O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
VODA, KTEROU NEMÁM RÁD |
![]() |
![]() |
![]() |
Pondělí, 02 březen 2020 | |||||||
S příchodem supermarketů je však voda pro ně a pro jejich dodavatele důležitým obchodním a finančním katalyzátorem, artiklem, navyšujícím zisky. Nemám teď na mysli prodej balené vody v PET lahvích. Mluvím o vodě, obsažené v mnoha potravinářských výrobcích, které tak dosahují mnohem větší hmotnosti a zákazník si ji tedy kupuje spolu s výrobkem a proti své vůli. Je však nutné poznamenat, že voda obsažená ve výrobcích, je několikrát dražší, úměrně k ceně výrobku, než stejné objemové množství přírodní vody, obsažené v PET lahvi.
Nedávno mi volala žena do práce a ptala se,
co budeme OPĚT na chaloupce o víkendu vařit. Tuto otázku mi ostatně dává velmi
často. Asi proto, že ví, že mezi spoustou hloupých, až klukovských nápadů,
mívám občas i jeden, dva, někdy i tři dobré. Někdy volá také proto, že snad
vyčerpala svoji kuchařskou fantazii a spoléhá na nápovědu. Povídám jí, že něco
jednoduchého. O víkendu má být krásně a přece nestrávíš slunný den v kuchyni.
Přerušila mou úvahu a říká: “Jen zase neříkej, že chceš bramborovou kaši a něco
k tomu.“ Mám nápad. „Udělej bramborovou kaši… a smažený sýr
s oblohou. Já udělám tatarku a bude šmakec“. Já totiž
tatarku umím. Nakrájím najemno cibulku, kyselou okurku (to byste koukali jakým
fofrem, jako kuchař profík a beze ztráty prstu), smíchám vše s majolkou,
opepřím, špetičkou dosolím, zředím trochou láku z okurek, řádně zamíchám a
hotovo. Někdo tam dává i trochu hořčice. Já ne!
![]()
V sobotu byl smažený sýr s oblohou, hedvábnou kašičkou maštěnou máslíčkem a tatarkou. Abych byl přesný - MĚL být smažený sýr s kašičkou, máslíčkem, tatarkou, oblohou… Žena byla nešťastná. Všechen sýr jí vyprskal ze strouhankového obalu a rozplynul se neznámo kam. V pánvi byste ho rozhodně hledali marně. Pod slupkou dozlatova opečené strouhanky a vajíčka byly sice jakési zbytky sýru, ale ta známá, asi cm tlustá tahavá hmota, ta to rozhodně nebyla. Zato v pánvi bylo mnohem více tekutiny, než kolik oleje tam žena nalila. Z jinak chutného osmaženého obalu ze strouhanky se, díky nepatrným zbytkům sýrové hmoty, stala tvrdá žvýkačka. Hledal-li by někdo sýr, dalo by hrát známou dětskou hru a říkat: “Samá voda, samá, voda…a nikde by ani nepřihořívalo. Teď už vím, že na smažení se musí koupit ten nejdražší a nejtvrdší sýr. Ne však ze supermarketů. To byla moje chyba. Výrobce asi nepočítal, že by byl jeho výrobek zpracován za tepla.
Něco podobného se odehrávalo i jindy, v rybím podání. Když jsem přišel z práce, již u dveří jsem cítil smažící se dobrůtku. Ryby mám rád. Všechny. Sladkovodní i mořské. Přicházím do kuchyně a místo „ahoj“ slyším: „Podívej, to jsem dnes koupila v Bile. Mražené mořské štiky. Mělo jich být asi tři čtvrtě kila a je z nich pár malinkých ocásků. Kdybys viděl, kolik v tom bylo vody…“
Jen namátkou - některé poznatky normálního spotřebitele, který nakupuje rád, co vidí.
A vůbec - nejlepším mazivem na čerstvém chlebu je domácí škvarkové sádlo se zlatavými, mírně posolenými škvarečky, kyselá okurka a žejdlík dobrého piva.
PS. Omlouvám se všem aktivním dietářkám v pokročilém dietním stádiu, pro které je bodová, zelná či jiná dieta denním chlebem a nedílnou součástí jejich přepestré a zdravé výživy, že jsem se od nevinné vody, nemající pražádný vliv na lííínii, dostal postupně až ke škvarkovému sádlu. Nebylo to původně mým cílem. PETR
|
< Předch. | Další > |
---|