. o vyučování, kdy učitelka obrácena čelem k tabuli cosi píše a náhle jí nějaké dítko vrazí v plném běhu kružítko do zadku. Jasně, už tam neučí, hlavně se k nepříteli neotáčet zády, že. O vysazených dveřích narafičených tak, aby spadly na uklzečku, se také moc nemluví, ale je to oblíbený vtípek. Výkalu rozmazanému po zdech a klikách se asi lze i smát. A to si netroufám připomenout trestnou činnost některých (jak to sdělit nenapadnutelně) poněkud méně přizpůsobivých dětí. Takže se ještě máme na co těšit, kdybych učila, udělám si zbroják. Ale ono těch nejapností v legislativě v poslední době nějak moc přibývá, někdy se zkouším štípnout, zda se mi to jen nezdá.

Nejen že bude ilegální plácnutí, ono bude ilegální i vynadání. Vlastně některé vynadání. Vynadání totiž se, dle zákonodárců, dělí na takové, při němž dochází k ponižování a jiné, při němž k ponižování nedochází.... Doufám že mám poslanci uvedou v zákoně dostatek příkladů legálního nadávání a legálních výtek. My se je pak naučíme nazpaměť, abychom náhodou při výchově dětí a vnoučátek nenarazili...

Komentář je prý příliš krátký, ale mně se zatím nic dalšího vyprávět nechce..., tak...uvidíme...

ze hodne veci se u batolatech da dosahnout jinak nez bitim nebo placanim. Navic si myslim, ze vrazit diteti facku, kdyz mi rekne p*co, taky nic nevyresi, i kdyz nekdy ruka vystreli driv, nez ji mozek je schopen zastavit. Takove dite je podle me tak nevychovane, ze nejaka facka nic nevyresi, maximalne nadavky pritvrdi, nebo mi ji vrati. Tam je chyba o mnoho let drive.

V jedne situaci si ale myslim, ze jedna dobre mirena stiplava na zadek je nezbytna (pokud nemam po ruce hrnek s vodou). To je zachvat vzteku, ci jak se to jmenuje. Takove vzteky sebou skubajici, kopajici, zurici, pestmi bijici dite, na nejakou domluvu v tom afetku naprosto kasle a odvest stranou se taky neda, pokud teda nechce clovek dostat par ran pesti ci kopancu. A ony jsou takove rany ci kopance totiz docela neprijemne i od ctyr ci petileteho ditete. Jednou jsem takove vztekline, ktera se za zadnou cenu nechtela oblect a valela se v zachvatu vzteku na zemi, po te jeji hole prcine jednou jedinkrat pleskla a okamzite bylo po zachvatu! Jen se za tu holou chytla, rekla "au" a mazala se oblect. Mohla jsem ji asi nechat vyzurit, ale na to jsem nemela ani cas, ani chut. Pokud se nenauci, ze takove vyjadrovani nechuti je nepripustne, bude sebou takhle mrskat jeste v puberte. Co by taky nemrskala, kdyz na vetsinu tzv. liberalne vychovavajicich rodicu to plati.

Já mám vzteklinu teda jen čtyřletou, podle situace zabírá například vyhození neoblečené ven z bytu (když někam jdeme), to se ještě radostně dooblíká na schodech, na těžší případy fakt pevné objetí. Ale nejlepší je takovým záchvatům prostě a jednoduše předcházet, ony totiž přicházejí nejčastěji, když je dítě fest unavené a my po něm něco z jeho hlediska nesmyslného, na co v tu chvíli nemají, chceme. Aspoň teda u mých dětí. A když už jsem hodně unavená já a hrozí, že bych vybuchla, tak začnu mluvit hodně potichu a v jednoduchých větách nebo jen slovech - na to zaberou okamžitě, to vědí, že už je zle ...

Je vidět, že máš děti ještě malé a celkem hodné. Chtěla bych vidět Tvůj klid, pokud bys měla dvě hyperaktivní děti s LMD. NIKDY bych si netroufla vystrčit vztekající se dítě za dveře bytu, protože by nejspíš uteklo. I tak jsem měla to štěstí, že mi při nadhánění mých hyperaktivních vejlupků pomáhal starší syn, který byl jen o dva roky starší, než dvojčata z hadích ocásků. Né že bych je řezala za každou hloupost, ale dokud jsem se s nimi nedokázala rozumně domluvit, tak občas plesknutí po zadku pocítili.
A můžu Tě ujistit, že si z toho žádnou psychickou újmu do života neodnesli.

nikomu, kdo bude chtít, absolutně nezabrání, aby své děti doma nadále týral.
A protože se lidé hlavně učí napodobováním, tak by bylo zásadně vhodnější dětem i dospělým neposkytovat na každém kroku přehršle agresivních a vysoce násilných vzorů jednání a chování.Protože ty si pak nutně osvojí, když v okolním světě převažují.....A my budeme stát, divit se a ptát se, kde se to v nich vzalo???? A geneticky zakódované to má jen pouhých pár promile z nich. Ta většina je fakt výhradně naučená nápodoba.
Jinak je fyzický trest většinou výrazem selhání, bezmoci dospělého, ale třeba u batolat mi nepřijde funkční jim u zásuvky udělat přednášku o tom, že: "to je e-l-e-k-t-r-i-c-k-ý p-r-o-u-d!
Na koho přijetí zákona nejvíce dopadne, budou učitelé, ne že by, proboha, děti fyzicky týrali, ale proto, že děti získají absolutní psychickou převahu nad nimi: korigovat nevhodné chování a výkonu už teď prakticky nelze: ani prospěchem, vyloučením, úsměvnými poznámkami, pozitivními vzory atd. A teď aby se jich nakonec báli, protože každý zcela nevychovaný "hajzlík" ( a že jich je a ve skupině se to kumuluje), bude mít plná ústa svých práv, jak to už na tomto světě bývá.

mym detem je 10 a 15 a ze by mi rekly "ty p***" nebo neco podobneho, je naprosto nepredstavitelne. Premyslim, jak musi od mala vypadat "vychova" v rodinach, kde je to mozne, nebo dokonce bezne. Kluk, kdyz byl v predskolnim veku, tak se taky v urcitych situacich docela vztekal, pomahal postup doporucovany mistnimi pedagogy/psychology, a sice ignorovani hazeni se o zem a jeceni s tim, ze dite dostane (pozitivni) pozornost teprve ve chvili, kdy se zase chova prijatelne. Kdyz je dite opravdu zcela mimo sebe, pomaha zde uz zminovane silne objeti.
Moje decka chodej do normalnich, verejnych skol (ne do drahych privatnich), ale situace, co popisuje Kity, jsou zde zcela nemyslitelne. Jak to, kdyz deti tady nikdo neumravnuje fackama? Zrovna pred par dny musel byt muj desetilety syn 15 minut po skole, protoze neco rekl spoluzakovi ve chvili, kdy mel byt zticha, protoze mluvila ucitelka. Neuzivat fyzicke tresty opravdu neznamena nutne nevychovavat.

kdybych měla hyperaktivní děti s LMD, musela bych vymyslet holt něco jiného, ale myslíš, že facky a plácáni před ruku a přes zadek by bylo účinnější? Já ne. Mám známé, které takovéhle děti bez fyzických trestů vychovat zvládly, i děti s poruchou komunikace, autistickými prvky (a u nich je to někdy pekelně těžké, zvlášť protože mají tendenci si takovouhle věc zritualizovat). Fyzický trest je pro mě prostě selhání rodiče a nic, na co bych měla být hrdá a obhajovat.

Nicméně abych přispěla do debaty přímo k zákonu, nemyslím, že by cokoli vyřešil - tahle osvěta a nabízení lepších přístupů a náhrad fyzických trestů musí přicházet odspodu; to, že za to může být někdo pokutován, jaksi nikoho nepřivede k tomu, aby přemýšlel o alternativě, maximálně bude nadávat a akorát se s trestem stáhne do soukromí ...

kdy se kluk rozběhl a letěl a když na něj máma volala "stůj" tak se zeptal "Proč?" a letěl dál, až skončil pod motorkou.Naštěstí se nic moc nestalo až na pár odřenin a to jak motorkáře tak kluka. Tak ta matka byla taky původně pro domlouvání a přesvědčování, ale jsou situace, kdy to prostě nelze.Jsem proti týrání dětí, ale jedna dobře mířená na zadek v pravou chvíli dělá divy? Ještě jste neslyšeli o podmíněném reflexu? Můj staerší syn začal - ne chodit - ale lítat v deseti měsících. Už jste někdy vysvětlovali desetiměsíčnímu miminku, proč něce nemůže dělat? A přesvědčovat ho? Dneska by mě asi zavřeli na doživotí. Měli jsme nafťáky, které ho fascinovaly. Tak jsem ho vzala za ručičku a říkala jsem mu "Mirečku, pozor!!! to pálí! to pálí! to pálí! a jenlehce jsem se t ěch kamen dotkla Mirečkovým malíčkem - na zlomek vteřiny. zařval jak tur a já mu to hned ošetřila, všechno bylo OK - ale když jsem nechtěla, aby na něco sahal, nebo někam lezl .- stačilo říct:"Pozor - to pálí!" a vyhnul se obloukem.Když si chtěl hrát s kudlama, tak jsem ho malinko řízla do prstu, když se sápal po nůžkách, malinko jsem ho píchla těma nůžkama do prstíčku.
A byl klid - dlouho na uvedeníé předměty nesáhla. Nwepodřezal se, nevypíchlů si oko, nespálil se, neopařil se, atd. atd. a dožil se ve výborném zdraví pomalu čtyřicítky. Kdybych mu domlouvala a nechlala ho přiškvařit se na nafťáky - tak by tu asi už nebyl. Holčičku možná přesvěcdčíte - ale kluka ne!

proti tomu mame v NL uz taky paky Decka jsou ve skole a v mediich aktivne vybizeny k tomu, aby na specialnich detskych linkach "praskly", kdyz nekdo, treba i rodic, porusuje to, co je povazovano za jejich prava. A rodice to vedi. Zni to desne, a v teto diskusi to lidi utvrdi spis v nazoru ze tohle neni dobry vyvoj, ale za 10 let jsem se nesetkala s pripadem, ze by tohle bylo vaznym zpusobem detma zneuzivano proti rodicum nebo jinym dospelym (Amerika je neco jineho). A kdyz si predstavim veci, jako je kurimska kauza... mozna by bylo byvalo dobre, kdyby Ondrovi nekdo vysvetlil, ze muze nekam zavolat.

Přesně to s těmi kamny použil můj kamarád na svojí všetečnou dcerku Štěpánku. Pořád chodila a prvokovala a JAKO přikládala prstík na horká kamna. Tak jí táta ten prstík lehce na kamna přitiskl, a od té doby chodila holka kolem kamen obloukem, protože už věděla, co znamená "pálí".
Rodina bydlela v přízemí, a v oknech měli mříže. Tahle Štěpánka pořád strkala hlavu mezi mříže, ačkoli to samozřejmě dělat nesměla. Jednou zase prostrčila hlavičku, a klekla si. Dole byly zřejmě mříže užší, takže nemohla dát hlavu zpátky. A její svérázný tatínek nechal zašprajcovanou Štěpánku klečet na okně, vzal rohlík a šel ven. Po kousku jí podával sousta s tím, že takhle jí teď budou muset krmit. Štěpánka ječela a slibovala, že už tam nikdy hlavu strkat nebude. Tak šel táta zase domů, zvedl Štěpánku s rudýma ušima, a hlavičku jí vyndal.
Fakt už jí tam pak nikdy nestrkala...

Vzdyt uz jsem to rikal nedavno toulavemu, ze to tu speje k modre totalite. A on se certil a zacal mi tu vysvetlovat, co ze je to vlastne ta totalita. :-))
Ten vladni hulvat a jeho parta si tu vymysli mezinozkoviny a nechava je odhlasovavat. Jsem rad, ze ho aspon v te cizine nepustili na tu diskoteku, ptaka...

a kdo říká, že podobných situací taky nevyužívám? To nejsou tresty, to je využívání a informování o přirozených důsledcích jejich chování, velmi přínosné (a funguje jak při nebezpečných činnostech, tak i v pozitivních činech). Nožem jsem je sice neřezala, ale pokud se k tomu nachomýtly, nechala jsem je to kontrolovaně zjistit ... Podobně s kamny, která máme na chalupě prakticky vedle sezení - nepálila jsem je řízeně, ale význam "pálí" už znaly třeba z příliš horkého jídla a stačilo tu ruku přiblížit dost blízko. Děti nejsou blbé ... jen holt nemusejí kvůli zjišťování hranic dostávat na prdel. Jak by tehdy ta "dobře mířená" pomohla při vrhání se do silnice, když dítě nedokázala ani chytit?

vy ale mluvíte o něčem jiném - o prevenci úrazu, o tom, že v rámci záchrany či uchování života a zdraví dítěte je normální sáhnout i k násilí, ostatně v nemocnici by dítě taky operovali proti jeho vůli a násilně mu vpravili kapačku - pro jeho zdraví a život
Nechat malinké dítě pod dozorem malinko sáhnout na horký radiátor, aby pochopilo význam slov "pálí, nesahat", není trest za neposlušnost. Ne že bych nechala dítě preventivně "malinko" přejet autem, ale dá se zvládnout i tohle. Důležitý je totiž předem vychytávat možné nebezpečí, a dopředu, než vůbec něco nastane, na to děti připravit. Což vyžaduje neustálé sledování, přemýšlení, práci a trpělivost, a někteří rodiče na to nejsou. Děto odmala měly vztah ke zvířátkům, takže přejetá kočička na silnici byla podnětem k preventivní rozpravě na téma bezpečnost na ulici. Koťátko se nedrželo maminky, kočička se nerozhlídla na obě strany, letěla jak splašená, pejsek neposlechl pána, když na něj volal Stůj...kdyby to udělali, mohli si teď hrát s kamarády, chovat se u tatínka, pusinkovat s maminkou, chystat na Ježíška, a zatím tu leží mrtví, sami, v zimě... A tak podobně. Malé dítě jsem držela za ruku tak pevně, že němlo šanci se vyškubnout, ani kdyby na druhé straně silnice uvidělo 101 dalamtinů. Bez držení chodily děti jen tam, kde bylo bezpečno, a nebo neustále sledované krok před námi. Byly naučené jako pejsci, že na důrazné stůj! se zastavily, věděly totiž, že to má důvod, a protože nebyly téměř bity, a nikdy za něco jako rozbité kolo, ušpiněné oblečení, zničené nové boty apod., tak se nebály poslechnout, zastavit se a neměly tendence zdrhnout, popoběhnout naschvál apod. Moc dobře poznali, kdy o něco jde a je čas poslechnout hned, okamžitě, bez diskuzí, a kdy je čas na otázky.
Stejně tak jsou pro mě pochopitelné tresty za násilí, za ubližování - ale i tam je to už jen následek toho, že se v dětství a dospívání něco pokazilo.

Facka má podle mne význam jako zkratka, ale zase jen ve velmi ojedinělých případech. Třeba hodně drzý a přehnaně sebevědomý puberťák si přímo říká, aby mu ten učitel jednu vlepil a tím rychle nastolil hranice.
Malinké dítě, které vezme druhému kyblíček a bací ho lopatičkou, se musí vychovávat přiměřeně věku, jenže někteří rodiče to "přehlédnou", některým to dokonce přijde roztomilé, někteří reagují přehněna, před lidmi skoro udělají scénu, aby to nevypadalo, že jejich dítě je nevychované.
Dítě potřebuje dostatek prostoru pro své hry, svůj svobodný projev, potřebuje dost volnosti. Když přijde dítě ze školy a je odesláno do pokoje, ať si hraje a učí se a nezlobí maminku, tak se bude dožadovat její pozornosti nevhodným způsobem třeba v restauraci. A naopak, když nemá hranice stanovené doma, nemůže je dodržet ani v obchoďáku, akorát že tam před lidmi to matku víc vynerví a seřeže ho.
Je to trošku jako se psem - můžu ho cvičit až když se dostatečně vyvenčí a proběhne. Když si psa delší dobu nevšímám, začne mi nosit hračky. Když mě to otravuje a "za trest" ho zavřu do chodby, aby neotravoval, rozcupuje botu. Když ho budu pořád jen trestat, bude zlý, když ho nebudu umravňovat soustavně,důsledně, trpělivě, bude nevychovaný.

Aleno, ta máma měla buď syna vychovat tak,aby věděl, že teď prostě poslechne a to hned, a nebo ho neměla pustit z očí a z ruky. Nechat ho běhat jen tam, kde je bezpečno, na hřišti, na louce, ne u silnice.

to, o čem mluví MarkétaP a Petra2, to je selhání nás rodičů, rupnou nám nervy, šéfovi facku vrazit nemůžeme, nevrlé pošťačce za přepážkou taky ne, kadeřnice je nám líto, protože se těžce rozvádí, tak jí holt promineme že nás sestříhla moc, ale před dítětem se tak neovládáme, nejsme tak tolerantní, nechápeme, že má problémy s kamarády (počkej, až budeš dospělej, tvoje dnešní starosti bych chtěla mít), že má starosti se školou (kdybys nelajdal, nemusel bys mít potíže) a že za jeho chováním nemusí být jen neposlušnost.
Podle mě, a u mých dětí to tak probíhalo, má význam plácnutí přes ruku a přes zadek když jsou malé. Čím jsou větší, tím to ztrácí na smyslu, protože jsou z nich myslící bytosti a jako s takovými je třeba s nimi jednat. Bití je jen náhražka, zástěrka pro selhání, pro bezmocnost. I tam, kde se rodiče sebevíc snažili a přesto se nepodařilo, zbití nezachrání nic, nepomůže, nezlepší.
Jak už bylo řečeno, i dle mého názoru ten zákon nevyřeší nic z toho, co je opravdu problém. Nevyřeší násilí páchané na dětech, týrání dětí, protože s tím se nikdo na ulici nechlubí a většina lidí nezavolá policajty na matku, která naseká dítěti na zadek. Rodiče, kteří o tom chtějí přemýšlet, o tom přemýšlejí už teď a přemýšleli vždycky. Pro ty ostatní takové opatření nemá smysl. Když nenasekají dítěti na veřejnosti proto,aby neměli "opletačky s policií", nasekají mu doma o to víc, a už vůbec takové nařízení nezajistí,aby se rodiče svým dětem věnovali.

Facka má podle mne význam jako zkratka, ale zase jen ve velmi ojedinělých případech. Třeba hodně drzý a přehnaně sebevědomý puberťák si přímo říká, aby mu ten učitel jednu vlepil a tím rychle nastolil hranice.

...ale i to by si měl dovolit jen ten kantor, co si stojí pevně a má ta děcka tak rád, že ví, že ho ten floutek vlastně chce respektovat, jen ho zkouší

už to napsala i MarkétaP

dobře mířená by pomohla, kdyby byla daleko dříve využita poté, co dítě íkamžitě neposlechlo příklaz. Jakýkoli. O příkazech se prostě nediskutuje - kdyby bylo dítě takto citelně poučeno dřív, ani by ho nenapadlo vyrvat se a utéct a místo okamžitého uposlechnutí s matkou diskutovat. Někdy prostě není čas ani možnost o každém prdu diskutovat, polemizovat a přesvědčovat. Pokud jde o život, je nutno uposlechnout ihned. Mrtvýmu, nebo rozmlácenýmu, či pokousanýmu , či jinak těžce zraněnýmu dítěti je totiž fuk, zda byla nebo nebyla dotčena jeho lidská práva.

dítě musí poslouchat, ale nemusí se přivádět k respektování pravidel nářezem, autoritu tím rodič nezíská o nic větší, protože to jde, a na tom trvám na základě vlastní zkušenosti, i jinak - ne že bych občas děti neplácla ruku nebo zadeček, když mi došla trpělivost. Dobře si ale pamatuju ty malé obličejíčky - její lítostivý, protože se maminka zlobí, jeho zatvrzelý, protože mu maminka křivdí. Jediný pocit, co mi z toho zbyl - no, tos zase ujela, šlo to i jinak. O výchově teda nemohla být řeč. Diskutuje se o všem, ale vychovávat dítě až v situaci, kdy by mělo už mít navyklé chování, je pozdě.
Jak jsem psala, ta matka měla vědět, že dítě neposlouchá a neměla ho nechat lítat poblíž silnice. Zabránit se tomu dalo i bez preventivního nářezu.

to dítě se jí prostě vytrhlo a letělo - ale mělo se zastavit na příkaz "stůj". Je to jako když vychováváš štěně, řekneš to jednou, podruhý a když neposlechne po třetí, plácneš ho. Nebo ihned v momentě kdy něco provede.Nemluvím o řezýní, mluvím o lehkém plácnutí, které nebolí, ale šokuje, vyvede z míry. Některé děti prostě divoké jsou, ale musí se "usměrnit" (čímž tozhopdně nemyslím, že je přizabiješ). Musí vědět, že tohle prostě NE!!!.

ale za to taky často může nadužívání příkazů - jak má dítě poznat, kdy je to o hubu a kdy je to jen zase něco, co se matce v danou chvíli prostě nelíbí? A musíš vyvádět z míry jen a pouze plácnutím? Co takhle zdvižením do vzduchu a odstavením do bezpečné vzdálenosti, nebo naopak pevně chytnout a nechat projet to auto těsně kolem něj ... A nemusíš o tom v tu chvíli polemizovat a kecat ... To totiž není jediná alternativa k "rázné výchově", jak si mnoho lidí bohužel myslí ...

bb, dík.

přesně tak, mělo se zastavit na "povel", protože ví, že matka takové povely nedává jen tak, že když už zařve stůj, tak je zle a hrozí mu nebezpečí

ale už podruhé jsem začala odpovídat Aleně, od tebe tu nic nebylo, a když jsem odklepla svůj komentář, objevil se tvůj, napsaný těsně přede mnou a v podstatě se stejným obsahem, takže jako bych opisovala od tebe, ale přísahám, tak to není :-)

jinak opět souhlasím - dítě, které doma slyší přemíru povelů, příkazů, zákazů, může být venku jako utržené ze řetízku, žádný povel je nezastaví a ...

ale já mám výsledky své "výchovné práce " před očima.Moji synové jsou dospělí, zdraví, v pohodě, mají práci, která je vysloveně těší a je jejich koníčkem, dovedou se o sebe postarat a jsou šťastní a svou svobodu a práva si dovedou zatraceně dobře obhájit. Tajkže ani ta skříň, co jsem po nich kdysi hodila, se neminula účinkem. Dneska by mě za to asi zavřeli, ale díky tomu se chlapci naučili mít ve svých věcech pořádek (dlužno říci, že lepší, než ho mám dnes já - ale já jsem šedesátiletá sklerotická stařenka). Což jim následně v mnohém usnadnilo život.Přemíru povelů ode mě děti tedy neslyšely - ale ty co slyšely, musely poslechnout, kdyby čert na koze jezdil - Jinak.... A zafungovalo to. Dneska jsou oba surevenní a samostatní - někdy si říkám, že až příliš (mám na mysli potencionální ženitbu a vnoučátka - ono vychovávání k samostatnosti je dvousečná zbraň).

Prostě vyrostli v dobré lidi navzdory tvé výchově )))

bb, však já se s tebou často v pohledech na život shoduju, i když jen čtu a nepíšu.

že ta hozená skříň byla oběma klukům nakonec k smíchu,protože už byli starší, dobře věděli, že to občas přeženou, že jsi na ně sama, máš jen jedny nervy, že je máš nade všechno ráda a cedila bys pro ně krev,pot i slzy, a taky předpokládám, že po 3 nebo 5-letém chlapečkovi bys skříní nehodila...a protože mají tvoji kluci dobrý základ, tvoje geny a vychovávala jsi je hlavně s láskou a svým příkladem, tak je všechno v pořádku a rovnováze

Máme v rodině paní, které táhne na 50, byla v dětství dost přísně vedená, musela poslouchat jak hodinky, byla často bita za prohřešky právě proto, aby se polepšila a vyrostl z ní pořádný člověk - v pubertě se vymkla a už to jelo, je neukotvená v životě a nevyrovnaná sama se sebou. Já byla docela vycepovaná, bita jsem byla přitom asi 2x, přísnost a důslednost nemusí jít ruku v ruce s rákoskou a řemenem.
Řeč je o lidech, kteří vychovávají děti s hesly typu "škoda rána která padne vedle", většinou pod vlivem výchovy, jaké se jim samotným dostalo, a nevzpomínají, nebo nechtějí si vzpomínat, jak strašně jim tehdy bylo, jak se cítili ublíženě, nejistě, zranitelně, jak je to bolelo a že se zapřísahali, že oni by tohle svým dětem nikdy neudělali.
Přitom mají své děti rádi, to ano, a jejich děti je mají taky rády, jen mají v sobě to bití, to ponížení a bezmocnost. Bud to přenášejí dál na své děti, nechtějí si vzpomínat na to jak bylo jim a seřežou dítě "aby z něj něco bylo". Nebo si naopak vzpomenou až moc dobře a lítají v tom, nejsou schopni důslednosti vůči svým dětem, něco jim zakážou, vzápětí to dovolí, jednou jim dají na zadek, pak toho litují a vynahrazují jim to.

Spíš než zákon by měla probíhat důkladná osvěta, taková veřejná terapeutická kampaň.

a víš co? i když jsem v dětství dostala na zadek jen 2x, co si teda vzpomínám, pamatuju si to do dneška, a i když jsem to v dětství vnímala jako oprávněný trest - jako dospělá, když jsem už měla své děti, mi najednou došly souvislosti, příčiny mého chování, s velkým překvapením jsem došla k závěru, že za to mé "selhání" tehdy mohly okolnosti, způsobené dospělými
takže jsem si z toho odnesla jen ponaučení, co nedělat u svých dětí

- to až dneska, ale tenkrát to pro ně bylo poučení, že mě prostě "NESMĚJÍ NAŠTVAT!!!" No, ne, že by to nezkoušeli, ale jak jsem na ně přestala ječet a začalo to ve mně "temně dunět" - tak začali lítat, uklízet, vařit mi čaj a tak podobně. Ale fakt je, že jsme si jinak dost užívali. Nemajíce doma chlapa, který by nás buzeroval, ztrávili jsme třeba hnusnou deštivou neděli v postelích a na střídačku si četli různý knížky - chvíli četl jeden, pak druhej, pak třetí, vyráběli jsme si různé lahůdky. Měli jsme andulku, křečka, rybičky, kocoura a nejak jsme všichni žili v pohodě a v klídku - i ten kocour s tou andulkou- přísahám, mám i fotky.Pravda, tu skříň jsem po nich hodila až když byli v pubertě.Ale zabrala! Ale nemyslím si, že jsem své děti týrala a porušovala jejich práva, když jsem jim tu a tam, když mě opravdu naštvali, jednu šoupla.

výchova ukončená, teď jde jen o to přežít a nezabít sebe ani je, takže tu skříň jsi hodila v podstatě v sebeobraně:-)

My se o deštivých nedělích váleli v postelích všichni i s tatínkem a někdy tam s námi byl i pes :-) A i teď občas vstaneme v 10, dáme dlouhou snídani, pročteme sobotní noviny, časopisy a místo vaření si zajedeme na oběd. I s jednou akutní pubertou, naštěstí ji odkládá před dveřmi restaurace.

nejen mnohé z nás by dnes zavřeli, ale takovou Škopkovou z naší slavné české trilogie by dnes zrovna zastřelili...myslím si že zákonodárci se vrtají ve věcech zbytečně. Lepší by bylo vychytávat skutečné týraní dětí v různých takyrodinách než sledovat pár výchovných.
Vůbec si všímám toho, jak se vrtá do věcí které jakžtakž fungují, ptotože na ty skutečné problémy nemají, nebo je řešit prostě nechtějí.

většinou ani sociálka a ani policie nestrčí nos.Pochybuju, že by snad někdy zasáhla v rodinách, kde posílají děti místo do školy krást atd. to by byla "dizgrimace".

na to, co by chtělo opravdu zásah a řešení, NEMAJÍ ! Je to smutné ale je to tak.