|
 Před několika lety jsem se rozvedla a jsem teď velice
spokojená s tím, jak žiju. Až na jednu věc. Dcerami rozvod nikdy neodpustila. I
když je jí 25, a tudíž ji jako “dítě rozvádějících se rodičů” rozhodně nemohl nijak ovlivnit, stále mě
viní za “rozbití rodiny”.
Moje manželství nebylo nikdy nijak skvělé, naopak, a
já jsem to prostě už udělat musela, jinak bych se zbláznila.
Snažila jsem se a stále průběžně se
snažím jí všemožně vysvětlit můj postoj a důvody (i když nikdy ne naplno, můj
bývalý manžel je stále její otec a já na něj nechci házet špínu víc, než
musím), ale dceru jsem nijak nepřesvědčila. Ona si myslí své, věří jemu, a to
jí stačí.
A tak pokud se s ní nespojím já
sama, tak ona mě nijak nekontaktuje. Telefony jsou minimální, takže já taky
volám jen ty opravdu nutné - Vánoce,
narozeniny, ona se ale neozve sama nikdy. Ani k mým narozeninám, či Vánocum…od
ní nikdy nic. A když už jí tedy zavolám, tak je to studený psí čumák, vůbec se
se mnou nijak nebaví…
Se synem máme výborný vztah a vše
funguje v pořádku. Nevím, jak ji přesvědčit, jak jí dokázat, že jsem pořád její
mama… Je mi z toho nesmírně smutno. Ale třeba někdo máte podobnou zkušenost,
nebo alespoň víte něco podobného. Potřebovala bych poradit.
Děkuji,
ELIŠKA
|
