Posoudit dítě by měli krom rodičů i odborníci. Moji synově měli odklad školní docházky všichni tři. První proto, že se narodil koncem srpna a dvojčata proto, že měli zdravotní problémy.
Se starším synem chodila zpočátku do třídy holčička, která byla přesně o rok mladší. Byla chytrá, ale nedokázala udržet pozornost celou vyučovací hodinu. Tak se prostě uprostřed hodiny sebrala, vlezla si paní učitelce pod katedru, a tam si hrála.
Nakonec jí rodiče vrátili zpátky do školky. Pro to dítě je to velký pocit selhání. Do školy se jistě těšila, a pak takový konec.
Nestačí test inteligence, ale posuzovat by se měla i zralost dítěte.

Za mýho dětství, v padesátejch letech, snad žádný odklady nebyly. Aspoň vo nich nevim. Šlo to nějak automaticky podle narození a šmitec. Seš blbej? Nebo seš lempl? Tak propadneš, což je vlastně takovej odklad. Nasbírali jsme tak postupně do 9. třídy pár repetentů, nějací zase ubyli, když věk dovršili třeba v 7. třídě. Ale zase moc jich nebylo, snad dva nebo tři. A pár blbců bylo hozenejch do pomocný školy. Je zajímavý, že to šlo bez psychologů, poradců, asistentů a dalších zcela zbytečnejch existencí. Dost jsem tehdá četl, úplně všechno, co mi přišlo pod ruce, takže obávaný diktáty jsem vždycky vítal s radostí. Počty žádnej problém taky nebyly, snad jen zeměpis, to ale díky blbejm osnovám, kdy jsme nazpaměť museli jmenovat, kolik je kde obyvatel, co se kde těží, a pod. Vopruz! Ale i to se dalo naučit jak básničky a samozřejmě do druhýho dne po vyvolání úspěšně zapomenout. Vona škola taky nejni jen kvůli získání znalostí, ale i pro získání schopnosti se učit, překonávat nezáživný překážky a současně i roztřídit a ohodnotit, kdo a jak dalece, je čeho mentálně schopnej.
Vůbec nerozumim, co je to dneska najednou za problémy. Když slyšim význačný influencéry a podobný existence, jak se přímo vytahujou, že nikdy nepochopili základy algebry, nebo logaritmů, berou to jako svou přímo výsadu, jen si řikám, ejhle, zase další blb, co se vytahuje svou blbostí. Plněj se teď podobnejma zjevama (který by nezvládly ani středoškolskou matiku) vysoký školy politologie, sociologie, filozofie, ročně jich pár tisícovek dostane dokonce i diplom (za co, to už se na Kudle probíralo, nebudu to vopakovat) a prospěšnost pro lidstvo i pro sebe sama je nulová! Stačí mrknout na tv přenosy z parlamentu nebo sledovat občas nějaký politický debaty.

Souhlas s mamčou, oni ti psychologové nejspíš nadarmo nestudovali, na filozofických fakultách. U Honzy nám odklad doporučila psycholožka docházející před zápisy do školky. Byl hodně hravej a museli jsme trénovat jemnou motoriku. Zas uměl plynule číst a sčítat a odčítat do stovky, v první třídě dostal úžasnou učitelku, která si s tím hravě poradila, že četl jiný věci než slabikář.
Později se nám vyplatilo, že byl o rok a půl starší než spolužáci, dokázal určitě věci v pohodě přežít, aniž by se hroutil.
Výhodou bylo, že už v devítce měl jasno, kam chce pokračovat, co chce dělat. (Ale možná je to spíš povahou, někdo to neví ani ve 40 a pořád hledá, kam by se poděl.) Že bude maturovat ve 20 a půl přežijeme, na brigádách si něco vydělá už teď a makat bude 40 let tak jako tak.
Satanovi bude v červenci 5, takže ho čeká zápis a Sim se taky poradí s odborníkem, jestli ano nebo ne. Uvidíme.
Já sama končila základku ve 13 letech (ne, nebyla jsem blbá, jen červencová a osmiletá základka), a bylo to pak na gymplu hrozně poznat, že jsem nejmladší ze třídy, spolužáci byli zřetelně někde jinde než já. )
Ani jako rodiči mi nepřijde, že jsem na děti odborník, takže nějakou předškolní poradu vůbec nepovažuju za něco špatnýho.

Mela jsem o rok starsiho bratra a kdyz sel k zapisu, mamka me vzala s sebou. Cestou domu jsem hrozne brecela, ze me nevzali do skoly, kdyz jsem umela vsechno lip, nez bracha. Skolu jsem mela rada a uz v prvni tride jsem cetla detem, kdyz si pan reditel potreboval neco zaridit. Ta laska ke cteni mi zustala doted.
Muj syn se narodil v listopadu a automaticky mel odklad a nikdy me to nemrzelo, aspon mel trochu delsi detstvi.
Taky jsem ve druhe tride ucila Pepu Koutnika, ktery delal desny vylomeniny a rodice ho vzdycky za kazdou blbost ztriskali. Nakonec jsem to resila s psychologem a problem se casem vyresit. On to je pripad od pripadu.

Moje zena, kanadska ucitelka, po vsech tech letech zkusenosti soudi, ze neni zadny spech.
Jen at si ditka z akademickych i osobnich duvodu radeji dalsi rok pockaji. U chlapcu jeste dulezitejsi...

A nojo, dyk jo. Každá si chrání svýho mamánka.

Josef:

Když slyšim význačný influencéry a podobný existence, jak se přímo vytahujou, že nikdy nepochopili základy algebry, nebo logaritmů, berou to jako svou přímo výsadu, jen si řikám, ejhle, zase další blb, co se vytahuje svou blbostí. Plněj se teď podobnejma zjevama (který by nezvládly ani středoškolskou matiku) vysoký školy politologie, sociologie, filozofie, ročně jich pár tisícovek dostane dokonce i diplom (za co, to už se na Kudle probíralo, nebudu to vopakovat) a prospěšnost pro lidstvo i pro sebe sama je nulová! Stačí mrknout na tv přenosy z parlamentu nebo sledovat občas nějaký politický debaty.

Jojo, taky si vzpomínám. Na zakládce na druhým stupni nás učitelka matematiky rozdělila na "studenty" a "nestudenty". Podle dlouhodobýho prospěchu se tak nějak počítalo s tím, kdo půjde dál na střední školu s maturou a kdo na učňák. Vždyť učňák není žádná ostuda, někdo holt má šikovnější ruce než hlavu a daleko spíš se v životě uplatní šikovnej řemeslník než blb s okecávací humano-fakultou.

Nás studentů byla jedna řada a zbylý dvě byli nestudenti. A už na tý základce nám nakládali víc než těm druhým.

Pak jsem šla na gympl, přijímačky jsem díky prospěchu do 1,5 nedělala a tam jsem ještě chytla zeměpis, jak o něm mluvíš. Měli jsme učitele jménem Ježil a jeho zkoušení, kdy přesně se zvoněním vtrhnul do třídy, rovnou začal flákat na lavice kartičky s otázkama "kolik tun x se v roce y vytěžilo / vypěstovalo v zemi z" a k tomu vyvolávat jména lidí, který si měli podle toho přesednout. Říkali jsme tomu MAJESY. Jako MAlé JEžilovo Sázení.

Nebyl problém nasbírat i 30 známek za pololetí. Ale je fakt, že jsme furt museli šprtat a pak šprtání na maturu nebylo tak náročný. Z toho zemáku jsem nakonec i maturovala za 1.

Nikdo se s náma nemazal. Jedna holka na doporučení po prvním pololetí z gymplu odešla na lehčí školu, protože jí natvrdo řekli, že na to nemá. A myslím, že je to správně. Než by se tam 4 roky trápila a nic z toho.

A překvapivě, nikdo to neřešil jako diskriminaci, nepletli se do toho psychologové ani asistenti a už vůbec ne ombudsmani apod.

To byly raný devadesátky a svět byl ještě normální..............

Když vidím, jací debilové dneska lezou z vejšek, tak se divím, že tahle společnost ještě vůbec nějak funguje. Ale ono to nepotrvá dlouho. Přirozený zákony ideologií nepřebiješ.

Njn, holt každej má jinej přístup. Asi bych bez občasnýho pošťouchnutí odborníků neměla syna ovládajícího 3 hudební nástroje, dva světový jazyky a čistou 1 z matiky na výběrovým gymplu.
Ale jo, mamánka si bránit budu. Třeba tím, že ho na brigádu naženu makat rukama ke stroji, donutim ho naučit se uvařit, vyprat i vyžehlit si zatracený košile, posekat zahradu a když se máma vyseká, tak se o ní šest tejdnů prázdnin postarat. Pravda, asi jsem prokaučovala opravy aut a podobně, ale zas to asi rád svěří těm, co šli na ty učňáky a nemají IQ přes 130.
Hlavně se neradit s odborníky, na co dítě má a nemá vlohy.
Kolik debilů jsi na tu vejšku připravila ty, Lenko?
Pepo, a doufám, že tvoje děti se živí poctivým řemeslem a nestudovaly nějakou zbytečnou vejšku, jako je třeba FF UK.
Já si celej život říkám, že vzdělání je to nejvíc, co kromě lásky a času můžu dětem dát.

Proti otrockemu šprtání (ktere je pravym opakem mysleni) se Lenko stavel uz J.A.Komensky.
A ze mel pravdu, to dokazal treba vyprask ktery dostal v soupereni se svobodnym Zapadem byvaly komunisticky blok.
A dnes do dokazuje podobny vyprask, ktery dostava vsemocna ruska diktatura v agresi proti mnohem slabejsi Ukrajine.

Kyttko, souhlas. Ja ac starsi rocnik, nez Lenka, jsem mela nejaky moudrejsi profesory a rada na ne dodnes vzpominam. Snazili se nam tu skolu nezneprijemnovat a ja se pak jako uca ridila podle nich.
No, a kdo tu nase nove generace vychovava? No preci my a nase deti. Tak si, prosim, nenadavajte. Snad krome Lenky, ta je zodpovedna a nerozmnozuje. Nevim, kdo na jeji duchod bude odvadet dane.

kyttka:

Mluvím svých zkušenostech a prezentuju svůj názor. Jestli se chceš hádat a osočovat, najdi si na to někoho jiného.

AničkaM:

Pro tebe platí totéž. A o můj důchod se nestarej.

No, a kdo tu nase nove generace vychovava? No preci my a nase deti.

A než mít vychované děti tak, jak se dneska obecně prezentují, tak je fakt, že jsem ráda, že mě to v životě minulo.

Opravdu nemáte být vy dvě na co hrdé.

Lenko, když mluvíš o debilech, tak se nediv. Jsi jalová, nic jinýho. V tom světě, co byl v devadesátkách v pořádku, se ženský vdaly a měly děti. Víš o tomhle kulový, tak si laskavě hýčkej vzpomínky na buzerák a nech matky vychovávat svoje děti, ty totiž nefungujou na povel jako pejskové.

Ale, ale, jsem se musela trefit do černýho, když jsi tak jedovatá, co?

Harantíkovi to moc nešlo, takže ses bez pomoci asistentů a odborníků neobešla? Nic k chlubení.

Ale možná je fajn si hladovej, zmrzlej a potmě umět pro útěchu zahrát na 3 hudební nástroje. Ale nejsem si jistá, jestli za zahranou písničku pak automechanik opraví to auto...........

No a my ostatní z našeho ranku, co jsme se celý produktivní život věnovali získání úplně jiných dovedností, se pak o sebe postaráme mnohem líp.

Papa.

Ne, on měl odborníka v tom, že nám doporučili, aby šel o rok později do školy. Pak učitelku, která poznala, že má absolutní hudební sluch. Pak další, co nás poňoukla, ať začne dělat jazyky. A jelikož jsme oba s manželem vandráci a vodáci, tak umí spát pod širákem, sjet divokou řeku a rozdělat oheň. Najít cestu bez kompasu a ví, jak se zahřát. Víš naprosto kulový. A technickej mozek si vždycky vydělá víc než vojncl, sorry. A protože není debil, tak si tu muziku nechal jako koníčka. A technil, co umí dva jazyky, se uživí vždycky.

Jeden psycholog kdysi prohlásil, že asi 80 % lidstva se hodí jen k reprodukci. Ty jsi toho zářným příkladem. Ale zase máš splněno, tak si můžeš odškrtnout bod.

Až mě příště budeš chtít urazit, najdi si něco originálního, tohle už nudí. Nebo začnu pochybovat o tom úžasném IQ tvého mamánka, protože to se prý dědí po rodičích a jen tak mimochodem v mojí sociální bublině to není nic výjimečného. Ale asi ne v té tvojí, takže chápu, že tobě to přijde výjimečné natolik, že to musíš zmiňovat.

A sjet vodu, rozdělat oheň, zahřát se a spát pod širákem musí v profi armádě zvládnout každý bigoš na základní funkci. Plus hromadu dalších dovedností, o které nemáš ani nejmenší šajn, ty vojínku.

Já jsem si nezačala a sorry jako, urážet se od nikoho nenechám.

Přečti si to celý, jestli tady má někdo problém s prezentováním něčího názoru, já to nejsem.

Že já nemám děti, ze mě nedělá něco méněcenného. Stejně jako z těch, kdo děti mají, něco nadřazeného. Osud to prostě tak zařídil, tak to tak je.

A nedovolím nikomu, aby, když mu vadí můj názor, tak místo argumentace na mě začal vytahovat moje osobní záležitosti a urážel mě.

Nikoho jsem neoslovila osobně, jen jsem řekla, že z dnešních VŠ vychází spousta debilů, což je můj osobní názor na základě mých osobních zkušeností. Mohly jsme to rozebírat s kyttkou nebo tou druhou dál v neosobní rovině, ale místo toho se kyttka do mě navezla osobně a jako bonus nerespektovala moje přání nechat mě na pokoji.

Jestli jsou tu podmínky takové, že nesmím říkat, co si myslím a musím si od všech nechat všechno líbit, tak o takovou diskuzi nemám zájem.

Až na pár výjimek je to samá faleš a pokrytectví.

Asi byla chyba, že jsem se sem vrátila.

Tak si to tu dál užívejte s těmi jedinými správnými názory, já už vám to tady nebudu kazit svou přítomností.

Moje zena Joanne se coby ucitelka v nasem mestecku tak trochu proslavila metodou "cukru a bice", kterou privadi male deti k tomu, ze zacnou aspon trochu cist. Kdyz se to povede, zustava jen ten cukr.
Dite si s jeji pomoci vybira v knihovne (ktera je v budove skoly) knizky o ktere ma zajem, diskutuje o nich se spoluzaky, predcita jim z nich a nekdy na ne i pise recenze.
Velice casto pak nasleduje telefonat sokovane maminky ci otce, ze jejich jeste nedavno dyslekticke dite lezi v knihach...
Jak rikal pan ucitel narodu J. A. Komensky, škola hrou.
-----------------------------------------
Mikin

Já ovšem, Daní, taky nechápu, proč se obecně známý věci musej převést ihned na osobní rovinu. Když napíšu, že školy chrlej spousty neužitečnejch absolventů, odsouzenejch k celoživotnímu parazitování, tak se to přeci hned nemusí zvrhnout v horlivý obhajování a donebevynášení svejch dětí, se současnym osočováním mejch dětí, vo kterejch tady každej ví uplný xxxno, protože nemám zapotřebí, se tady s nima vytahovat.
Sorry jako, ale přijde mi to, jako bych tím obecnym konstatováním, ovšem zcela neúmyslně, šlápl na kuří voko.

A ještě to školní memorování: Někdy blbý, samozřejmě souhlasim! Jindy prospěšný, např. sčítání, malá násobilka, vyňatý slova, ..., prostě věci, který musej bejt pohotový, automatický, bez přemejšlení, právě proto, aby se mozková kapacita nemusela tímhle vůbec zabejvat a mohla bejt plnně k dispozici pro činnosti tvůrčí. A současně - podle mýho názoru se člověk, tedy od dětství MUSÍ trénovat, aby zvládal překonávání překážek, teda věcí i nezáživnejch, do kterejch se mu vůbec nechce a který třeba nikdy v životě nepoužije, ale kterejch se mu v životě bude dostávat plnejma hrstma, byť v uplně jinejch formách. Umetání cestiček mazánkům nadáváním na memorování ve škole není podle mě dobrá cesta.

Hej, mladší brachu. Přesně tohle, co píšeš, to přeci uplně běžně fungovalo za mejch školních let. A neže bysme měli povinně předepsaný knihy, o kterejch jsme střídavě referovali a pak je rozebírali. Dodneška pamatuju, že jsem pravidelně a rád referoval o Verneovkách, hájil svuj vlastní názor na kapitána Nema, na Robura dobyvatele, semtam jsem do placu hodil i nějakýho Perryho Masona s Paulem Drake(em).
Takže žádná Zoja Kosmoděmjanskaja nebo Pavlík Morozov nebo Babička - to zase byla četba povinná a uplně jiná záležitost, v duchu toho, co jsem psal vejš, že i nezáživný překážky se musej zdolat a brát je, jako tréning na budoucí překážky skutečný. Ale o těch jsme referáty neměli, jen jsme si je museli zapsat do "čtenářského deníku" a doufat, že při namátkový kontrole se mě soudruh učitel nezeptá hloubkově a vystačí mu několik vět o obsahu, což jsme si tak nějak nabiflovali.

Zrovna, když jsem dopsal tu poslední větu, tak mi u cigára došlo, že jsem se hloubkovejch otázek třeba na Zoju Kosmoděmjanskuju obával zbytečně. Že soudruh učitel se hloubkově ptát vůbec nemohl, protože o obsahu měl nabiflovanejch jen stejnejch pár frází, jako já.

Ani se nedivím, že se Lenka brání, já když vidím komentáře, některých jedinců,tak je ani nečtu, a tedy nekomentuji. U milounké květinky jsem se spletla a přečetla a tak nechápu, co jí žene do arogantnich osobních útoků. Že by u ní všechno nebylo tak růžový?

Ja jsem hrda matka. Syn vystudoval biochemii, ve svem oboru pracuje a velmi dobre ho to zivi. A postarat se o sebe umi taky skvele.
Lenko, mne je jedno co delas, nebo nedelas. Ale vyjadrujes se tak nadrazene, ze tim opravdu urazis a vytacis.

Já jsem taky hrd a každýmu je do toho prt!

Jsem pro - podle narození a šmitec! Brát ohlad snad jen v případě onemocnění.

Hlavni rozdil mezi biflovanim a skutecnym ucenim je starsi brachu v trvanlivosti. Moje vlastni zkusenost je takova, ze to co jsem tesne pred zkouskou nadrel se behem par dni vyparilo. A naopak - informace ktere jsem ziskal zabavnejsi formou (treba kvuli dobremu uciteli ktery v nas dokazal probudit zajem) jsou tam dodnes. Skola hrou.
Co se zdejsi diskuse tyce, ten zupacky rev a kasarenske urazky me chybet veru nebudou.

Kdyby jste aspon trochu studovali detskou psychologii, tak by jste se dozvedeli, ze se deti nevyvijeji stejne. Kdo se v peti letech jevi jako hlupak, tak v patnacti muze excelovat.
Takze, kdyz jdou nedozrale do prvni tridy, zkazi jim to cely zivot a nenavist ke vzdelavani.

Sousedka naopak - rovněž se svolením a doporučením dětského psychologa - dala syna do školy o rok dříve, než musel.