O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| KAMARÁDKA ZA KAŽDOU CENU |
|
|
|
| Úterý, 14 listopad 2017 | |||||||
 Měla jsem jednu bezva kamarádku. Tenkrát, bylo to zrovna období, kdy jsem měla docela dost hluboko do kapsy. Spíš by se dalo napsat, že jsem měla ty kapsy zcela zašité :-). Ona, architektka, se v té době živila jako parťačka několika chlapů, co občas pracovali na nějaké té stavbě.
Teď se tomu říká "rekonstrukce". Jednoduše - dávali staré byty "do rychtyku", případně opravovali závady v těch novějších.
Občas chodila po práci ke mně na kus řeči. Protože jsme měly poměrně stejné chutě, dávaly jsme si vzájemně i podobné dárky - jednou přinesla ona bandičku s dršťkovou (kousek od nás bejvalo řeznictví, kde ji vařili, a špičkovou!), podruhé jsem jí dala bramboračku a kramfleky. Ona mi vyprávěla o té své práci - respektive o zajímavostech z oněch bytů... Dost často pracovala na úpravách starých žižkovských nebo vinohradských bytů a když mi vyprávěla, jak to tam vypadalo, případně mne někdy vzala s sebou (byty byly zcela prázdné), připadala jsem si občas jak v Jiříkově vidění...
Vlastně jsem tak díky ní vešla do dávných časů... Neuvěřitelně vysoké stropy, překrásné štukování, pokojíčky pro služky, pokojíčky tajné - ano, mnohdy tam byly opravdu i místnůsky, které nebyly na první pohled vidět... Velké dveře mezi pokojem a vnitřní chodbou, dvojité - tedy jedny a po cca půlmetru druhé, úžasné kuchyně s vestavěnými špajzlíky... Jo, teď zpětně lituju, že ještě nebyly mobily :-)))).
Tohle trvalo asi čtyři roky. Ona měla semtam nějakého toho přítele, takže jsme se stýkaly převážně jen v pracovní dny. Až později, když měla "sexuální pauzu" - zrovna jednoho z nich poslala k brdičkům - tak někdy přišla na kafe i o víkendu.
Ten průšvih se odehrál pak jednu neděli, na kterou naplánovala velké poučné tažení Prahou, které jsem měla absolvovat i s rodinkou. Děti byly zrovna v té nejhnusnější pubertě, takže plán, že se budou dívat na staré pražské sochy, balustrády, zajímavé stavby, že najdeme pár kilásků jen proto, abychom jim ukázaly nějaké pradávné "šutráky", je zrovna nelákal. Mj. ještě dnes si na jeden supr vzpomínám: krásně strašidelný rohový patník stojí od pradávna ve Starém Městě na rohu ulic Husovy a Na Perštýně, další zajímavý je na rohu brány do nemocnice Pod Petřínem - nárožní ochranný patník ve tvaru velké boty - no, obešly jsme s dětmi těch patníků opravdu hafo...
Když bylo k večeru, v nohách jsme měly pět hodin po památkách, i já byla už ucabrtaná, děti jak dvě otrávené mumie, navrhla jsem kamarádce, že další poučnou procházku necháme na příště a vydáme se raději k domovu. Jenže ta mne překvapila velice, převelice striktním nařízením, že když už nám tedy věnuje svůj čas a moudro (takhle přesně to sice neřekla, ale vyznívalo to tak), že tedy se plán a program dodrží a hurá na Petřín, protože má pro nás ještě historii a historky k tamějšímu karpatskému kostelíku sv. Michala...Byla téměř vzteklá, protože měla všechno nastudované, s sebou ještě podle svých slov "vlekla" knížku s obrázky vnitřku (byla to tenká brožovaná knížečka), a tedy že v žádném případě nehrozí!!!
Byla jsem tak unavená, že jsem ani moc dlouho neprotestovala, vyjely poslušně lanovkou nahoru, našly kostelíček, obešly ho, vyslechly její naštvanou přednášku a odebraly se všichni dom. A já se v té chvíli zařekla, že s ní už na žádnou výpravu opravdu nikdy!
Přesně na tuhle situaci jsem si vzpomněla, když mi jiná kamarádka asi před týdnem smutně říkala, že jí na víkend přijede na návštěvu kamarádka s manželem a dětmi. Jsou odněkud snad od hranic se Slovenskem a rozhodli se právě teď navštívit Prahu. Jenže "to oznámili" a tím "to haslo" ... Když jim kamarádka napsala, že má nemocná záda, že leží a nemohla by se jim věnovat, striktní odpověď zněla: nevadí, můžeš klidně ležet, hlavně že přespíme, nakoupíme si a když tak ti i uvaříme... Kamarádce je tak mizerně, že jí chodí sestra píchat injekce. Podotýkám, že kamarádka bydlí v garsonce a tahle "záplava" jí určitě moc nepomůže. Ale - také se nedokázala vzepřít a má tedy o budoucí víkend postaráno.
Jo, já vím, tehdy jsem měla být kategorická, říct ne, a jet s dětmi domů. Ale - stejně jako ta má kamarádka současná - jsem to nezvládla. Víte, jinak se řeší podobná situace později, když už je člověk fit, ale v dané situaci, kdy je vám ouvej, je to těžké... Však tím to naše tehdejší kamarádství ochořelo a později zvadlo zcela.
Zažili/y jste také něco podobného?
d@niela
|
|||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
