O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
JEDEN DEN, JEDEN Z MNOHA |
![]() |
![]() |
![]() |
Čtvrtek, 11 březen 2021 | |||||||
![]()
Nakupuji přes i-tesco, které si pochvaluju. Jednou za dva až tři týdny mi před dveřmi přistanou krabice s nákupem, kartou zaplatím, uklidím nákup a hotovo. Už jsem si zvykla, že nemusím brouzdat mezi regály a stát v dlouhé frontě u kasy. A pokud opravdu nutně něco potřebuju, zvykla jsem si chodit do sámošky večer chvilku před zavírací, pak jsem tam téměř sama, jen sem tam zahlédnu někoho z personálu, jak doplňuje zboží na druhý den. Bezva, doporučuju taky.
Dalo by se říct, že žiju vlastně pohodový život, jen s jednou nepříjemností, tím přepásáním mých dýchacích cest. Nesnáším roušky i respirátory, ale nebrojím proti nim. Poctivě je nosím všude, kde je to nutno. Proto také chodím nejvíc tam, kde nikdo není, navíc v době, kdy venku nikdo není.
Ráno jdu ven kolem deváté, a to už mám vyhlídnutou trasu, kde nepotkám živáčka ani mrtváčka. Pak mohu mít respirátor zavěšen na jednom uchu a na jednom knoflíku u bundy. A dýchat navolno. Pochopitelně, vyskytne-li se někdo někde, poctivě schovám nos i pusu. Ale jak už jsem psala, chodím spíš necestou než cestou. Dopolední dávku, minimální tři až čtyři kilometry zvládnu do hodiny, kdy se Kayo stačí vyběhat, občůrat všechno, co mu libo, já seberu jeho hovínka, odnesu do koše, a spokojeně se vrátíme na svoje území.
Pak nějaké to jídlo, nějaká ta práce, mezitím mi do hlavy vrní covidové novinky z televize, které sice moc nevnímám, ale zase si říkám, nemůžu uplně ignorovat, jak a co se kde děje. Odpoledne mi volá dcera. Vzhledem k tomu, že tam je o šest hodin méně, tak si ona udělá kafe ranní, já odpolední, a vyměníme pár novinek ze včerejška. Pak odšlapu další tři kilometry po zdejších kopečcích a okrajových cestičkách. Zbytek času do večera se snažím dělat něco užitečného. Což je nejhorší část dne, protože jsem nesmírný prokrastinátor. Co já si všechno naplánuju, co vejmluv si pak následně vymyslím, abych to "dnes" dělat nemusela, protože "zítra je taky den".
Večer je vyhrazen Kudlance. To se snažím vymyslet "NĚCO", čím bych vás zaujala, pobavila, případně potěšila. A pod co se budu druhý den dívat, jestli tam jsou nějaké komentáře, nějaké názory. Ale chápu: i vy jste Robinsoni, někdy obklopeni svými Pátky, Čtvrtky, Středami atd., se kterými to občas bývá děsná ponorka - takže na nějaké to povídání si s internetovými kámoši a kamarádkami už zas elán nezbývá.
Noc. Kolem jedenácté, někdy i o dost později, se vydávám se svým milovaným čubíčkem na poslední povinné vyvenčení. On by ani už nemusel, to já se ráda toulám nočním městem, které mi tou dobou absolutně patří. To chodím středem ulice, cítím se jak rok po konci světa... Málokde ještě svítí lampička za okem. A pokud není opravdu zlá zima, případně z nebe netečou proudy, užiju si tuhle neuvěřitelnou až hrůzostrašnou procházku. Pokaždé si říkám, že možná dnes někoho někde v dálce uvidím... Ne, to jen já obcházím náš blok. Poctivě dodržuji půlkilometrové nařízení, pohledem na hodinky si zkontroluju ušlou vzdálenost, abych splnila své denní penzum.
Ale je mi smutno. Přistihla jsem se, že při sledování detektivky mě zarazilo, že lidé nemají nic na puse. Pak si uvědomuju, že to bylo dřív, před "tím". Tenkrát.
Tak jsem se z té depky trochu vypsala. JAK JSTE NA TOM VY? d@niela
|
< Předch. | Další > |
---|