 Už zas pár dnů stojím za výčet těch nejneslušnějších slov. Že byto bylo tím počasím? Snažím se na ně svádět všechno, co se dá, ale poslední dobou jsem tak sotva na recyklaci. Ani to snad už ne... Celou noc se mi zdá o všech průserech, co mám poslední měsíc na triku, ale aby mne něco řešitelného sen přinesl, to ne. A přitom jsem četla, kolika géniům ty jejich slavné nápady vznikly právě v noci. No, tak to mně asi nehrozí...
Jak
víte, moje přestěhovávací a byt-předělávací mánie mne zas posedla. Asi
tak před deseti léty jsem si řekla, že už fakt všechno bylo všude, že už
nic nového nevymyslím. Ale - chyba lávky... Vybourala jsem zeď mezi
obývákem a kuchyní (to už dřív), nedávno mezi dvěma ložnicemi. A to bylo
zase najednou možností! Pak
jsem se rozhodla "trošinku" ulehčit své hadrárně, a dala jsem pryč dvě
velké čtyřdvéřové skříně, koupila si jednu pidimini - a tímpádem jsem
rozdala a vyhodila co šlo. Super. Ostatně - část té ložnice, kterou jsem
tuto mou poslední budovatelskou akci začala, jsem vám před časem
poslala. Nojo, koberec se k té tapetě moc nehodí, ale vem to čert. Jinou
jsem neměla a to je ten nejmenší problém. A pokračovala jsem. Příště zas ukážu další kousek. Jenže
- já jsem z těch lidí, co totálně nemají žádnou organizaci práce. Takže
nejsem jako má drahá dcera, která se mi to kolikrát snažila vtlouci do
hlavy: "Mami, nedělej kousek tu, kousek tam, ber to všechno popořadě,
napřed jednu věc dodělej, než začneš další." Znáte to, jenže, to je ten známý házený hrách na zeď. Uvědomuju si to, ale prostě z černocha bělocha neuděláš, ze zmatkáře organizátora jakbysmet. Tudíž mám téměř předělanou komoru, skoro uklizenej sklep, rozbordelenej a rozplánovanej obývák, polosrovnanou lodžii. A nervy totálně nadranc. Jo,
snažím se, nedávno tu byla jedna moje báječná psí známá, která pracuje v
Centru sociálních služeb. Slovo dalo slovo a pak si s jedním statným
mládencem přijela pro škatule a rance, plné věcí, které se - pevně
doufám - budou hodit bezdomovcům, lidem v azylových domovech atd. Měla
jsem velkou radost, protože mi přímo rve srdce, když mám věci, které
jsou ještě docela dobré, házet do kontejneru. Takhle třeba ještě přijdou
vhod. 
takhle to začalo... proto pak muselo přijet auto : -)))
Mnohokrát
to řeším i tak, že nějaké věci (například haldy zájmových časopisů) dám
na zídku u kontejnerů. Jak se říká, ani se tam neohřejí... Stále doma
ještě skladuju časopisy "módní" - Burdu, Neue Mode atd., prostě
všchnomožné o šití, pro co si snad přijede jedna kamarádka. A taky tu mám velikou krabici vyšívacích bavlnek a
látek a rozdělaných obrazů. To zas čeká na nějakou další. A plno ostatních časopisů. Já jsem totiž hrozná - nic nevyhodím. Jak se říká: moli to nežerou a třeba se to bude hodit... Pravda
je, že například stoplusjedničku, které jsem měla moc a moc ročníků,
jsem už taky začala rozdávat. Je tam báječné čtení. A taky kutilský
časopisy... No, a na ty sociální služby jsem poslala ještě haldu ženských románů a plno detektivek. I nějakou tu "solidní literaturu"...
Proč vám tohle všechno píšu? Berte
to jako omluvenku, že jsem zas pro jednou "pauzírovala". Mám tak trochu
rodinné problémy, taky mi není zrovna zdravotně "ejchuchů", a večer,
kdy jsem zvyklá sedět u mašiny, mi hlava přestává myslet. Snad to nebude stav setrvalý :- )))
Vaše d@niela
|
