 Tam,
kde jsem prožila dětství a mládí, na pražské Letné, jsem měla v
nejbližším okolí mnoho fajn sousedů. A že to byly fakt frajerky a
frajeři… ( I když, v době, kdy jsme se honili v letenských sadech, to
byli jen bezva kámoši.) Jedním z nich byl i Zdeněk, co bydlel u
nás za rohem. Po matuře studoval na Karlově univerzitě, já
právě začínala „psát do novin“. On naopak začal psát poezii, hrál na
baskytaru a foukací harmoniku v několika rokenrolových skupinách, a
později ve skupině Mefisto, která získala v roce 1966 stálé angažmá v
divadle Rokoko.
Tam už začal psát texty profesionálně.
Od
roku 1968 do roku 1971 byl členem skupiny Golden Kids – mj. víte, že ten název
vymyslel právě on? V dalším období už se
věnoval jenom psaní textů, i když občas ještě vystupoval jako hudebník a zpěvák
v programech Petra Spáleného nebo Michala Tučného.
Byl
také producentem gramofonových desek, například s Olympikem, Václavem Neckářem,
Petrem Spáleným a Michalem Tučným. Vydal i album svých písní v Supraphonu.  Vybírat jeho texty je těžké - když je jich tolik, a báječných! Vzpomeňme
na hity Karla Gotta - Zůstanu svůj, To musím zvládnout sám, Včelka Mája nebo jeho
duet s Darinou Rolincovou Zvonky štěstí. Pro Karla Zicha napsal Alenku v říši
divů, pro Martu Kubišovou mimo jiné Baladu o Kornetovi a dívce, Ring-o-ding
nebo Tajga Blues, pro Hanu Hegerovou Čím dál tím víc, pro Pavla Bobka Vincenta,
pro Petru Janů Motorest a pro Karla Černocha a Petera Dvorského Láska prý.
Mnoha
písním s jeho texty se přihodilo, že si je dodnes zpívají lidé v soukromí
nebo na večírcích, a většinou nevědí, kdo je jejich autorem a často ani neznají
původního interpreta. Tak zlidověly… Asi už víte, o koho se jedná: ano, o Zdeňka Rytíře, který by se 11. dubna dožil 76 let.
Jo, byl to fakt frajer... d@niela
|
