![](https://rucniprace.cz/wp-content/uploads/2017/10/hackovani-ubrus-ukazka-300x177.jpg) Ano, dnes se budeme bavit o háčkování. Stáří téhle techniky nelze přesně určit. Je nejvýš pravděpodobné, že háčkování vznikalo spolu s pletením. Víme, že háčkovat uměly ženy již v době bronzové, neboť se z této epochy zachoval zbytek háčkované síťky na vlasy, nalezené archeology ve vykopaných hrobech.
Každá žena se už jistě setkala s klubkem vlny a k tomu potřebnými jehlicemi nebo háčkem. Některá u nich zůstala, jiná je na neurčito či natrvalo odložila. Někoho doma vedli k ručním pracím odmala, někdo se učí z vlastního zájmu. V dřívějších dobách se háčkování uplatňovalo především v měšťanském prostředí při zdobení ženského prádla, při výzdobě polic, skříní s prádlem či příborníků, což byla pýcha dřívějších hospodyň.
K ocenění půvabu háčkovaných prací došlo v plné míře až v průběhu 19. století. Kolem roku 1850 se běžně háčkovaly podkladové sítě pro krajky, vložky, obruby i lemy, zejména však pro napodobované renesanční šité krajky. Háčkovaly se prýmky pomocí delší ocelové jehlice, připomínající dlouhou vlásenku na upevnění účesu. Prýmky se různě stáčely jako stužky a spojené háčkem vytvářely specifický druh vzdušných krajkových vložek.
Háčkovaly se také celé jednotlivé oděvní součásti, počínaje kabátkem a čepičkou pro novorozeně, včetně povijanů. Nechyběly živůtky i spodničky pro děvčátka a ženy.
Množily se dekorativní předměty v bytě,
především nejrůznější ozdobné pokrývky a polštáře. Pro ukládání drobných
předmětů v šatníku se háčkovala pouzdra a obaly na rukavice, kapesníky, šle,
pásy atd., obaly na čajové i kávové konvice apod.
Obliba háčkování v průběhu třetí čtvrtiny 19.
století neobyčejně stoupala a rozšiřovala se zásoba výzdobných háčkovaných
motivů. Nejrůznějším způsobem se kombinovaly řetízky, sloupky, pecičky a
pikotky.
Vznikl steh např. pikotový, hvězdový, šňůrkový,
tuniský, ruský a jiné, z nichž s pak tvořily různé charakteristické způsoby
háčkování:
Dodnes známé bosenské háčkování, připomínající
tkanou látku nebo tuniské, které zase působí jako pletenina.
Nejznámější je však irské háčkování:
![Související obrázek](https://i.etsystatic.com/9434551/r/il/8a60f6/1389889035/il_570xN.1389889035_iy47.jpg)
Vrcholem umění háčkovat je irská krajka. Vznikla
v Irsku roku 1845 ve snaze napodobit náročnou reliéfní šitou krajku benátskou s
doby renesance.
Irská krajka se považuje za nejmladší odnož
krajkářského umění.
Vznikaly z ní nejen límce, manžety a sedla pro
slavnostnější šaty, ale i celé plesové šaty nebo letní kabátky.
Podstatou této krajky jsou plastické háčkované
motivy, kroužky, kvítky, větévky a jiné drobnosti, individuálně spojované
háčkovanou sítí.
A závěrem - o původu háčkování neexistují žádné
spolehlivé údaje. Podle některých domněnek pochází tato technika z Tibetu nebo
z Číny. Písemné doklady jsou známé teprve z počátku 19. století z Anglie. Ruční
háčkování se provozuje dodnes jednak jako drobné řemeslo s početnými
regionálními zvláštnostmi v technice a vzorech. Asi od roku 1880 je známá také
průmyslová výroba strojně háčkovaných textilií.
Dívky, dámy, kamarádky – co jste která kdy
uháčkovala?
Já v 16 háčkovala rukavice. Prstové.
Z nití. Měla jsem jednu hotovou, pracovala na druhé, když moje maminka
drahá tu hotovou vzala do ruky, a zeptala se: „Ty budeš chodit na šerm? Tohle
je jak železná rukavice…“ No, a tím jsem skončila. Od té doby ji jednou za
deset let odněkud vyhrabu, zase se zpětně naštvu, ale – protože to je moje
práce, a táááááák moc mi to dalo námahy, nejsem schopna tu celou a tu
rozdělanou vyhodit…
d@niela
|