 Tak jsem ráda, dívčiny a kámoši, že se vám minulý vychytávkový díl líbil. Ouvej, ouvej, ještě než jsem našla něco dalšího, tak se naopak musím sama tady obvinit z velké neopatrnosti a následného průs-švihu. Jo, a i když jsem zkoušela pár nápadů, jak to zažehnat, nic, nula, vůbec nevím, co s tím. Proto vám popíšu, co jsem provedla, a budu nesmírně ráda, když poradíte.
Mám na gauči, hezkém, novém, se
kterým bych se mohla pyšnit, velkou bavlněnou deku, která ho celý zakryje. Z jednoduchého
důvodu: chodí mi na návštěvu syn a ne sám. Ne, on by potahům nic neudělal, ale
má velkou border kolii, maminku, a malou
border kolii, její dceru. 
No, venku občas prší, sněží, a
pokud není mokro normálně, tak s nimi chodí na procházky tam, kde teče
nějaká voda. Protože obě psí frajerky vodu zbožňují… Sice se pak ještě
proběhnou lesem, ale rozhodně tak čisté, aby žlutobéžový potah gauče neutrpěl
sebemenší úhonu, nejsou. Neříkejte mi, abych mu jeho doprovod zakázala. On své
chlupaté holky miluje, já zas jeho. Takže ten krycí hadr je ten nejmenší
ústupek…
Ale to není důvod, proč to píšu:
jednoduše – deku jsem šoupla do pračky, je tmavočervená, a dala prát. OK, fajn.
Jenže když jsem ji vyndala, vypadly z ní i mé nové černé zateplené legíny….
Au, auuu… Vedle jsem měla připravené černé věci, a ty legíny se k té dece
nějak přitulily.
Hrůza pohledět. Je na nich asi
miliarda drobných červených bavlněných fujtajblíků, které nejdou nějak odstranit.
Zkusila jsem to už dvakrát znovu vymáchat a jednou zas vyprat, ale...
Určitě se to stalo i někomu z vás,
někdy, jednou za život,
nebo jsem tak nemožná jen já?
MÁTE
RADU, JAK SE TOHO ZBAVIT?
Fakt se to takhle nedá nosit!
d@niela
|
