Za pár dní to bude pět let, co se konala v Muzeu umění a historie ve Fribourgu výstava, dokumentující a současně zpochybňující fascinující andělský svět, jeho původ a rozmanité interpretace. Mají andělé opravdu křídla? A odkud pocházejí? Mají pohlaví? Tyto otázka se stále opakují. Jejich feminizace přichází s vlivem řecko-římského světa a alegorie římského vítězství, Nike. Potvrdilo se to v 19. století, kdy anděl někdy zastával místo ošetřovatelky nebo matky.
„Josephine,
anděl strážný“ ztělesňovala vizi anděla v devatenáctém století; přivedla božího
anděla do domácího života, aniž by tím nějak rušila slávu a moc Boha. Právě v té
době totiž „anděl“ na sebe vzal ženské, mateřské rysy.
Nebylo tomu tak v jejich
popisu vždy. Počínaje tím, že andělé prý musí mít křídla. Což ti,
kteří se objevují v Bibli, nemají. Jsou mužní, diskrétní a zajišťují dobrou
komunikaci mezi Bohem a lidmi. Nemají nic společného s baculatými okřídlenými
batolaty, které dnes koupíte v každém zahradnictví.
Posel – to je hlavní funkce anděla. Ve starověkém
Egyptě má bůh Anubis dvě funkce, související se zesnulým: doprovázet mrtvé a strážit
jejich duši. V křesťanské ikonografii jsou to andělé, kdo přebírají toto
poslání. Jsou „zaměstnáni“ jako kurýři do nebeské sféry.
Andělé jsou v naší představivosti všudypřítomní.
Objevují se v Genesis během Stvoření, pak vytvářejí spojení Boha s lidmi.
Anonym, anděl strážný u lůžka malého pacienta, 19.
století, barevná litografie.
Je to
anděl, který zastaví rameno Abrahama, který se chystá obětovat svého syna.
Znovu se objeví v zápase s Jákobem, který předtím viděl anděly sestupovat a
vystupovat po žebříku vedoucím do nebe.
Jsou to opět oni, v lidské podobě, kdo
varuje Lota před koncem Sodomy.
Michael se stává andělem proroka Daniela,
zatímco Gabriel oznamuje Marii, že porodí Ježíše.
Existuje celá hierarchie andělů. Nejvznešenější,
cherubíni a serafové, obklopují samotného Boha. Dole se andělé a archandělé
dotýkají pozemské sféry. Jména andělů často obsahuje slabiku -EL, která označuje jejich
příslušnost Bohu: jsou to jména „teofory“, jména, která ve složení zadávají
jméno božství.
V zobrazeních boje mezi dobrem a zlem nejsou však
andělé jen kladná a vždy shovívavá stvoření. Byli jsme svědky postavy padlého
anděla, který vyzval Boha, a uvrhl svět do jeho duality.
V kolektivní představě je však postava anděla kladná.
Přimlouvá se, chrání, podporuje a doprovází jako strážce. Ale především jsou to
ti důležití přepravci mrtvých na onen svět, okřídlení nositelé božských
poselství, neohrožení bojovníci proti zlu, ta malá a něžná batolata
přimlouvající se u milenců, věrní ochránci lidí v nebezpečí – to vše v nejrůznějších
podobách, jak je zobrazovalo umění dlouhých věků.
Když jsem byla malá, měli jsme doma knížku "Z notesu svatého Petra". Knížka prošla širým příbuzenstvem, před námi i po nás. Moc mě mrzí, že nevím kde skončila. Tam byli andílci vyobrazeni jako malí nezbedové, co třeba sv. Petrovi porouchali stroj na počasí. Taky měli v Nebi jednoho malého čertíka. Vždycky když jsme byli nemocní, četla nám maminka, a později my sami, příběhy těch malých nezvedenců. A protože jsme se jako malí marodi nacházeli pod duchnou a andílci byli bosí a jen v košilkách, usoudila jsem z toho, že jim v Nebi musí být zima, a plánovala jsem spíš přijít do Pekla, protože tam je teplo.
prosinec 13, 2021 06:49
Napsat nový komentář
Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.
Za pár dní to bude pět let, co se konala v Muzeu umění a historie ve Fribourgu výstava, dokumentující a současně zpochybňující fascinující andělský svět, jeho původ a rozmanité interpretace. Mají andělé opravdu křídla? A odkud pocházejí? Mají pohlaví? Tyto otázka se stále opakují. Jejich feminizace přichází s vlivem řecko-římského světa a alegorie římského vítězství, Nike. Potvrdilo se to v 19. století, kdy anděl někdy zastával místo ošetřovatelky nebo matky.
