 Vážení, je nás v kanceláři pět. Tři muži, dvě ženy. Jeden z mužů už má před důchodem a on je ten, kvůli kterému vám píšu. Pracuju tam už víc jak čtyři roky a donedávna bylo všechno v pořádku. Ale pak se najednou ten člověk začal měnit. Ani ne tak vzhledově, jako že zapáchá. Vším - potem, vyčichlým pivem, špínou, špatným zažíváním. On totiž prdí. A bohužel to tak, že nic neslyšíte, ale najednou dostanete strašnou pumelici do nosu. My sice ječíme, ale on říká, že za to nemůže, že to ani nevnímá.
Zkoušeli jsme nejrůznější způsoby
domluvy, mírné, zhruta i horší, to když
ruply nervy tomu mladšímu, který sedí vedle něj nejblíže. Jenže - co dělat,
když on je jinak opravdu perfektní pracant, šéf na něj nedá dopustit a tomu, co
my říkáme, se vlastně jen směje. Že ať si tedy odevřeme okno. Jenže to také
nejde pořád, protože jsme v takovém uskupení stolů, oken a dveří, že téměř
vždy, když máme tedy otevřená okna, tak stačí, aby se otevřely dveře a všechny
papíry nám lítají.
Možná, že si řeknete, že je to
prkotina, ale zkuste v něčem podobném pracovat... A to ještě ani nemluvím o
tom, že on si teď nosí svačiny, které si tu jí. Což by nevadilo, jenže jak má
teď (asi půlrok) falešné zuby, tak si je před jídlem vyndá na stůl, nakrájí si
to jídlo a jí. Je to strašné. Uvědomuju si, že to je všechno asi stářím, prostě
na sebe přestal tak moc dbát, ale pro nás ostatní je to obrovská vada na kráse,
protože práci, kterou děláme, máme docela rádi a teď se nám do kanceláře ani
nechce.
Jestli máte nějaký nápad, jak
tuhle neřešitelnou situaci (zatím a pro nás), nějak bez nějakých velkých
nepříjemností vyřešit, budeme určitě moc rádi.
DĚKUJI, LUCIE
|
