O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| OTROCTVÍ NEKONEČNÉHO RŮSTU |
|
|
|
| Pondělí, 19 červen 2023 | ||||||
Strana 2 z 2
Neohraničené náklady je možno definovat pro každé odvětví. Pro zdravotnictví nekončícím přívalem léků na každou sebemenší „bolístku“, pro zemědělství nekonečně rostoucí příval chemických přípravků ničící vše živé vyjma přešlechtěné pěstované rostliny. Podpora poškozených lidí, přijímání uprchlíků, neustálé navyšování lidí, kteří vyžadují „péči“. Podpora nepracujících je více než zřejmá, protože nekonkurují na trhu práce a postupnou osobní degradací odpadnou z pracovního trhu. Závěr: Tento stav otroctví nekonečného růstu je dán absencí přesahujících hodnot v životě člověka, která dělá jednotlivce středobodem veškerých snah, což končí hédonistickým pojetím života. To není jen otázkou osobních rozhodnutí lidí, ale též vztahu k systému, ve kterém se hédonismus považuje za samozřejmý. Nakonec je ovšem legitimní otázka, zda tedy růst je opravdu tak špatný. Komu vlastně vadí neohraničený liberalismus a neohraničené náklady? Lidé se zaměstnají, daně se platí a život běží. Doposud to nevadilo. Tento růst vytvořil blahobyt. Ale je to možné tak donekonečna? Proti tomu stojí tyto argumenty: 1/ Zbytečně velké vyčerpávání zdrojů a znečišťování životního prostředí. To není jen ohrané klišé ekologů. Všimněme si jak se stále ničí silnice nekončícími kolonami trajlerů, kolik zplodin vyprodukují, kolik stojí neustálá oprava silnic neprůjezdných nekončícími opravami. Všimněme si hromad odpadků, především přírodou přirozeně nezpracovatelných plastů a jejich náročné odstraňování stojící prostředky a další znečištění. V tomto výčtu se dá pokračovat na mnoho dalších věcí, které ovšem všichni známe. Ale asi nejhorší je ničení tropických pralesů, výlov moří a vypasení savan. My sice v tom mnoho nenaděláme, ale přispíváme k tomu svojí spotřebou. 2/ Zbytečně velké vyčerpávání lidí a nastavení rizikové budoucnosti vyspělých civilizací. S růstem jsou spojeny dva fenomény: velké pracovní zatížení ekonomicky činných na jedné straně a armáda příživníků na druhé. Technologický růst vyřazuje lidi z práce a je velmi těžké pro mnohé z nich práci najít vzhledem k nedostatečné kvalifikaci. Na druhé straně mladí lidé nezakládají rodiny, žijí spolu bez dětí velmi dlouho, neustále studují. Je to sice především nastavením špatných morálních hodnot a s růstem to nesouvisí, nicméně i systém vyžadující zbytečné vzdělání a nestálé poměry mají na tom svoji zásluhu. 3/ Vznik vnitřního a vnějšího otroctví. Vnitřní otroctví je zvyk na život bohatý na materiální spotřebu a nemožnost jej opustit v okamžiku životních situací vyžadujících skromnost. To vede potom k otroctví vnějšímu, ke dluhům a exekucím. Státy neschopné přesvědčit občany o úspornějším životě v nepříznivých situacích se potom dostávají do dluhů normálně nesplatitelných. Velké náklady (velká spotřeba a velké sociální platby) vyspělých zemí západní civilizace znamená velkou nevýhodu ve styku s nově nastupujícími civilizacemi (Čínou, Ruskem, Latinskou Amerikou), které přebírají svojí levnou pracovní silou výrobu a následně nemajíce dluhy investují v zemích Západu a dostávají tyto země do finanční závislosti a područí.
Případná změna je spojena s přijetím nadčasového myšlení, ve kterém je budoucnost lidského rodu a přírody zohledněna jako prvořadá. Zachování fyzické existence se musí stát hodnotou, což vyžaduje odmítnutí současného fenoménu „odloučení“ a z něho vyplývajícího hédonismu. Podstata ekonomického systému se měnit nemusí, jde jen o to, kam výsledky ekonomické činnosti směřují, zda k materiálním nebo k jiným hodnotám. Skromnější život by přinesl méně práce a více času. Rozvoj by ovšem musel zůstat s menšími materiálovými náklady. Čas by se musel smysluplně využít k další práci, především v péči o větší rodinu a vytváření příznivého prostředí. Přechod k nižším materiálním nákladům neznamená pauperizaci. Pěkným příkladem rozvoje, nikoliv materiálního růstu jsou stále se zmenšující elektronické přístroje, rozvoj komunikační techniky, který umožňuje lidem práci doma bez dojíždění. Proč konečně nejezdíme malými elektromobily a železniční dopravou? Nejhorší asi je budování megalomanských staveb a doprava všeho možného na půl světa, byť bychom to mohli pěstovat za humny a vyrobit doma. Bydlet skromněji bychom nemuseli, když domy jsou dobře zateplené. VLASTIMIL PODRACKÝ Tento článek vyšel 23. října 2016
|
||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
