|
 Líbilo se mi, jaká byla vaše odezva na můj poměrně emotivní článek, týkající se "mužské a ženské otázky". Mj. také bych chtěla odpovědět na to, co některé z vás zajímalo: ano, ty osobní nesouhlasné dopisy byly opravdu od některých z vás, tedy od některých, které znáte. Ale - zaprvé listovní tajemství přeci jen v některých případech dodržuji, zadruhé nechci dělat rozbroje...
Zato mám pro vás další neskutečný případ - příběh jedné kudlanky, která také občas píše... A právě proto jí budu teď říkat dejme tomu Milena a vynechám všechny určující znaky... Přiznám se, že nechápu, jak někdo může takhle důvěřivě naletět, ale protože dokonce sama jednu takovou dívčinu znám, dokonce jsem s ní pak řešení její zoufalé anabáze prožila, tak tomu uvěřím... Nu, čtěte, zamyslete se - a pokud byste věděly, jak by se Milena měla z toho všeho nějak vyhrabat - napište.... Případně dejte radu, pokud máte nějaké podobné zkušenosti, či znáte podobnou situaci. 
Bylo to roku 1998, když jsem žila v Rakousku a já se provdala za o 19 let mladšího muže, syna mojí šéfky v Rakousku - kvůli vízu. Bylo domluveno, že budu "své tchyni" dávat 20 % z výplaty kterou jsem měla v jejich restauraci, ve které jsem tenkrát pracovala. Pochopitelně, že jsme si nic nedali písemně. Po svatbě, jen takové zcela chladné, bez polibku, jsme si šli každý po svém. Nu a když za tři dny byla výplata, tak mi milá tchyně nedala vůbec NIC. Prý "Mileno, jsi už rodina, pomož nám, máme dluhy..." Tak jsem sedla do auta a odjela do Česka. Po nějaké době jsem volala svému milému rakouskému manželovi, ohledně rozvodu a on mi řekl, že už jsme rozvedení, že je všechno zařízeno, že se teď bude ženit s Bulharkou... Věřila jsem tedy, že jsem rozvedená a ani jsem si nevyřídila doklady, stejně jsem měla stále stejné jméno. Nu, před dvěma roky jsem se rozhodla zase pracovat ve Vídni, a v dotazníku jsem uvedla, že jsem rozvedená s Rakušákem. Poslali mě na úřad, aby tam vepsali datum rozvodu. Jaké bylo moje udivení, když mi na Hiting-Kai Wien řekli, že jsem stále vdaná, manžel prý jen změnil adresu, protože získal "jako ženatý" větší byt, a dokonce prý bere na mě nějakou podporu. Nu, podala jsem tedy včervenci 2006 žádost o rozvod a k prvnímu stání došlo až dne 19. března t.r. - a teď si představte, nerozvedli nás, on se totiž nedostavil, nepřijal pozvánku k rozvodu ale prý přijal n á v r h na rozvod. Soudce mi řekl, že kdyby alespoň přijal obsílku, bude vědět soud, že "manžel" o všem ví, ale nevyjádřil se - a tím pádem že souhlasí. A tak by nás soud rozvedl. Na dokreslení situace, abych na sebe řekla lautr všechno, tak ještě napíšu, že on je gay, pochopitelně jsme nikdy spolu nežili, nebydleli a viděla jsem jej jen v den svatby, což bylo v září 1998. A výsledek? Neměla jsem ani vízum, ani vydělané peníze - nic. Další stání máme zase 7. května t.r. Ale - prý jsou naše zákony takové, že když druhá strana nepřijme obsílku, tak mě opravdu nerozvedou... Pak že by vše odeslali do Vídně. Podotýkám, že moje právnička je velice seriozní a peníze ze mne netahá, zatím jsem zaplatila jen 8 tisíc Kč, a to i za překlady. Umím sice velmi dobře německy, ale nemám patřičné státnice a také na to musí být i speciální razítko. Jinak - celkem o nic nejde, nechala jsem si stejné příjmení, a také údajně nebude mít náš sňatek vliv na starobní důchod, pokud by nás nerozvedli... Takže bych chtěla znát tvůj názor, Danielko, a řekni mi klidně: Mileno, seš fakt blbá! :-)))
|
