 Všimli jste si, že se všude ve světě, tedy ne všude, ale v hodně zemích, dost uvolňuje? Přesto, že počet nakažených stále víc stoupá? Snad je to jen další pokus, jak se bránit. Já jse se rozhodla - a tedy se snažím, vám předkládat čtení jen zajímavé, veselé či vesele poučné. Dnes například vám napíšu o DEKAMERONU. Nebude to sice čtení veskrze veselé, ale zas - třebas se dozvíte něco, co jste nevěděli...
Jistě ho znáte – nebo alespoň jeho slavné dílo - velkou a obsažnou knihu Giovanni Boccaccia, autora tohoto nádherného souboru, který obsahuje sto novel o lásce.
Ty kouzelné příběhy plné milování, smíchu i
dalších rozmarností - si vypráví tři mladí muži a sedm mladých žen,
kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před smrtí. Ve
Florencii totiž právě vypukla epidemie vražedného moru... Začalo to všechno tím, že jednoho dne se v tamějším kostele Santa Maria Novella zcela náhodně sejdou.
Přišli se totiž pomodlit za své blízké zemřelé. Celá
společnost se seznámí a spontánně se rozhodnou společně uprchnout na
venkov, za zábavou. Na místě se domluví, že si každý den budou vyprávět
rozličné příběhy. Takto mohou přeci jen zapomenout na strasti současného
života. (Jestli pak víte, jak vznikl samotný název díla? Spojením řeckých slov déka (deset) a hémerá (den) – Dekameron,
tedy deset dní.)
Po desátém dni se však znovu vrátí do
Florencie, do kostela, ve kterém se poprvé setkali. Rozloučí se, a každý
z nich jde svou cestou…
Dekameron byl na tehdejší dobu dílo poměrně neslušné,
ale zas tak hezké, že bylo čtené a obdivované od samého začátku.
A teď pár faktů:
Florencie, ležící na řece Arno,
byla ve středověku významnou metropolí italského Toskánska. V letech
1348–1349 tam řádil mor. Na konci středověku měl mor na svědomí život
20 milionů Evropanů a Evropanek. České území zasáhla morová epidemie
několikrát. Poprvé v roce 1349, naposledy v letech 1711-1715. Z Evropy
mor postupoval do Afriky. Do Spojených států se nemoc dostala teprve v
19. století přes přístavy v San Francisku a Los Angeles.
Z
poslední studie, na níž se pod vedením Marka Achtmana z Irska podíleli
vědci z Číny, Francie, Německa, Madagaskaru a Spojených států, vyplývá,
že morová bakterie se přizpůsobovala vždy novým zeměpisným podmínkám a
tvořila stále nové a nové mutace. "Mužům i ženám začala otékat podpaží. Otoky
byly nejdříve velké jako vejce, potom jako jablko. Po těle se jim začaly
objevovat také modré a černé skvrny. To bylo vždy znamení smrti,"
popisoval příznaky nemoci Boccacio.
Yersinia pestis je bakterie způsobující morová onemocnění vyznačující
se vysokou infekčností, která je důvodem rychlého šíření nemoci v populacích po
celém světě. Postihuje člověka i zvířata, a to s velmi vysokou úmrtností.
Hlavním přenašečem moru v minulosti byly blechy, které unikaly pozornosti
lékařům, proto byla léčba moru po dlouhou dobu neznámá.
Později se ukázalo, že se mor velmi úspěšně šířil také
kapénkovou infekcí, a to velkou rychlostí. Tato forma onemocnění je velmi progresivní a má
až 100% smrtnost. Morová onemocnění
ještě nejsou zcela vymýcena a představují tedy hrozbu v podobě vypuknutí
dalších epidemií.
Takže –
těchto emidemií a pandemií už tady bylo…
Jo,
lidstvo to trošku „probere“, to ano…
d@niela
|
