V posledních měsících, s nastoupivším pozdním stářím, cítím potřebu omluvit se. OMLUVIT SE VŠEM. A to pokud ještě mám čas. Protože jeden nikdy neví: "Mladej může, starej musí, žejo."
Omlouvám se, že jsem
v době nesvobody zažil krásný dětství.
Omlouvám se, že jsem
byl v Pionýru i v SSM a tak jsem ani nebojoval proti socializmu.
Omlouvám se, že jsem
jednou byl vítat Vlak Družby.
Omlouvám se, že, i
když jsem měl víc příležitostí, neemigroval jsem, protože jsem měl rád svý
rodiče i domov.
Omlouvám se, že jsem
neochuzoval nenáviděnej režim krádežema rohlíků.
Omlouvám se, že jsem
nenáviděnej režim podporoval denní prací v socialistických podnicích.
Omlouvám se, že jsem
rád poslouchal Gotta i Davida.
Omlouvám se, že jsem,
jako kapelník, absolvoval několikerý ponižující přehrávky u bolševickýho PKS.
Omlouvám se všem, že
jsem trýznivou dobu nesvobody zpříjemňoval ostatním nevolníkům svým aktivním
hraním hudby, např. v tanečních kurzech v Praze, na parnících na Vltavě, na
plesech, na tancovačkách, atd., atd., atd.
A nakonec to nejdůležitější!!!
Omlouvám se, že jsem
se narodil bílej.
Omlouvám se, že jsem
byl po celej život na ženský zadky i předky a nenašel jsem zálibu v lákavých
zadcích chlapů.
Omlouvám se
pedofilum, zoofilum, nekrofilum, že jsem jejich choutky demokraticky
nerespektoval.
Určitě by se toho našlo daleko víc. Ale rád bych, aby tyhle
mý omluvy byly aspoň přijaty, i když si vůbec netroufnu doufat, že by mi mohlo
bejt odpuštěno.
Brejden všem.
Kající se NČ
|