Tenhle na první pohled sympatický frajer, se
sebejistým pohledem, a po celý jeho život suverénním vystupováním, byl mj.
obrovský lamač ženských srdcí.
Ale hodně nebezpečný - pokud nějaká ta kráska se
frajerovi znelíbila, pak jí bylo souzeno už na světě nezaclánět.
Ano, frajer své vztahy se ženami bral dost třeskutě - některé
si byly v nemilosti nuceny cucnout jedu, jiné na onen svět odešly střelnou
zbraní, další - ale, co vám budu vyprávět: prostě další z pánů tvorstva, který
si mohl dělat, co se mu zlíbilo.
Asi to bylo způsobeno i jeho průpravou do života. Byl
vždy vynikajícím studentem, a tak, když jeho milující maminka, kterou měl i on velmi rád, projevila své velké přání, totiž aby se její syn stal knězem, skutečně nastoupil do kněžského semináře; a díky studijním výsledkům dokonce získal stipendium.. Mj. měl i slušný talent pro zpěv, takže byl i členem kostelního sboru.
V podstatě už tenkrát si zvykl, že ho ostatní poslouchají.
A taky mu, stejně jako dříve Napoleónovi, nijak nevadilo, že byl vlastně „muž drobné malé postavy“. Dokonce byl o docela slušný kousek menší…
Je teď na vás, abyste odhalili totožnost tohoto muže. Byl to vládce s neomezenou mocí, tedy ten, kdo svou vůli diktuje ostatním.
Byl to vládce s neomezenou mocí, tedy ten, kdo svou
vůli diktuje ostatním.
Diktátor. A že tedy fakt.
Jeho jednání bylo
výhradně a tvrdě autoritativní.
Je teď na vás, abyste odhalili totožnost tohoto muže.
Byl to vládce s neomezenou mocí, tedy ten, kdo svou vůli
diktuje ostatním.
Diktátor. A že tedy fakt.
Jeho jednání bylo výhradně a tvrdě autoritativní. „Poslechneš – budeš.
Neposlechneš – nebudeš.“
Ovšem i on, jako mnozí před ním, psal básně.
Tuhle napsal ještě v semináři a potěšil jí - jak jinak - i svou drahou maminku. Věnování však napsal níže zmíněnému...
Ráno
Květ růžový se otevírá
a záhy modrá hravě,
a lehký vánek pročesává
trs konvalinek v trávě.
Pár skřivanů si v modři pěje,
a nad oblaka vzlétá,
a slavík dětem srdce blaží
svou písní koncem léta.
Má země ať stále vzkvétá
a mír vždy v srdci hostí,
tak dopomozme k tomu vlasti
svou pílí, vzdělaností.
báseň věnoval princi Raphaelu Eristavovi,
básníkovi a dramatikovi
Tak přemýšlejte… moji drazí!
d@niela
Žádné novorozené
miminko není ničím vinné. To až pak, když zapracuje svět kolem. Také všemocné
geny. Každý člověk má slabiny i přednosti své osobnosti zčásti vepsané do dvojité šroubovice DNA. Taky je pravda, že mnoho rodičů za své jednání vůči potomkům by zasloužilo potrestat, mnoho naopak
velkou chválu – stejně se však z dítěte vylíhne občas tvor, na které svět
nikdy nezapomene. Záleží jen na něm, zda pro jeho dobré či zlé činy. Například nedávno jste na Kudlance mohli číst tu krásnou a něžnou báseň, kterou napsal Adolf, později známý jako HITLER. Když verše, věnované mamince, psal, byl to ještě někdo jiný...
