Milá Danielo, mám problém jako hrom. Jsem celkem krátkou dobu zaměstnaná v jedné firmě. Je to rodinná firma, kam mě angažoval přímo majitel s tím, že je potřeba zavést podstatné změny. Prostě potřeboval čerstvý vítr do plachet, a to se se zaměstnanci, kteří jsou tam přes 15 let, špatně dělá. Dostala jsem na starost obchodní tým – dva obchodníky a dvě dívky na zákaznickém servise. A úkol – totálně to tam překopat.
Majitel je fajn pán, je mu
cca 55 let. Je to velký sympaťák a spravedlivý a rovný chlap. Jeho manželka pro
firmu dělá účetní. Děti mají velké, jsou na školách a kromě zmíněné sestry už tam
nikdo z rodiny nepracuje a ani nepracoval. S paní majitelkou vycházím taky
docela dobře. Problém jsou ale ostatní spoluzaměstnanci.
Je nás celkem dvacet. Někdo
ve skladu, někdo výroba a zbytek obchodní oddělení a podpora. Ale průšvih je,
že mezi nimi jsem neoblíbená. Nemají mě rádi. Vyžaduju totiž práci a výsledky.
Já je mám a jsem zvyklá makat. Práci mám jako koníčka a vybírám si takovou,
která mě baví a ve které se realizuji. Jenže tady narážím na velkou rezistenci.
Pokud navrhnu něco udělat jinak, tak ostatní nechápou, proč by to tak mělo být,
když postaru to přeci taky fungovalo, nějak... Přijde mi to jako postavené na
hlavu.
Je docela vysilující,
neustále všem vysvětlovat, proč to chci tak a ne jinak, a proč bude porada
tehdy a ne třeba jindy, proč šlapu na výsledky, a proč chci vidět, kde a kdy
byli a jaký obrat udělali. Nechápou, že termíny se musejí dodržovat. A proč si
kontroluji GPS v autech. Jsme obchodně výrobní firma a podniká se přeci za
účelem zisku, a není tedy možné, aby si zaměstnanec v pracovní době ve firemním
autě zajel do Ikey a koupil si tam obyvák... Aby si zajel s přítelkyní a „prodloužený
oběd“. Aby firemními auty vozili příbuzné na dovolenou… Štve mě to a připadá mi
to opravdu malé.
Cítím se tam blbě. Znáte to -
takové to, že když vejdu do kanceláře, tak všichni zmlknou. „Společné kafe“ tedy
s nimi nehrozí, a na obědy nechodím. Nepatří to do dnešní doby. Nechci na
ně žalovat majitelům, ale mám pocit, že se bez toho jednou neobejdu…
Majitelé mě sice úžasně
podporují, ale majitel je často pryč na nejrůznějších služebních cestách a paní
majitelka je účetní a navíc se opravdu do ničeho neplete.
Opravdu už uvažuji, zda to
nevzdat, ale to je zas proti mým zásadám. Ale současně tam nejsem šťastná.
Poraďte mi, co a jak byste
řešili vy?
KAROLINA
|