 Dotaz: MOJE FLAŠKA - Na webu jsem našel reklamu na úžasně chutnou vodu, která se má připravit ve speciální láhvi v obalu, nazvané „Moje flaška“. Popis láhve a principu účinku na webové adrese www.mojeflaška.cz je podrobný a působivý, ale cena láhve mi připadá příliš vysoká. Máte s láhví nějako zkušenost? Odpověď
„Moje flaška“ (cena 750 Kč) je výrobek slovinské firmy Flaška d.d.,
která už má v ČR svého dovozce i distributory. „Flaška“ je z italského skla a
má líbivý barevný látkový obal. V reklamě na ni čteme, že voda po vložení do
láhve na dobu 5 minut je chutnější, je jako „voda z horské bystřiny“, je
„zdraví prospěšnější, tělo lépe hydratuje a eliminuje vliv škodlivých látek
(snižuje genotoxicitu) obsažených ve vodě až o 45%.“
Podle
reklamy je „sklo, ze kterého je Flaška vyrobena, naprogramováno speciální
technologií TPS, díky níž voda v láhvi mění svou strukturu.“ Popis principu
výroby a účinku vypadá sice odborně, ale ve skutečnosti nedává smysl a je zřejmé,
že láhev fungovat nemůže.
Hlavní
námitky: Vodu má vylepšovat informace, kterou do skla láhve uloží Orgonský
Zářič (Schooter), vysílající hypotetickou energii zvanou orgon. Termín vymyslel
vynálezce Wilhelm Reich (1897 - 1957), ale existence této údajně kosmické
duchovní energie, analogické indické práně nebo čínské čchi, nebyla nikdy
prokázána. Fyzika zná jen čtyři druhy energie, všechny hmotné, žádná duchovní
neexistuje.
S
elektřinou a kvantovou fyzikou, na kterou se autoři odvolávají, nemá ovšem „elektrogenetické“
programování duchovní energií nic společného. Reich byl za své podvodné
orgonské přístroje obžalován a odsouzen. I kdyby byla nějaká informace do
skla zapsána jiným způsobem, nemohla by působit na vodu, protože přenos ze skla
by vyžadoval čtecí a vysílací zařízení i odpovídající kód (Cédéčko s nahranou
písničkou také „samo“ nehraje.).
Mylná
je také hypotéza, že by informace mohla změnit strukturu vody. Japonec Masaru
Emoto sice mluvil o „paměti vody“, ale i její existence je vyloučena. Molekuly
vody tvoří kolem cizích molekul shluky, klastry, ale ty nejsou stabilní,
rozpadají se a znovu tvoří v pikosekundách. Autoři se také při popisu principu
Flašky odvolávají na homeopatii. To je ovšem disciplína alternativní medicíny.
Její principy jsou mylné a účinky experimentálně neprokázané.
Reklama
firmy se sice odvolává na desítku různých testů a certifikátů, ale jejich
věrohodnost je sporná, když je mezi nimi i hodnocení aury vody pomocí
Kirlianova fenoménu (viz např. náš „Slovník esoteriky a pavěd“). Kvalita ani
struktura vody z „Flašky“ se tedy nemění, protože se ze skla do vody neuvolňují
žádné molekuly a zřejmě z něj nevychází žádné záření.
Že
jsme nenašli žádnou studii v odborném časopise, která by změnu kvality
programované vody potvrdila, je samozřejmé. A že „Moje flaška“ nefunguje, to si
může každý snadno ověřit, když porovná chuť vody neupravované s vodou z
„Flašky“.
Pokud
neví, která sklenka je která, rozdíl nenajde.
JIŘÍ HEŘT
|
