 Nazrál čas pro pořádek, neboť chlívek v dceřině pokoji
překročil horní hranici v kategorii chlívek a přešel do kategorie humus. Dle
mých soukromých propočtů se v některých hůře přístupných částech pokoje (pod
postelí, v šuplíkách psacího stolu) vyvinuly fungující civilizace. Poté, co
jedna z nich (buď ta na zbytcích svačiny nebo ta ze spodního prádla) zahájila
lety do vesmíru, rozhodla se manželka zakročit. Moje drahá polovička má vůbec
velmi zvláštní přístup k dceřině pokojíčku... Nazval bych to "vládním přístupem k sekundárním
nešvarům v ekonomické oblasti."
Manželka (v našem případě vláda) dlouho a
systematicky bagatelizuje narůstající problémy (bordel) v ekonomické sféře
(dceřině pokoji) zaviněné laxním postojem ekonomů (dcerou). Je to o to
udivující, že manželka (vláda)
problémy nepřipouští, přesto že já (opozice)
na ně neustále upozorňuji. Místo toho mi předhazuje mé dávné neúspěchy, snažíc
se naznačit, že ty současné jsou jejich přímým důsledkem. A tak jedinný, kdo z
bordelu v ekonomické sféře (dětském pokoji) těží je... divte se, pes (lid).
Jedině nepořádek a nepřehlednost
mu dává netušené možnosti v oblasti kradení zbytků jídla a věcí vhodných k
vlastní zábavě (dost podobné šedé ekonomice a černému trhu, není-liž pravda?) a
získávání zapomenutých plyšáků použitelných jako "sexbrousky" (kdo má
doma psího puberťáka, ví o čem mluvím). Takže máme nastolenou výchozí
situaci... Tento stav je dlouhotrvající a dlouhodobě neřešený, přestože v
jiných oblastech manželka (vláda)
neustále napadá drobné nepořádky na mém (opozičním)
psacím stole.
Bodem zvratu se stal okamžik,
kdy dcera napochodovala do obýváku s požadavkem na nákup nové blůzy, neb už
nemá žádnou čistou. Manželka se zarazila a prohlásila, že před dvěma dny jich
vyprala a vyžehlila celý stoh (velmi pikantně se to podobá požadavkům na další
státní dotace poté, co již byly poskytnuty).
I vyrazila má drahá polovička
ukázat dcerunce, kdepak že ty dotace... ééé... blůzy jsou. To, nač v pokojíčku
narazila... v tom by zmizela dotace i s ministrem financí a ne jen několik
blůzek. Na maželčinu obhajobu uveďme, že předpokládala určitou vyspělost
dceřinu a vzhledem k jejímu věku i schopnost udržovat své věci pořádku.
Samozřejmě - na úrovni osmi let. 
Za příšerného křiku manželky (vlády) a nářku dcery (ekonomů) se začal
pořádek v ekonomice. Já to vše sledoval z povzdálí a snažil se neušklíbat. Pes
(lid) s
očima navrch hlavy pobíhal sem a tam a co chvíli vyběhl z pokojíčku s kusem
tatranky či svými (v dceřině nepořádku pracně ukrytými) granulemi (teď zrovna s
nějakou běží... aha, tahle... snad ročník 2003... to byl na granule
dobrý rok) a piškoty.
Celé tohle "dělání
pořádku" doprovázejí manželčiny výkřiky jako: Tady zavládne režim jako
řemen... když to nejde po dobrým, pude to po zlým... bude facek jako potlesku v
Národním (přitom svou jemnou nožkou rozšlápla nějakou, na zemi volně loženou,
kazetu. Sedam dana... budiž Karmě země lehká... vyjadřuji nad tou kulturní
ztrátou lítost... od ucha k uchu).
Do toho všeho brečí dcera a
pobíhajíc po pokojíčku a snažíc se zachránit alespoň část nashromážděných
pokladů (to má dědictví po svém pradědečkovi z manželčiny strany - "vetešnickej
gen", kdo to máte v rodině, určitě chápete, co myslím) a velmi, ale velmi
důležitých věcí jako například kousky polystyrénu, dva měsíce starý TV magazín,
prázdnou lahvičku od laku na nehty (tu jsem já sám osobně už jednou
vyhazoval!), vlasy od panenky (?), přední kryt od mobilu, 5 metrů stařičkého traktorového
papíru z počítače, vybité baterky ... a takhle bych mohl pokračovat dál a dál.
Teprve kdesi vzadu (hluboko daleko) byly nalezeny ztracené blůzy, které, na
rozdíl od dotací, jen těžko vysublimují....
A potom, konečně, nastává kýžený okamžik, kdy zavládne klid a jediné, co
napovídá o proběhnuvším uragánu, je hromada... čehosi uprostřed pokojíčku, z
níž dcera, pod dozorem své milující maminky, vytahuje různé věci a ty pak
ukládá a zároveň se snaží (i přes pohrůžky násilím), propašovat zpět do temných
koutů k likvidaci určené poklady. Výsledným efektem je otřesené sebevědomí
dcery (ekonomického
managmentu), spokojenost manželčina (vlády) se svými
schopnostmi, moje (opoziční)
spokojenost, s tím, že jsem měl pravdu, což ovšem nikdo nahlas nepřizná a psí (lidová) spokojenost s
plným břichem a vyhlídkami na nové možnosti, které skýtá fakt, že brzy, velmi
brzy se začne v pokoji (ekonomice)
formovat bordel nový, s novými temnými zákoutími.
Konec
konců, co je to vlastně pořádek?
Jen nula
na stupnici nepořádku...
Jón
|
