Moji milí přátelé, díky moc za všechny vaše rady a nápady, a že jste měli zájem, abych vám napsala, jak to dopadlo, tak nakonec jsem to tedy večer manželovi v klidu řekla. O telefonu, rozhovoru s tchýní a hlavně o té jí naplánované návštěvě švagrové. Manžel se z toho úplně složil.
Jak jsem už předem tušila, byl velice rozrušený a naštvaný. Já se ho sice snažila nějak uklidnit, ale on stejně nakonec zavolal rodičům a řekl jim, že se celé narozeniny ruší a ať nejezdí ani oni. A tak další den mi volal tchán a křičel na mě, bylo to vážně hrozné. Křičel, že je to všechno moje vina, že jsem tím zničila celou rodinnou oslavu, že jsem totálně neschopná, a že jediné, co jsem měla dělat, bylo držet hubu, že jsem se do toho neměla plést, že je to záležitost jejich rodiny. Samozřejmě jsem se rozbrečela a vše řekla manželovi. Manžel tvrdí, že jsem neudělala nic špatného, a že být on na mém místě, tak by udělal to samé. Opravdu jsem udělala dobře, že jsem to manželovi řekla? Kdybych třeba mlčela, tak by se to vyřídilo mezi nimi, ale zase si říkám, co když by se dozvěděl, že jsem o tom věděla dřív, a neřekla mu to? Tedy sice je teď při mně, jenže jeho rodiče mě nenávidí a já nevím, jak to napravit? Co si o tom myslíte, poradíte? MAKY
|