![](http://obrazky.kudlanka.cz/ydiot.jpg) Víte, jak poznáte, že se z vás stal protivný nepřející dědek nebo omezená hloupá bába? Tak, že začnete nadávat na mládež, že má ty rypáky furt zabořené v mobilech a počítačích a na fejsbucích a že věčně hraje počítačové hry, kdežto za vašich mladých let lidi chodili do přírody, sportovali a normálně si mezi sebou povídali. Mezi námi, dělali to jen proto, že neměli mobily a počítače a fejsbuky. Možná budete trvat na tom, že i kdybyste je vy tenkrát měli, určitě byste je nepoužívali. Možná ne. Jenže to dneska na fejsbucích tvrdí kdekdo.
K hrám i sociálním
sítím mám zvláštní vztah – jsem totiž počítačový pamětník a zažil jsem
jejich dřevní doby z první ruky. Na počátku 90. let, kdy jsem chodil na
gymnázium, mě posadili před československý počítač IQ 151, což bylo béžové
monstrum připomínající urostlejší sele; nejenže jako sele vážilo, ale mělo
i zhruba stejný výpočetní výkon a dokonce i stejnou teplotu jako
čerstvě urožněný pašík. Na tomto stroji jsem hrál svou první ohromně napínavou
počítačovou hru. Úkolem hráče bylo za pomoci písmenka M posbírat na obrazovce
všechny puntíky dřív, než se počítač zavaří a zhroutí a přijde
k němu zoufalý učitel. Od té doby jsem obhájcem počítačových her, neboť ty
nejlepší procvičují postřeh, spolupráci, fantazii, trpělivost a manuální
zručnost, nutnou k opravě počítače, rozsekaného rozzuřeným hráčem.
Poté, co se nám ve škole
zavařily všechny IQ 151, dostali jsme opravdická PCčka, zapojená do počítačové
sítě. To nám umožňovalo posílat si mezi sebou zprávy, podobné těm dnešním na
internetu. Už tenkrát jsme cítili potenciál nového média, díky němuž si šlo
rychlostí světla předávat myšlenky meziplanetárního významu, od prostého
„Smrdis“ až po složitější konstrukce typu „Hronova ma obri bubiny“*. Neměli
jsme tenkrát s komunikací v počítačových sítích mnoho zkušeností,
takže jsme místo konkrétnímu adresátovi rozesílali svá moudra nevědomky všem
ostatním počítačům ve škole včetně těch učitelských. Myslím, že pedagogové
nebyli úplně nadšení, že používáme techniku za miliony korun k tomu,
abychom sdělili celému světu včetně Hronové to, co stejně nikdo nedokázal
přehlédnout.
Počítačová komunikace
udělala od těchhle nesmělých začátků obrovský kus cesty. Dnes by internet
nabídl obří pravdu o Hronové nejen pár školním počítačům, ale hned celému
světu. Navíc by tak neučinil prostřednictvím kostrbatých písmenek na černém
pozadí, ale v podobě kvalitního videa z dívčích sprch. Což mimo jiné
vysvětluje, proč na internetu lidé tráví tolik času.
Jak se tedy bránit tomu, aby
se z vás stala omezená bába nebo nepřející dědek? Klíčem je nadhled
a pochopení moderních technologií. Místo nadávání na zkaženou mládež si
nastudujte něco o tom, jak funguje facebook, internet a počítačové
hry. Díky tomu budete schopní ve společnosti zasvěceně hovořit o tom, že
jde o psychologické drogy, naprogramované tak, aby útočily na bazální
lidské pudy a emoce, uměle zvyšovaly hormonální hladinu serotoninu
a adrenalinu a algoritmicky ovlivňovaly veřejné mínění rozsáhlých
sociálních skupin, čímž působí jako katalyzátory diverzifikace společnosti.
Nikdo vás ale nebude poslouchat. Všichni budou mít rypáky zabořené
v mobilech.
Jan
Flaška
_________________
*autor s ohledem na dosud žijící osoby jméno a rozměry pozměnil
|