|
 Na tureckých hranicích jsme několik
dnů sledovali transporty skotu, mířící z Evropy do Turecka, a mnohdy i dále.
Každý den – jak všichni víte - bylo ostré slunce a teploty dosahovaly 35 stupňů.
Velké kontejnery plné zvířat stály na hranicích obvykle mnoho dlouhých hodin, kolikrát
i dnů na jednom místě. Viděli jsme tam i březí jalovičky (které jsou prý žhavým
zbožím), které jely z jižní Moravy.
Transport
vyjel z ČR v úterý, na hranicích byl až v pátek, na místo určení dorazil jistě
o mnoho dalších hodin či dnů později. Po celou dobu byla zvířata v rozpálených
kovových kontejnerech, na přímém slunci. Musí několik dnů ve vysokých teplotách strávit takto
v malém prostoru s ostatními, jsou takhle převážena napříč celou
Evropou.
Na
překladišti byla zvířata z dalekého Dánska, Německa, Polska, Rakouska, České
republiky…
Nekonečné
kontroly, čekání.
Tyhle
cesty často trvají několik dnů, mnohdy i týdnů. Zvěř jednoznačně trpí vedrem,
stresem, nedostatkem prostoru, některé kusy umírají.
Kdo
je za tohle zodpovědný? x x x x x
V našem kulturním prostředí se
zvířata dělí na několik podskupin („užitková“, „divoká“, „domácí mazlíčci“) a
ke všem z těchto podskupin máme naprosto odlišný vztah. Tato klasifikace zvířat
je paradoxní; od některých se snažíme odlišit, jiná bereme jako komodity (v
zemědělství, obchodu či potravinářském průmyslu), další nám nahrazují či doplňují
naše sociální vztahy.
Ve všech případech jsme však od nich v našem
kulturním prostředí odděleni hranicí. Na jedné straně této hranice stojí
člověk, na druhé zvíře.
LUKÁŠ
|
