O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| SPÁNEK A PODIVNÁ INTUICE SNŮ - 2. |
|
|
|
| Středa, 08 únor 2023 | |||||||
 Já sama mám už od dětství mimořádně živé a komplikované sny. Někdy mi dokonce také pomáhají řešit pracovní problémy, když ve snu rozlousknu něco, co mi během dne nešlo vyřešit. I když složité problémy ještě častěji vyřeším v takovém tom zvláštním okamžiku těsně mezi spánkem a bděním (což je pěkně otravné, protože pak musím vstát a jít to zapsat).
Někdy také prožívám takzvané lucidní snění, kdy si ve snu uvědomíte, že sníte a získáte schopnost sen do určité míry korigovat – jen to nesmíte přehnat, protože když začnete zapojovat „bdělý rozum“ příliš, tak z mozku vykopnete theta vlnění, na hřiště místo něj nakluše beta vlnění a vy se probudíte. Zvláštní je, že mám sny různých kategorií a vždy jasně vnímám, kam který sen patří. Mám hodně snů, kdy létám či skáču nad krajinou, kterou zvědavě zkoumám a zároveň se hrozně raduju z pro mě „přirozeného“ pohybu. Pak mám něco jako noční můry, které mi pomáhají vyřešit různé starosti a bojovat proti vnitřním strachům – zajímavé je, že už se při můrách skoro nikdy nebojím, spíš jsem při nich něco jako zvědavý pozorovatel. No a pak je tu ta zvláštní a spíše výjimečná kategorie snění, kterou neumím přesně zařadit, ale jsou to sny divné a mám při nich pocit spíš „přijímače“ než autorky. Tím neříkám, že je tu nutně i nějaký vnější „vysílač“, ale tyhle sny prostě fungují nějak jinak, netěží z mých zážitků a je to spíše jako kdybych sledovala jakési zprávy nebo film. Zřejmě do nich zasahuje nějaká jiná část mého mozku než obvykle a tak mě to mate. Ale rozhodně si při nich neodpočinu. Následující sen se odehrával v Praze... Na křižovatce před Národním divadlem byl velký kráter, zřejmě po zásahu rakety. Na dně kráteru ležela těla několika Pražanů. Obzvlášť silný byl pohled na starou paní, která byla napůl zasypaná, vidět jí byly jen ruce, špičky nohou a bledý obličej. Její prázdné, mrtvé oči, byly upřené k jarní obloze. Kolem chodili lidé, celí zmatení a dezorientovaní. Škobrtali, potáceli se a v tvářích se jim zračil naprostý šok. Nebyl to ale tak šok z toho, že před národní symbol dopadla raketa, ale z toho, že jim začalo docházet, že všechno má své následky. A že teď se to vzdálené zabíjení jiných najednou dostalo až k nim. Že nejsou od války tak izolovaní, jak si mysleli a že když při válce opravdu umírají lidé, není to jen show v televizi. 
Obraz se přesunul jinam, k obchodnímu centru na Andělu. I tam vypadali lidé jako opaření a někteří se během chůze pokoutně a se strachem rozhlíželi kolem sebe. Kolem nich chodilo hodně vojáků. Nebyli nepřátelští, prostě tam chodili, postávali, kouřili a někteří se i usmívali. Část z nich vypadala, že už toho má za sebou hodně – provizorně zalátané a týdny nevyprané uniformy, ztrhané tváře. Většina z nich tam přišla hlavně kvůli nákupnímu centru, protože byli unavení dlouhou cestou i bojem a chtěli si nakoupit drobnosti a trochu zapomenout na měsíce válečného tažení, které měli za sebou. Na několika místech v hale obchodního centra byly malé skupinky Čechů, kteří se tiše a nervózně bavili. Všem už došlo, že se všechno změnilo. Velké části z nich se ulevilo. Brali to tak, že je konec. Vojáků se nebáli, ale většina z nich si přesto raději udržovala opatrný odstup. Další část Pražanů se ale třásla strachy. Někteří se domlouvali, jestli by měli riskovat a zkusit uprchnout někam za hranice nebo jestli raději někam zalezou a budou doufat, že všechno dobře dopadne. Všude panovala prazvláštní nálada, směs šoku, strachu ale i úlevy. A to je celé.
Neříkám, že je to nějaký věštecký sen, to vůbec ne. Ale rozhodně je něco takového možnou variantou budoucnosti.
A to pravděpodobnější, než si je spousta lidí ochotna připustit.
|
|||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
