SVOBODNÍ ZEDNÁŘI. Tento řád vznikl na počátku 18. století v Anglii a navázal pravděpodobně na společenství středověkých řemeslníků a stavitelů. Řád od počátku vyznával osvícenské hodnoty jako toleranci, a za úkol si dal pracovat na duchovním a hmotném povznesení lidstva. Vzhledem k tomu, že narušoval ideovou homogenitu církve, pracoval od počátku v utajení. Zejména v katolických zemích byl v 19. století pronásledován, stejně jako o století později fašisty, nacisty a komunisty.

Svobodné zednářství bývá někdy nazýváno „Královským uměním“. Zednářství je zasvěcovací řád, který navázal na rytířské řády i cechy středověkých stavitelů katedrál. Od nich zednářství převzalo svoji řádovou strukturu i základní třístupňovou hierarchii, která dělí bratry na Učně, Tovaryše a Mistry. Zednářství je prostředkem, který zasvěcenému prací na sobě samém umožní dosáhnout rozvoje své individuality a dále pak naplňovat ideál ušlechtilého lidství. Proto se i v současnosti snaží přiblížit novodobému rytířství a stát se skutečnými džentlmeny.

S postupem let se umění zednářů ještě prohlubovalo, což jen zvyšovalo nedůvěru a vedlo k nevyhnutelnému. Svobodní zednáři se uzavřeli světu, své sněmy konají tajně a nikdo s určitostí nemůže přesně vymezit, co je jejich cílem. Všeobecný záměr zednářů je nicméně znám, protože se opírá o hodnoty kameníků a zedníků, kolem kterých organizace přirozeným způsobem vznikla. Stojí na pěti hlavních pilířích, podpírajících lidské dobro. Jde o svobodu, rovnost, bratrství, toleranci a humanitu, které se spojují v pomyslný Chrám lidstva, který se zednáři zavázali budovat.

Humanita pohledem zednářů je v podstatě výukou lidské důstojnosti, protože podle zásad není víc než samotného člověka.

Ostatně někteří svobodní zednáři z řad známých osobností se snažili promítnout hodnoty organizace do svých děl.

Členy lóží jsou u nás především vysokoškolsky vzdělaní lidé středního a vyššího věku z Prahy a dalších velkých měst. Z hlediska profesí jsou často zastoupeni lékaři, umělci, stavaři a architekti, vysokoškolští učitelé, právníci, podnikatelé a novináři. Zednářství není uzavřeno ani ženám, dvě z pěti obediencí jsou smíšené. Čistě ženská lóže u nás existovala v letech 2001 - 2003, ale rozpadla se pro vnitřní neshody.

Zlatým věkem svobodného zednářství u nás bylo období první republiky. Po jejím vzniku bylo rychle založeno několik českých lóží, jejichž členy byli také významní politici (Edvard Beneš, Alois Rašín, Kamil Krofta), spisovatelé (Viktor Dyk, Josef Svatopluk Machar, nějaký čas i bratři Čapkové), výtvarní umělci (Alfons Mucha, Ladislav Machoň), novináři (František Sís) či univerzitní profesoři (Jak Kapras).