 Přemýšleli jste někdy o tom, jak vzniklo vaše křestní jméno a kde se vůbec všechna jména, která dnes existují, vzala? V minulosti byla jména tvořena z již existujících slov jazyka, která měla vyjadřovat vlastnosti nositele. Často se pak pojila s tradicemi dané kultury a s náboženskou či duchovní vírou. Většina jmen vychází z hebrejského, latinského či řeckého jazyka. Utvářela se z již existujících slov, která měla danému člověku přisuzovat určité vlastnosti. Nu, třeba i vy už svému jménu odpovídáte…
Ondřej
(30. 11.) Toto jméno je původu řeckého a původně je odvozeno
od slova Andros - což znamená muž. Andreas je tedy mužný, mužský. (Známé je
slovo polyandrie (mnohomužství) - což je opakem polygamie (mnohoženství) - no v
naší kultuře jsme radši zůstali při jednom partnerovi (či partnerce), kterého
je kolikrát i tak až až. Ale jiná země, jiné mravy – že. Ještě připomeňme, že
svatoondřejská noc má zázračnou moc. Mají se dít zázraky, ale moc s nimi
nepočítejte - radši si kupte los, nebo si vsaďte, máte to jistější. Tedy
to, že asi nic nevyhrajete … Ondřej je jméno oblíbené naprosto všude, za všechny
jmenujme třeba spisovatele Ondřeje Neffa, herce Ondřeje Vetchého, Ondřeje
Suchého, spisovatele, divadelníka a moderátora. A last but not least -
duchovního otce miláčka všech dětí po mnoho generací - tedy Ferdy Mravence
-spisovatele a malíře Ondřeje Sekoru. Takže - všechno nejlepší - a sem tam
nějaký ten zázrak.
Iva (1.
12.) - zde se názory jazykologů různí. Někteří tvrdí, že jde
o ženskou formu jména Yvo (nebo Ivo) - které je keltského původu a znamená
"tisový luk". Jiné se přiklánějí k tomu, že jde pouze o zkrácené
jméno Ivana, nebo Ivanka, které je ženskou formou jména Ivan. Tady jde o
staroslovanský přepis latinského jména Ioanus - tedy Jan, které je překladem
hebrejského jména Jochanán a znamená dar boží. Ivana a vlastně i Iva jsou vlastně
"sestřičky" jména Jana. At už je to jak chce, je to jméno hezké a u
nás velice oblíbené. V současné době jich u nás žije přes šestadvacet tisíc.
Slavných dívek a žen jménem Iva je opravdu hodně. Za všechny
jmenujme vynikající českou herečku Ivu Janžurovou. Jí i všem ostatním
Ivám přejeme všechno nejlepší a hodně zdraví – a to nejen v dnes, ale i ve
dny následující.
Blanka (2.
l2.) má skutečně krásné jméno latinského původu a k nám se
dostalo přes španělštinu. Znamená "bílá, běloskvoucí, bělostná". Jeho
obdobou jsou jména Běla, nebo Albína. Toto jméno se hodně dávalo mladým
šlechtičnám (které samosebou později zestárly). I v našich dějinách jednu Blanku
máme – vzpomeňte na Blanche de Valois - první ženu a velikou lásku Otce
naší vlasti, krále Karla IV. Blanka je moc hezké jméno. Jen u nás je jich
skoro třicet čtyři tisíce. Za všechny si vzpomeňme na českou herečku s krásným
hlasem Blanku Bohdanovou, nebo světově proslulou módní návrhářku Blanku
Matragi, jejíž princeznovské šaty jsou tak krásné, že uchvacují ženy po
celé světě.
Svatoslav
(3. 12.) je nepopiratelně slovanského původu.
Označuje někoho, kdo se proslavil svou dobrotou či svatostí (případně obojím).
Jak už to tak v životě chodí, Jméno Svatoslav nejvíce proslavil ruský
kníže z rodu Rurikovců, který ovšem byl všecko, jenom ne svatý. Dobrotivý už
vůbec ne. Ba právě naopak. Byl to neuvěřitelně krutý, arogantní a bezohledný
válečník, který – když už s někým bojoval, tak ho taky porazil. Tedy, ne
vždycky. Chlapec zdědil bohatou silnou zemi, a bylo mu to málo. Tak přepadal své
sousedy a bojoval s kdekým. Dokonce se mu podařilo rozvrátit chazarský chanát a
otevřít tak Rusku volnou cestu do Asie. Ale na každého dojde. Jednou se
Svatoslav rozkmotřil s byzantským císařem Nikéforosem II. a vytáhl proti
němu do boje. To ale neměl dělat, nebyl by byl na hlavu poražen. Nu a pak už se
mu nikdy nedařilo. Bitvu v roce 971 prohrál a následně v roce 972 zemřel. Ale
ne každý Svatoslav byl zlosyn, připomeňme si jednoho moc hodného a také velkého
přítele naší vlasti, a to klavíristy a varhaníka a vůbec velkého a světoznámého
hudebníka - Svjatoslava Richtěra. 
Barbora
(4. 12.) je dnes velmi moderní jméno a jmenuje se tak
hodně holčiček, paní, slečen i babiček. Je řeckého původu a znamená barbarka
(tedy cizinka, mluvící nesrozumitelnou řečí, která Řekům zněla jako "brr
bar bar bar"- čili jako brblání, nebo drmolení. Tak nějak podobně přišli
ke svému slovanskému jménu Němci, kteří jen gestikulovali, nebo vyráželi - pro
Slovany nesrozumitelné - skřeky, jakoby byli němí - tedy němci). V přeneseném slova
smyslu byla pak Barbora či Barbara ženou, která stále brblala, mluvila, prostě
pokoje od ní nebylo… Ta svatá byla zvolena patronkou horníků, pokrývačů,
zedníků, slévačů, zvonů, kovářů, kameníků, hrobníků, kloboučníků, kuchařů,
zajatců, dělostřelců, věží a konečně i mladých děvčat. TAK!!! a teď jsme u toho
nejdůležitějšího!! Milá děvčata - chcete-li se vdát, a to do roka, uřízněte si
dneska pár větviček třešně, višně - nebo v nejhorším jabloně (nejlepší je ale
třešeň). Když je večer dáte do vody a ony vám na Štědrý den vykvetou, tak se do
roka vdáte. Ale bacha!!! Ne, že je mlasknete do vázy a vykašlete se na ně a na
Štědrý den se nacpány cukrovím půjdete podívat - nic takového! Pěkně je dejte
do vázičky, nedávejte je moc do sucha, nebo tepla - ale na světlo a spíše
chladněji. Slavných Bár je "něurékom!, jak říkají bratři Slováci. Naší
nejslavnější Barunkou je pak Barbora, rozená Panklová, provdaná Němcová -
uměleckým jménem Božena Němcová. Musela být fakt dobrá - speciálně v naší zemi
se to pozná podle toho, že ten dobrý dotyčný zemře mladý, chudý a prakticky
hlady.
Jitka (5.
12.) Toto hezké a mazlivé jméno zní úžasně slovansky, ale
přesto je původu hebrejského. Původně znělo Judith - tedy žena či dívka,
pocházející z Judeje. Pocházelo odtamtud zřejmě hodně hezkejch holek, protože
jméno se velice rozšířilo. K nám dorazilo přes Německo, kde znělo Jutte, či
Juta, nebo také Guta - což je vlastně zkrácenina jména Judity. Jelikož byl
Alois Jirásek (a jeho Staré pověsti české) všem školním dítkám předepsán jako
povinná četba, a to již po mnoho generací, naprosto všichni známe příběh o
Břetislavovi a Jitce. Jednalo se o knížete Břetislava (nemanželského syna
knížete Oldřicha a vdané pradlenky Boženky… jo, Přemyslovci, to byli frajeři,
nějaké sňatky je nezajímaly, děti byly jednou jejich, ať už manželské, nebo
nemanželské). Nu a Jutta - tedy Jitka - byla dcerou bavorského markraběte
Jindřicha. Tedy pro českého panovníka partie jak hrom. Takže dívku unesl z
kláštera ve Schweinfurtu, následně mocným mávnutím meče přeťal řetězy padacího
mostu a s dívkou na svém koni z kláštera ujel…. Je pak jasno, že se s ní poté
oženit „musel“!!! Což bylo přesně to, co chtěl, a co se v podstatě v podobných
případech (a hlavně na truc rodičům) dělalo…
Tak
všem, kterých se to týká, přejeme krásné jmeniny.
Z obláčku
zdraví Puntík
|
