 Psal jsem vám včera o bývalém ruském premiérovi Černomyrdinovi,
který byl znám nediplomatickým jazykem i nezvyklými bonmoty. Byl to klidný a
žoviální muž s technologickým a ekonomickým vzděláním, který strávil většinu
života v ropném a plynárenském průmyslu, v němž prošel cestu od řadového
pracovníka po ředitele Orenburgského plynárenského závodu.
VIKTOR STĚPANOVIČ ČERNOMYRDIN
(9.
dubna 1938 – 3. listopadu 2010, známý ruský politik)
Poznámka NČ: Včera jsem v článku použil jeden z jeho nesmrtelných výroků, a teď mě napadlo, proč nepotěšit
aspoň několika jeho autentickými výroky i zdejší kudlí čtenáře(ky). Jedná se, aspoň podle mý
nátury a tím i mýho názoru, o skutečný skvosty:
- Ať se pokusíme vytvořit jakoukoli organizaci, vždycky to skončí jako komunistická strana.
- Měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždy –
(po neúspěšné měnové reformě v červenci 1993).
- Budeme tak žít, že nám naše děti a vnuci budou závidět.
- Celý můj život proběhl v atmosféře ropy a plynu.
- Vláda je složitý organizmus, když budete neustále měnit
její členy, výsledek nebude stát za nic. Vím to, byla to moje práce.
- Tu otázku jsme podrobně probrali. Od A do B.
- Nikdy v životě se něco takového nestalo, a už je to tady
zase.
- Když jsem žid, tak co bych se toho styděl! Teda, já žid
nejsem.
- Koňak, whisky rád nemám. Vínu nerozumím, u nás v
orenburské stepi, kde jsem vyrostl, žádné víno nebylo. Vodku můžu - vždyť
chodím na lovy.
- Učitelé a lékaři chtějí jíst prakticky každý den!
- Kdo říká, že vláda sedí na pytli s penězi? Jsme chlapi a
dobře víme na čem sedíme.
- Principy, které byly zásadní, byly neprincipiální.
No řekněte, není to
nádhera?
ENĆÉ
|
