Tabu téma: Že máme vysoký cholesterol, že máme srdeční vadu, že máme Crohnovu chorobu… atd., to klidně přiznáme, a případně si s ostatními pak vyměňujeme zkušenosti s léčbou. Ale přiznat, že „jsem tak trochu cvok“, to už je těžké.

Donedávna byly psychické nemoci brány téměř jako nemoci pohlavní – vlastně ještě hůř, protože ty jsou nejen léčitelné, ale i vyléčitelné. Rozlišit nadměrný stres a běžné každodenní úzkosti od závažnější duševní poruchy, jako je třeba deprese, může však být někdy obtížné.  

Stavy, kdy cítíme smutek, prázdnotu, je nám do pláče, jsme unavení, do ničeho se nám nechce, budoucnost vidíme černě, špatně se soustředíme, špatně spíme, nemáme chuť na sex, život ztrácí cenu a podobně - to jsou některé projevy deprese, a každý z nás jistě někdy něco z toho zažil. Příčinou mohou být dlouhodobě neřešené problémy ve vztazích, v práci, dlouhodobé přetěžování se (neschopnost odpočívat), obtížné vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka nebo užívání návykových látek. A to ještě někteří z nás mají k depresím dokonce vrozené dispozice.

K nejčastějším psychickým potížím, a to zejména u žen, patří úzkostné poruchy. Mezi známé formy patří různé druhy fobií (strachu z konkrétního objektu či situace), panická porucha a generalizovaná úzkostná porucha.

Fobie, zaměřené na konkrétní objekty strachu, jsou asi nejrozšířenější, a v porovnání s ostatními nejméně zatěžující dotyčného i jeho okolí. Patří sem strach z výšek, z uzavřených prostor, z konkrétních zvířat, ze tmy, ze zubního lékaře, prostě z čehokoliv, na co si vzpomenete.

Většinou se s tím naučí lidé žít – situacím se vyhýbají nebo se formou tréninku naučí svůj strach překonávat.

Komplikovanější je to s takzvanou sociální fobií. Jde o pocity úzkosti na veřejnosti, zejména pokud se tam máte nějak projevovat, má tam na vás být upřena z nějakého důvodu pozornost, máte s někým komunikovat. Tento problém dokáže dotyčného izolovat, jde o prožívání značné nejistoty v kontaktu s lidmi mimo rodinu.

Panická porucha se projevuje návaly úzkosti doprovázené bouřlivými tělesnými příznaky – bušením srdce, potížemi s dechem, pocity na omdlení. Takto nemocný mívá při atace panické úzkosti strach o svůj život. Zvláště v počátku jsou tito lidé nesprávně odváženi do nemocnice s podezřením na infarkt myokardu či mozkovou příhodu.

Generalizovaná úzkostná porucha je určitá připravenost reagovat nepřiměřenou úzkostí i na menší podněty. Projevuje se také třesem, pocením, žaludečními nevolnostmi, u dotyčného bývá přítomen nepřiměřený strach o sebe či blízké, že onemocní, že budou mít dopravní nehodu.

Zdraví lidé to asi velmi těžko chápou, ale život s depresí je k nesnesení. Život protéká mezi prsty a člověk postupem času ztrácí vše, co mělo smysl. Jakoby uvnitř zhasl plamen, světlo se mění v tmu. To je syndrom vyhoření. Lidé často říkají:  sice žiju, ale jsem uvnitř mrtvý. Vše je mi jedno. Už se mi nechce z postele, nechte mě být.