|
 Tohle jsem prostě nemohla nechat odeznít do stínu archivu - to musí dostat alespoň na chvíli své místo na slunci.... Jen čtěte, jak to vidí jeden "puncovaný chlap". Uznejte, dámy (až si to přečtete), že nás má Rýbrcoul pěkně prokouknutý.... fakt do detailu odpozorovaný... A docela si myslím, že ta (nebo ty) jeho, to s ním zase tak moc těžké a neveselé nemají :-)))
Ze všech těch diskusí mě zaujalo nejvíc praní. Některým ženám velmi vadí, že nepere chlap. Přiznám se, že taky neperu. Vím sice teoreticky jak na to, návod k pračce jsem četl a byla-li by nouze (rouzuměj: nebyla-li by po ruce žena), vypral bych. Jenže za ty léta soužití s několika ženama jsem vypozoroval jednu věc: Žena nepere podle návodu na použití k pračce, jsem navíc přesvědčenej, že ten návod psal chlap. Žená má totiž dokomalej, léty propracovanej systém fint, fíglů, zlepšováků a usnadňováků, aby prádlo bylo ještě bělejší, hebčí a voňavější, než v reklamě před Ordinací. A nebo aspoň než má sousedka přes chodbu ;). 
Žena ví přesně, kterej prášek je "ten von", kolik ho dát, kam ho dát (rozhodně ne do zásobníku připravenýho chlapem - vynálezcem tý mašiny a autorem návodu). Žena ví, jak prádlo roztřídit, aby to nedopadlo jako jedna velká batika. (Jasně, barevný od bílýho pozná i chlap, ale vona je to zase mnohem větší věda a alchymie než jen nějaký primitivní porovnávání barviček; ona už taky ví, co kterej prevít kousek oděvu umí napáchat.) Žena ví, jak vstoupit do programu a tento zkrátit, vynechat tu jedno nadbytečný ždímání, támhle zase něco přidat, kdepak návod, pane! Žena to má prostě v malíku, naučila se to většinou už doma, pokud mamča nebyla šmudla nebo sufražetka. Výsledkem je, že žena vypere prádlo rychleji a mnohonásobně líp než chlap. A teď mi řekněte jedinej rozumnej důvod, proč by měla inteligentní žena trápit chlapa, nutit ho do týhle činnosti, kterou on se bude ke stejný dokonalosti učit nejmíň pár měsíců, pokud ne let, když on umí zase líp jiný věci, rád je udělá a věnuje jim čas a bude to efektivní? Proč by měla riskovat hnusný, nebo i zničený prádlo jenom kvůli nějakýmu pocitu...čeho vlastně? Vítězství? Rovnoprávnosti? Konečnýmu a dokonalýmu vymazání rozdílů mezi ženou a mužem? Představte si třeba tým závodních jezdců rallye - řidiče a navigátora. Jednoho krásnýho dne řekne před závodem řidič navigátorovi: "Hele, brácho, už mě štveš. Já každej závod oddřu, ty si jen vezeš p*del a žvaníš mi do řízení, to je nespravedlivý. Dneska si to vyměníme: ty pojedeš a já budu navigovat, aby byla rovnoprávnost, jasný?" Hádejte, kolik kilometrů ti dva ujedou, než se zabijou? No a to je pointa mýho nezvykle dlouhýho (slibuju že to nebude pravidlem :-) ) příspěvku: Dvojice muž a žena, žijící spolu, je tým. Tým, kterej má nějakej záměr a chce dojet do cíle. Tvrdím, že se to podaří jenom tomu týmu, kterej si rozdělí role tak, aby využil dovednosti a potenciál obou členů co nejlíp. Tým, kterej se nedohodne na ničem a tak bude dělit všechny úkoly přesně napůl (aby to bylo hlavně "spravedlivý"), dojede akorát tak do hvězdy. Resp. k rozvodovýmu soudu, což je trochu blbá konečná. To sem k tomu chtěl říct a víc není třeba. Krakonoš
|
) bysme o tom museli furt přemejšlet a prali to celej den. No a žehlení, to je další kapitola. Tady už ale pokrok poskočil (myslím v myšlení žen), takže je docela velkej tábor "nežehliček". Vono se fakt žehlit nemusí - vůbec. Teda pokud není doma kravaťák, co musí do práce dle zásad firemní kultůry, to se pak zase žehlí pořád 
. Ale bacha - když se nežehlí, musí se velmi odborně a specificky věšet! A vo tom něco vim, protože s nežehličkama sem žil a žiju a prádlo sem věšel mockrát. A když se správně pověsí, v pravou chvíli sundá a pak správně poskládá, je vyžehleno 
.
