Čtyřicítka má svoje výhody i nevýhody. Mezi jednoznačný výhody patří, že víte víc než ve dvaceti. To je vám často hodně platný a dost často taky hovno platný. Mezi další výhody patří schopnost relativizace. Ne že by problémů ubývalo, nebo že by se nějak zásadně měnily, ale nadhled dvaceti let vám umožní mít některé z nich u prdele. A neplatí to jen o problémech. Platí to o všem. I o chlapech. I když to je vlastně to samý.

Živě si vzpomínám, jak jsem v jednadvaceti byla na pokraji nervovýho zhroucení, protože mi můj chlapec dva dny nenapsal. Myslela jsem si, že je buď mrtvej, nebo že mě nemiluje. No, tenkrát mě nemiloval a dneska je mrtvej.

Každopádně teď si nevšimnu, když mi chlapec nenapíše dva měsíce. Už vím, že mě nemiluje, takže jestli je mrtvej, může mi to být jedno. Všechno je relativní.

Další výhoda je, že se přestanete honit. Ve dvaceti mi říkali, že co jsem se nenaučila do dvaceti, už se nenaučím. Panika.

Ve třiceti jsem si uvědomila, že asi měli pravdu, protože nic nejsem, nic nemám a nic neumím. Začala jsem všechno hrozně hrotit. Hlavně to, co ze mě jako bude. Trochu trapný ve chvíli, kdy ze všech kolem vás už něco je.

Hrotila jsem to deset let, než mi ve čtyřiceti došlo, že ze mě nic nebude, a že proto, abych byla šťastná, nebo proto, aby mě měl někdo rád, ze mě vůbec nic být nemusí.

Dál. Lidi vám přestanou pokládat blbý otázky. Ne, že by jim to začalo být trapný, nebo že by je někdo dovychoval, ale je jasný, že po čtyřicítce se vdávat už nebudete. Vzhledem k tomu, že kariéra se nedostavila, nelze na ni svádět nepřítomnost partnera a dětí. Shrne se to obvykle tím, že teda jste buď lesba, nebo jinak divná.

Beru. V pohodě. Cokoli. Hlavně, že už mi nikdo nepokládá blbý otázky.

Začne vám být úplně jedno, co si o vás lidi myslí a to napříč veškerými oblastmi života. Vždycky mi to znělo jako strašný klišé, ale není. Je to pravda pravdoucí.

Předchozích dvacet let jsem byla krásná, mladá a hubená. Přesto jsem nikdy nechodila na koupaliště, protože do plavek bych se nesvlíkla ani sama před sebou.

Zajímavý. Dvacet let jsem nebyla na koupališti, protože jsem se styděla za svoje tělo. Chápete to někdo?

No dneska se svlíknu kdekoli. Skoro. (Ne, na křtu se nesvlíknu. Asi.)