Dost možná že většina z vás zná text písně, lépe řečeno
árie "Každý jen tu svou má za jedinou".
A pro ty, co ve dny, kdy se to učilo ve škole, zrovna chyběli, tak je to árie
Kecala z Prodané nevěsty od Bedřicha Smetany. Ale to vlastně není to, co vám
dnes chci předhodit, mí drazí. Protože nějak jsem získala povědomí, že někdo si
není jist, kolik je na světě pravd... A hlavně - jste si jisti, že opravdu víte, co je PRAVDA? V kterém okamžiku můžeme někomu
říci, že má (nebo nemá) pravdu? Nejběžnějším pravidlem je to, že obsah
pravdivé věty se musí shodovat se skutečností. Samozřejmě musí být stanoveny
postupy, jak zjistíme, že se obsah věty shoduje se skutečností, ale to je celá
věda. Známý filosof Tomáš Akvinský to přesně tak definoval - tedy latinsky:
Veritas est adaequatio rei et intellectus.
Píšete - že každý má svou pravdu, že
každý má právo mít svou pravdu... Proboha, lidi, to snad nemyslíte vážně? Mít svou pravdu a mít vlastní názor jsou různé věci.
Uvedu příklad:
Věta „venku prší“ je pravdivá tehdy,
když venkovní meteorologická situace je taková, že ji označíme výrazem prší. A
tato pravda potom platí nezávisle na tom, kolik a jak mocných má zastánců.
Takže:
i když není možné „vlastnit svou
pravdu“, ale vůbec to neznamená, že nemáme
možnost mít vlastní názor.
Pravdu nelze mít, vlastnit, je možné
pouze říkat pravdivé věty, ale nezávisle na tom, je možné mít vlastní osobitý
názor na cokoli.
Ale v řeči je to třeba také
dostatečně odlišit a často tak můžeme předejít mnoha zbytečným sporům.
Uvedu příklad:
Stačí prostě místo prohlášení „to
pivo je teplé“ říci „to pivo se mi zdá nějak teplé“. V prvním případě totiž
stačí vzít teploměr a je po chvíli zřejmé, zda je či není teplé, v případě
druhém může mít místo pěny třeba ledový škraloup, ale pokud VY OSOBNĚ skutečně
máte takový pocit, je věta pravdivá, jestli nelžete sami sobě.
Tak to je jen tak mimochodem -
pravda není nic politického, co se dá všelijak kroutit.
To své osobní názory můžete
vynucovat...
d@niela
|
