Má 30 dní a kupodivu vždy začíná stejným dnem v týdnu jako březen. Český název je odvozen od padání listí, které je v toto roční období ve středoevropských přírodních podmínkách typické. V římském kalendáři byl listopad devátým měsícem, a proto se jmenuje v jiných jazycích november, podle novem = devět). Do roku 153 př. n. l. byl měsícem posledním, ale pak byly do součtu měsíců přidány ještě další dva měsíce.

Římský rok je rozdělen na 12 měsíců. Prapůvodně měl kalendář 10 měsíců (martius až december), později doplněné o januarius a februarius. Původně měsíce odpovídaly oběhu Měsíce a tomu také odpovídalo jejich dělení podle měsíčních fází: Kalendy o novoluní, Idy o úplňku. Kromě běžných měsíců se používal pomocný měsíc někdy nazývaný Marcedonius, kterým se vyrovnával posun lunárních měsíců vůči ročním obdobím. Tento měsíc se vkládal na konec roku po svátku Terminálií 23. února, zbývajících 5 dní měsíce února tak následovalo až po tomto vloženém měsíci.

Počátek roku v březnu zanechal stopu i po změnách kalendáře jednak v pojmenování měsíců, a také ve vkládání dne v přestupném roce na konec února (původně konec roku).

Dvanáct měsíců se nazývá takto (počínaje lednem, jak bylo později zvykem):

1.       mensis Ianuarius (= leden) – podle boha Januse, boha začátku a konce

2.       mensis Februarius (= únor) – od slova februa, obřadné očistné prostředky používané v únoru o Luperkaliích

3.       mensis Martius (= březen) – podle boha války Marta

4.       mensis Aprilis (= duben) – z aphrilis < Aphrodite, Afrodita, neboť tento měsíc byl zasvěcen Venuši

5.       mensis Maius (= květen) – podle boha Maia, ochránce vzrůstu.

6.       mensis Junius (= červen) – podle královny bohů Junony.

7.    mensis Quintilis, později Julius (= červenec) – pátý měsíc, později Juliův podle Julia Caesara

8.       mensis Sextilis, později Augustus (= srpen) – šestý měsíc, později Augustův podle císaře Augusta

9.       mensis September (= září) – sedmý měsíc, později Germanicus

10.   mensis October (= říjen) – osmý měsíc

11.   mensis November (= listopad) – devátý měsíc

12.   mensis December (= prosinec) – desátý měsíc

Tím, jak pojmenováváme jednotlivé měsíce, jsme ve světě poměrně jedineční. Vezměme si pro ilustraci třeba takový pátý měsíc roku: tomu se v angličtině říká may, v němčině Mai a ve slovenštině máj. V češtině jej však navzdory této široké shodě nazýváme květen. Ten přitom rozhodně není jediným měsícem, pro nějž se v naší mateřštině vžil název, jenž se do značné míry vymyká celosvětovému trendu. 

Pokud vás tedy zajímá, proč říkáme únoru únor, případně kde se vzalo slovo prosinec, čtěte dál…

Tak ten dostal své jméno nejspíše podle slovesa prosinoti, jehož významem bylo „problesknout, prosvítat“ (od slova sinati, tj. „svítit, zářit, blýskat se“). Slunce totiž v této době probleskuje mezi mraky a také přichází zimní slunovrat, díky čemuž začínají být dny delší a světlejší.

Lidé pak někdy název prosince dávají mylně do souvislosti i s prosem (prý se v této době hodně jedla prosná kaše), s prasaty (podle toho, že koncem roku se dělávalo hodně zabijaček) či se slovesem prosit (na základě souvislosti s vánočním koledováním). Jedná se však o příklady takzvané lidové etymologie (nevědecké, neověřené výklady původů slov, které jsou založeny jen na intuici či bujné fantazii nezasvěcených lidí).