O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

VÁNOCE SMUTNÉ A NEŠŤASTNÉ PDF Tisk E-mail
Středa, 19 prosinec 2007

 Poraďte mi, pomozte mi - já si rady nevím. Co dělat v případě, že je ti 36, od 21 jsi s jedním chlapem, miluješ ho, pomáháš mu v práci (začínal od píky, ted je manažer) a když se dostane nahoru, na post, který chtěl získat, přijde domů a řekne - jen tak, když se ptáš, proč je divný, smutný a odtažitý - že to chce ukončit, že je v tom jiná?

 

 

 

 

     Jak tohle brát s nadhledem? Kamarádka se mi smála, jak je možné, že po šestnácti letech se mi furt klepou kolena, když se na mě usměje a že jsem zamilovaná. A on zatím vedl dvojí život a já si připadám jako naprostej pitomec. Je strašně dobře, že mi spadly růžové brýle, ale strašně to bolí, nevím, jak ustojím svátky.. Žila jsem tak dlouho pro něj, že nevím jak budu ted žít dál. Tak jsem mu věřila, litovala ho, že má moc práce a málo času na rodinu a on si zatím budoval vedle jiný vztah a nás si nechával na straně, co kdyby to nevyšlo?

 

     Nebo kdybych se nezačala ptát, možná by zůstal? Co s tím? Co s tou zrazenou důvěrou? Jak se dá milovat a nevěřit? Jak pochopit, že muž tvých snů je podvodník? Když jsem byla tak pitomá, že jsem byla fakt až doteď zamilovaná? Jak to vysvětlím naší devítileté princezně? A až to zjistí prcková, tak se snad zblázní. Viděla ho tak málo, že s ním neřeší vůbec nic, snaží se nezlobit, aby se na ni  smál a uctívá ho jak obrázek. On vůbec neví, co všechno v té její chytré hlavičce probíhá. A uvědomuju si, že jsem hrozný tele, já jí to vlastně naučila svým příkladem. Dělala jsem celý léta to samý: čekala na něj a snažila se být příjemná a nezatěžovat ho problémama a konfliktama, protože jsem si chtěla užít, že je na chvíli doma. To jsem ji ale chytře vybavila do života.

 

     Jen si říkám, jak se po těch šestnácti letech vyrovnat s tím, že vlastně neznáš toho, kdo ti byl nejblíž? Cítím tak strašný zmatek, všechno mám rozbité, všechno, v co jsem věřila, je pryč, zahodil rodinu, dceru, nedodělaný barák (ještě jsme malovali plány, předělávali z gruntu ruku v ruce jednu polovinu, letos se měla udělat druhá, hypotéka je na tom a ted jsou všechny plány v čudu, až se to prodá, vyplatěj se pokuty a poplatky a úroky, nezbude ani na jeden byt .. ale všechno mu to za tu slečnu stojí. Neznám ji a nechci ji nějak špinit, ale dá se srovnat 16let společnýho života, kamarádství, láska a dítě, a na druhou misku vah dát touhu a nezodpovědnost?

 

     Komu můžu věřit, když z pana dokonalého se vyklubal dokonalej lhář, který se pohoršoval nad nepoctivostí druhých a sám žil dvojí život, spal s námi oběma, nikdo na něm nic nepoznal? Každý mu věřil, klienti, kamarádi, všichni... Milovala jsem ho celý ty roky a ted se bojím, že už nikdy nebudu moct milovat nikoho. Jsem placatá, bolavá, chvíli happy, chvíli hystericky řvu, chvíli mám pocit, že už nemůžu dál a pak vím, že je tu prcek a musím.

 

     Proč jsem byla tak slepá...

 

Janina

 

Komentáře (53)add feed
Janino, : Jitka
úplně tě chápu a vím, co se s tebou děje. Já jsem si totéž v bleděmodrém prožila před šesti lety, kdy po třicetiletém manželství se manžel zaláskoval a byl z něho tetřev hlušec a ještě k tomu tupec. Ty to máš těžší, protože máš ještě doma dítě, ale zase velkou šanci na nový začátek s někým jiným. Držím ti palce.
prosinec 19, 2007 12:20
To chce čas... : Vodoměrka
je to strašný, máš pocit, že pro tebe všechno skončilo, že už nikomu nebudeš věřit a nevíš si rady, co sama se sebou, jak se chovat, jak to přežít, jak to ustát. Já taky celý roky myslela, že znám toho muže, co jsem si ho vzala. Neznala jsem. A pořád jsem byla dorůžova zamilovaná, myslela si, že to tak má být a bránila ho, když mi kamarádky naznačovaly zprvu jemně, pak důrazněji. Nevěřila jsem tomu, že by mohl hodnou a tolerantní ženu a dvě krásné děti vyměnit za někoho jiného. Mohl. Byla jsem na celém sídlišti ta poslední, která se to dozvěděla. Jediné, co ta strašná bolest chce, je čas. Aby ses s tím vyrovnala, aby ses naučila žít s pocitem, že to není tvoje chyba a že to tak prostě dopadlo.
Proč jsi byla tak slepá? Protože jsi chtěla. Protože jsi ho milovala. Bezvýhradně. Protože jsi zapomněla na sebe a oddala ses dobré věci. A přerodit se z toho všeho do normálního života chce čas. Zvládneš to, neboj se. Tak jako všechny ty ostatní, kterým se to přihodilo. Nesčítej oběti, nepomáhá to.
Věřím, že vánoce teď pro tebe budou to nejhorší období. Budeš mít slzy na krajíčku, začneš je nemít ráda a budeš se toho bát, ale zkus věřit, že se to stalo pro něco jiného, dobrého, lepšího. Že tě v budoucnu čeká nový, lepší muž, lepší vztah a plno, plno lásky. Přej si lásku, abys ji mohla rozdávat dál svým dětem a všem drahým. Jsi ještě mladá, tak to nevzdávej. A když budeš chtít, tak napiš. Daniela ti dá mejla.
prosinec 19, 2007 12:37
Pred lety se mi stalo neco podobneho ... : Kristina
jen jsme nemeli deti, ale nas zivot byl spojeny i spolecnym podnikanim. Kdyz se Ti to stane takhle, ze nic necekas a netusis a je to v podstate ze dne na den, tak Ty prvni dny a tydny jsou strasne. Zvlast kdyz si se leta uskrovnovala, vychazela vstric a snazila se byt ta uzasna, chapajici, tolerantni, milujici, ... proste dokonala. Najednou nemas nic a nevis co dal. Napisu Ti co mi pomohlo - seznamy a rozvrh. Udelala jsem si tabulku, vypsala dny a hodiny a do kazdeho radku napsala co budu delat, splnene veci jsem odskrtavala. Stalo to sice veskere me sily, ale za par dni mi ta fajka u splneneho ukolu zacala delat radost. Pak jsem si zacala delat seznamy toho co jsem do vztahu davala, co mi vztah daval a co bych si prala, vysel mi znacny nepomer ... zamerila jsem se tedy na budoucnost a sebe. Po par tydnech jsem zjistila, ze byt sama a divnout se na nejaky serial, misto plneni ukolu do pozdnich nocnich hodin, je vic nez fajn. Zacala jsem se ucit nove veci a casem jsem si udelala ZL a zacala pracovat na tom, aby nebyla nouze. Tenkrat jsem si rekla, ze az si zase nekoho najdu, tak uz se nikdy nevzdam svych konicku, pratel, prace, ... cca za dva roky jsem si nasla sveho soucasneho manzela. Dnes uz jsem rada, ze se to tenkrat stalo, kdyby se to nestalo stale bych se snazila byt dokonala a nikdy bych nepoznala cloveka, se kterym si rozumim a muzu byt takova jaka jsem ...

Nevzdavej to, urcite Te ceka neco hezkeho, ber to jako vyzvu, zkus zapojit vsechny sily co mas ... casem na to budes vzpominat mozna stejne jako ja ... Drzim palce, nebot dokud muze clovek sam dychat, da se vzdy neco podniknout ...
prosinec 19, 2007 13:18
Nojo holka. Poraďte, pomozte : NČ
Jó, kdybych byl mladší... to bych věděl hned. Ale takhle, na starý kolena, fakt nepomůžu :-(
Ale myslim, že by sis měla aspoň teď ty svátky zařídit tak, abys nebyla pokud možno sama jen s dcerou.
prosinec 19, 2007 13:39
... : Jája
Je to hrozně smutný, zvlášť teď, ale život se točí a dál a mně připadá, že nejepší je se co nejdřív sebrat a začít si diktovat. Možná nastal čas už nejvyšší naučit se být tvrdá a myslet hlavně na sebe a dceru. Protože mě se osvědčilo, že chlap si musí všechno zasloužit a ne mu to servírovat s otevřenou náručí. Janino asi bys měla začít v prvé řadě kopat za sebe a samozřejmě svoji holčičku, i když to bolí.
prosinec 19, 2007 13:42
Kamarádce se stalo : Ráchel
to samé před čtyřmi lety, rozvedení jsou asi osm měsíců. A bylo to stejné, láska jako trám, čistá duše, a bla bla. Jenomže,ta čistá slečna měla 12tiletou dceru se svým profesorem, který si vzal nakonec její sestru. Musí to být rodinka k pohledání.Dneska ten dotyčný, který je velký gurmán a kamárádka je fantastická kuchařka a cukrářka, takže byl zvyklý na dobré papu, tak si peče SÁM štrůdl. To by ho v 36 letech ani nenapadlo, ale ve 40 mu nic jiného nezbývá.Boží mýny melou pomalu, ale jistě, klidně to nechte na nich.
prosinec 19, 2007 16:16
Moje kamarádka dopadla podobně, : mamča
jenže se zatvrdila, a místo lítosti dostala vztek. Ten jí dal sílu, takže si zjistila jméno a adresu milenky, doma zabalila manželovi věci, přibrala i špinavé prádlo a přihodila k tomu i mokré podvlíkačky co zrovna visely na šňůře. Kufry dovezla k milence, zazvonila, kufry jí šoupla do předsíně a odjela domů vyměnit zámky.
Když pozdě večer dorazil manžel do svého trvalého bydliště, marně zkoušel klíč v zámku. Kamarádka mu otevřela, a ujistila ho, že už tady nebydlí.
A to si ten její manžel myslel, že manželka nic netuší... smilies/grin.gif
prosinec 19, 2007 16:40
Janino, : Sammy
precetla jsem Tvoje radky (u mne je rano) a jsem z toho moc spatna. Umim si predstavit, co Te ceka za Vanoce. Ten Tvuj princ je proste obycejnej hulvat. Co Ti poradit? V prvni rade, se snaz honem naplanovat Vanoce nekde jinde nez doma. U rodiny, u pritelkyne, nebo nejaky zajezd na hory. Kamkoliv, jenom ne doma sama z holcickou. Uz je dost dospela a pozna na Tobe jak moc jsi nestastna. No a po svatcich zacni hned prakticky. Vyhledej advokata. Musis zacit myslet na Vas dve. Ted asi mas pocit, ze uz dal nemuzes. Ale ver, ze zase bude lip, hlavne se snaz nejak se z toho vyhrabat. Ceka Te rada neprijemnosti okolo majetku a tak a musis mit cistou hlavu. Preju Ti hodne stesti a abys nekde v sobe nasla silu to vsecko vydrzet. Vydrzet se da moc. Ja mela snad nejkrasnejsi manzelstvi,az do doby, kdy u dveri zazvonil policajt a nahlasil mi, ze se stalo nestesti a bohuzel.....Myslela jsem tenkrat, ze to tady zabalim taky a pujdu za nim. Vidis a jsem tu a ten zivot je nekdy maloucko prazdnej (zustala jsem sama), ale porad krasnej. Janino nedej se, zase Ti slunicko zasviti, uvidis.
prosinec 19, 2007 18:54
... : Michala
Ahojky Janino, jsem na tom uplne stejne, manzel mi 19ti letech manzelstvi a 21 letech vztahu rekl totez, uz te nemiluji, nase manzelstvi dal nema cenu a ja zirala a nechapala, kde se to najedno vzalo. Placam se v tom ted 6 mesicu, momentalne jsem v rozvodovem rizeni. Cas je vazne nejlepsi lekar, je mi stridave, takova sinusoida smilies/smiley.gif, ale verim, ze bude uz jen lepe a lepe. Mas dceru, ja mam dve a ty mi drzi a drzely nad vodou i pri myslenkach dosti ponurych. Pokud budes mit chut "pokecat" vice - muj email: Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny Drztim palecky, vazne to casem preboli, ikdyz taky si rikam, ze verit budu muzum uz jen stezi smilies/wink.gif
prosinec 19, 2007 20:08
Musím to trochu odlehčit : carie
tady je slzavé údolí. U nás to bylo na vánoce 2000. Ex si řešil asi svoji krizi středního věku a povedlo se mu to. Na takové blbosti čas teď opravdu nemá. Má 4(!) zaměstnání, hypotéku na panelákový byt do 60, syn studuje-na toho bude platit 5000 ještě 3 roky. Sedmiletá holčička (kvůli její mamince byl rozvod, rozešli se) taky něco stojí. K tomu jeho osmdesátiletí rodiče, čiperní, velmi s ním manipulují, zašlá sláva- přeji pevné zdraví do sta let. Syn ho viděl někdy v létě a vyprávěl že ex vypadá příšerně a prý něco mlel o tom, že teď nese následky. Když si vzpomenu jak odcházel před těmi sedmi roky, co nocí jsem nespala, neměla prachy...
prosinec 19, 2007 21:14
Až je mi hanba a stydno : strejda
za to mužské plémě, které se vyznačuje tím, že má gule...
Janino, zkus to léčit humorem. smilies/wink.gif
prosinec 19, 2007 22:05
gule jsou v pořádku : Alena Puntíčkovaná
ale neměli by se používat k myšlení.
prosinec 20, 2007 00:00
hm,jenze mozek chlapu je : Layla
prave v nich a telo je attachment smilies/cheesy.gif
prosinec 20, 2007 01:50
Sammy : BaBu
mně se stalo něco podobného..koncem listopadu před devíti roky....taky skvělý chlap, skvělé manželství, skvělá dcera...a v jedné minutě konec-mně to přišli říct do práce...taky jsem chtěla za ním, ale nemohla jsem kvůli dceři-vánoce jsem strávila s bráchovou rodinou, silvestra se švagry...moc mi všichni pomohli...byly jsme pět let samy...no a teď je nás už víc, máme doma přítele a malou princezničku...naučila jsem se pokoře a jsem vděčná za každý prožitý den....takže pro Janinu: pobreč ci a pak se kvůli dcerce a hlavně kvůli sobě vzchop-život je před tebou
prosinec 20, 2007 06:46
Je to jak přes kopírák... : Myška
Já se dozvěděla, že nejsem milovaná v létě 2000 po dovolené. Do té doby nic, žádný náznak, dokonce jsme plánovali společné zadlužení kvůli domu. Po patnáctiletém manželství, já byla zaláskovaná jak na začátku. A najednou prázdno, vztek, zoufalství, černá díra přede mnou. Skoro třičtvrtě roku jsem se ponižovala, aby děti měly úplnou rodinu. Stejně to nepomohlo, a já se teď za to sama před sebou stydím. Odstěhoval se, nikoliv však k milence, ale k matce. Ta na něj byla naštvaná, a do konce života mu opuštění rodiny vyčítala. Po dvou letech následoval rozvod. Z počátečního zoufalství jsem se dostala díky dětem, svým dlouholetým kamarádům, koníčkům, a díky psychické podpoře mé maminky. Pomalu začala být tráva zelenější a nebe modřejší, a život krásnější. Trvalo mi to dlouho. Ale už delší dobu jsem ráda, že se to stalo, že jsem měla možnost se posunout dál. A řídit si život jen podle sebe, samozřejmě s přihlédnutím k dětem. Všechno se dá překonat, ale neskutečně to bolí. Držím palce!
prosinec 20, 2007 08:51
A mě se stalo to samý : Krakonoš
před pěti rokama. A fakt - koukal jsem se dvakrát - moje bejvalá žená koule neměla. Tak dodnes nevím, čím teda myslela ona? smilies/grin.gif
P.S. Myslím, že se všichni shodneme, že jsme za čas přišli na to, že úžasňák/úžasňačka zase tak úžasní nebyli, a za další čas nám pak došlo, že to bylo to nejlepší, co nás mohlo potkat - novej a lepší život. A v tom je pro Janinu veliká naděje, tak nevěš hlavu - bude líp!
prosinec 20, 2007 10:21
Janinko : mila1
cetla jsem si Vas dopis pozorne a kdyz nad tim tak uvazuju, Vase situace neni tak strasna, jak na prvni pohled vypada. Vase dcera je zvykla byt predevsim s Vami a to se do budoucna nezmeni. Pokud se tedy rozhodnete pro rozvod (doporucuji co nejdriv navstivit pravnika a probrat s nim prakticke veci), bude dcera k tatinkovi pravidelne jezdit a on se ji bude venovat mozna vice nez doposud. Hlavne se nelitujte a nestrkejte hlavu do pisku.. Jste jeste mlada a zivot mate pred sebou. Drzim palce
prosinec 20, 2007 10:28
a já to právě teď prožívám podruhé, : Inka
včera jsem se definitivně odstěhovala, vzala jsem si svých pár svršků, rozbila hrneček od něho v kterém jsme denně ráno pili spolu kávu, roztrhala společnou fotografii, vrátila mu prstýnky včetně snubního a zmizela nadobro. A na to mi večer přišla smska: "Proč jsi zničila ty věci???" Měla jsem chuť mu říci, že proto, že on zničil náš vztah a manželství, takže už je nebudu potřebovat, ale odpověď mi nestála na tak hloupou otázku. Prima vánoce, žiju v nedostavěném domku, nad hlavou mi sem tam svítí žárovka s objímkou, občas musím použít i baterku, topím si kamínkách, šlapu po betonu a sprchuju se džberíkem s teplou vodou venku na terase i tom mraze, hlídám dva psi své dcery a na peřině mi spí kocourek a vrní. Hypotéka je jak hrom, nevím jak to zvládnu, vanu ještě nemám, abych si jí nabrečela celou. Na stole mám adventní věnec a okna zacákaná od štuku, mýt je nemá smysl, ještě nejsou vyštukované špalety. No nakonec by mohlo být i hůř ne? Zase nejsem smrtelně nemocná, děti a má rodina jsou také v pořádku a máme hezké vztahy......Je mi taky mizerně ani se to slovy popsat nedá.
prosinec 20, 2007 11:06
Inko : bb
určitě? nejsi jen přepracovaná, přetažená, ve stresu, a tahle předvánoční bouřka se přežene a bude zase dobře?
prosinec 20, 2007 11:18
ne to jsem ještě k tomu všemu, : Inka
nepřežene se, včera padlo definitivní rozhodnutí. smilies/cry.gif
prosinec 20, 2007 11:28
... : xxx
Pohled z druhé strany: Já byla ta která odešla. Od muže kterého jsem kdysi milovala jako nikoho, dychala bych pro něj. On mé city blahosklonně příjmal,často vypadal, že to hraje na více stran, svatba byla protože ho k tomu dovedly "jisté" okolnosti. Nikdy se mi po žádném konfliktu neomluvil, vždy jsem to nakonec udělala já.Stalo se i to, že mi v hádkách rozbíjel zařízení bytu. Když jsem po 15 letech vztahu odcházela, byl úplně klidný, rychle si našel náhradnici, věděl moc dobře že jsem na něm závislá. A hlavně se mi snažil vsugerovat, že naše manželství bylo úžasné a že mi vlastně hráblo. Okolí (společní přátelé) mě odsoudilo, vypadali jsme prý jako dokonalý pár, já se jenom zakoukala do jiného. Jenže kdo se na potkání chlubí, že má problémy.:-) Dnes, po letech jsem ráda že jsem to ustála, ale bylo to těžké i když jsem rozpad manzelství vlastně dokončila já. Pro Janinu: zkus se zamyslet, co bylo příčinou jeho odchodu. Pokud jsi si 100% jistá, že jde opravdu jenom o poblouznění (může se stát každému), vyčkala bych, období zamilovanosti trvá prý cca rok. Po tuto dobu bych nevyčítala ale zároveň bych mu dala jednoznačně najevo, že ho pořád miluju a že o něj stojím. Zkušenosti z okolí mi ukázaly, že v takovémto případě jsou expartneři ochotni k různým ústupkům (např. výše výživného)Hlavně bych nejednala hystericky. Já vím,hezky se to radí špatně koná, ale pokus se.A zároveň se pokus někoho najít, možná po pár měsících zjistíš, že pan úžasný nebyl až tak úžasný a vztah byl vlastně pouhý zvyk.Přeji pevné nervy a aspoň trochu pohodové vánoce.
prosinec 20, 2007 11:42
Inko to mne mrzi : Kristina
ty jsi byla vzdy takova akcni - neco mne napadlo, kdybys chtela tak mi napis na Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny - muzu poradit a trosku pomoct jak si neco malo vydelat (zadna kosmetika, zadny letadlo, ... jen prace smilies/wink.gif) ... treba by jsi prisla na jiny myslenky ...
prosinec 20, 2007 11:45
... : manul
Ach jo, zajimalo by me, jestli nekdo vi PROC se tohle vlastne deje (nepocitala jsem to, ale ty pribehy jsou tady jak pres kopirak) a JAK tomu vlastne zabranit (pokud to vubec jde). Asi je nejlepsi prevence, ale jaka? Priznam se, ze cteni Kudlanky mi vneslo do zivota jistou nejistotu, uz si nerikam "me se to prece nemuze stat". I kdyz si myslim, ze mam temer idealniho partnera, obcas me prepadne strach, ze mu taky v te hlave rupne (klepu na drevo)
prosinec 20, 2007 12:00
Manul, : Vodoměrka
jediná jistota, kterou v životě máme, je to, že nikdy nemáme nic jistého.
prosinec 20, 2007 12:17
janina : Jana
ahoj všichni, děkuji moc za příspěvky a podporu. Věř mi xxx, že první co jsem zkoumala byl jeden velký otazník PROČ? Samozřejmě nejsem dokonalá, mám chyby, jsem ukecaná, trochú nepořádná, chaotik, plašan. Ale zná mě tolik let, zase tolik jsem se nezměnila. Co vidím špatně, měla jsem problém s váhou, kvůli prckové jsem byla na hormonech několik let a pak sama doma s ní bez možnosti hlídání až z toho bylo 25 kg navíc. Chápu, že je to problém, trápilo mě to moc, až tak, že jsem se letos v létě rozhodla jít do prášků na hubnutí (ležela jsem v létě po operaci s kolenem - vazy), protože diety nezabíraly a bála jsem se, jak se budu míň hýbat, že to půjde nahoru. Zhubla jsem 16 kg, mám krásných 71 kg, to už je skoro mnodelka(před holčičkou jsem vážila 67 kg), dva měsíce po operaci jsem ujela v terénu 25 km na kole, byla jsem tak pyšná a čekala podporu a on si ani nevšiml. Už byl asi zamilovaný..... V létě jsem začala vnímat poprvé ten chlad a odtažitost, nezájem. Jestĺi proto, že ten úraz mi otevřel oči, protože jsem čekala podporu od něj a nedostala ji, já nevím. Pak to bylo moc práce, chvíli hapy, chvíli nic a já nevěděla co se děje, jen že cosi je jinak. Máme provázanou i profesní sféru, pracuji pro jejich subdodavatele, takže vím, že v práíci měl problémy, tak jsem ho nechtěla prudit, připisovala jsem to starostem a vyčítala si, že jsem sobec, koukám jen na svou bolístku a nestojím při něm. A pak přišel den, kdy už jsem nevydržela střídání nálad a nepustila héo, dokud mi neřekl. co se děje. Možná jsem měla počkat , já nevím, ale tak strašně jsem potřebovala slyšet, že to bude dobrý, že vidím bubáky kde nejsou, prostě jsem nevydržela. A ted nevím, jak zvládnout, že dál chodí domů večer, jestli z práce nebo od ní nevím a já musím dělat jako nic. Ona totiž jeho láska taky není bez závazků a nemá kam jít. Hrozně se zlobil, když jsem mu řekla, že po novém roce chci aby se odstěhoval a že už se o něho nebudu starat. On si myslel, že s námi bude bydlet do té doby, než si to s ní nějak vyřeší, ale fakt to nejde. Myslela jsem že budu zas princeznu a před ním nebudu plakat, ale nejde to, věřte mi nejde. Na vánoce chtěl být s námi, dcera ještě nic neví, ale já to neustojím. Nemůžu chystat vánoce a vědět že jsou poslední a že musím býrt hapy. Včera jhsem mu řekla, že jedu domů k našim, mám to 450km (to je doufáím dost daleko )dcerce už jsem zkusila říct, že kdyby měl tatka přes vánoce práci, tak jestli chce být doma jen my dvě, nebo u babi, vybrala si nadšeně babi, tak snad jí to nepokazím. U mámy je plný byt lidí a zvířátek, tam se můžu schovat před dcerčiným zkoumavým pohledem a ví to jen sestra a ta bude mlčet, takže by to nemuselo být pro dceru tak smutné.
prosinec 20, 2007 12:20
Inko, : Myška
pro mě je to překvapení. Myslela jsem, podle Tvých příspěvků, že máš harmonický vztah... Tak Ti přeji hodně síly a optimismu...
prosinec 20, 2007 12:24
Janinko, : Vodoměrka
nehledej PROČ... nenajdeš ho, nenajdeš ho takové, aby tě nechalo chladnou a nevzrušenou. Prostě proto. Nehledej chybu u sebe, to je to nejhorší, co můžeš udělat. Jediné, co si musíš uvědomit a mít ráda, jsi ty sama a tvoje děti. Děti jsou nejdůležitější a aby byly v pohodě, musíš být v pohodě v prvé řadě ty sama. Znám to, když je o vánocích u stolu někdo, komu už nemůžeme věřit a když ženská nemá sílu, aby hrála, jako že nic. Jeďte k babičce a zkus se těšit z toho, že máš kam jít a máš maminku, která vás přijme k sobě a miluje vás. To je dar, který třeba nějaká jiná na tvém místě ani nemá. Tak si udělejte pořádnou dámskou jízdu.
prosinec 20, 2007 12:27
hmm Kristí, to já jsem, tak asi právě proto, : Inka
když se mi to stalo poprvé, tak mi moje kamarádka řekla jednu zajímavou věc. A to: "uvědomuješ ty si vůbec jaký s Tebou pro jednoho chlapa musí být strašný život?" Koukala jsem na ní jako zjara a vůbec nechápala. Vždy jsem se hodnotila jako dobrý a schopný partner pro život, takový ten, co tu životní káru táhne společně s ním a spolu něčeho dosáhnou a ne ten co se jen nechá vézt na vozíku a naříká. Ale ona mi řekla: "no právě, Ty jsi strašně akční, rychlá, pohotová, se vším si hned poradíš...dovedeš si představit jak tomu chlapovi musí být když běžíš celoživotně 2 metry před ním a on Tě stále jen stíhá s jazykem na vestě???" Věru mě takovýto pohled na sebe nikdy nenapadl. A moje moudrá stará profesorka mi několikrát řekla: "vzpoměň si na mě, hezký, rychlý a šikovný ženský zůstávají sami, protože je každej mužskej opustí pro chudinku, která je neschopná a nešťastná a tam se oni můžou ukázat jací jsou to rytíři a hrdinové a realizují se. Tobě už nic co bys sama nezvládla nepředvedou". No myslím, že na tom něco bude. Když se Ti přihodí v životě dvakrát stejná věc, tak je to k zamyšlení, proč to tak asi je.
prosinec 20, 2007 12:33
to manul : xxx
Já si myslím, že problém je v tom, že se oba přestanou ve vztahu snažit, usilovat o toho druhého.Nestačí, když se snaží jeden.Někde jsem četla že se musí vztah zalévat, jinak zvadne jako kytka. Spousta žen, když už nají toho svého tzv. doma, začnou ve jménu detí a domácnosti chlapa různě peskovat.Platí to samozdřejmě i opačně. Myslí si, máme spolu děti, takže TY musíš...A manželství se stane institucí, kde se pořád něco musí... a pak se objeví nekdo jiný a je vymalováno. A pokud si ti dva OBA neuvědomí, že vztah je záležitost OBOU, tak i ten nový vztah za pár let skončí tam, kde byl ten původní.Jen je více dětí a více smutku. Je to o nás o lidech. :-)A podle počtu rozvodů kolem teď máme asi dobu, kdy všichni ať chceme nebo nechceme, hrajeme "škatule škatule hejbejte se".Pořád je kolem spousta volných opuštěných zralých lidí, kteří nám můžou v konkurenčním boji ukrást zrovna toho našeho miláčka.
prosinec 20, 2007 12:34
Ach jo, : Míša šíša
holky, přeju vám hodně sil, ať tohle období zvládnete. Je to hrozně smutný, obzvlášť pak v době Vánoc, kdy se má za to, že rodina drží ponejvíc při sobě. Vím, že život není pohádka, když ale vidím, jak je nešťastný někdo konkrétní jako tady Janina a Inka, tak ani nemám chuť se na vlastní Vánoce nějak těšit. Je mi to moc líto.


prosinec 20, 2007 12:38
Myško, všechny mé vztahy : Inka
byly harmonické a všichni exchlapi to teď velmi dobře vědí a drbou si hlavu a já jsem se všemi zadobře, zůstala jsem kamarádka a pomáháme si, ale já už jsem za tím abych se vrátila i kdyby o to usilovali, dvakrát nevstoupíš do jedné řeky a ztracená důvěra se moc těžko hledá. A chlapů je plnej svět a nakonec i bez nich se dá krásně žít. Horší je to z financema, ženský jsou ohodnocené finančně mnohem hůře a v tom je kámen úrazu. Ale bůh ví proč to tak je, asi si musíme každý něco prožít pěkně do hloubky. smilies/undecided.gif
prosinec 20, 2007 13:03
Janinko... vis, ono vubec neni vyloucene, ze ten tvuj se nakonec nikam neodstehuje a zustane s vami.. : mila1
takze delas jenom dobre, ze na vanoce s dcerkou odjizdis.. a potom uvidis.. mam zkusenost, ze chlap se strasne nerad radikalne rozhoduje (jemu to v podstate takto vyhovuje - ma domov a ma milenku, ma dve zenske)a pokud ta jeho mila je taky zadana, tak je velka pravdepodobnost, ze jim to nedopadne a ze on nakonec z tech vsech problemu, co kolem toho vzniknou, utece zpet k Tobe.. pak je ale jeden velky problem - ze uz ho nebudes chtit zpet
prosinec 20, 2007 13:13
Pojistit se to nedá. : Krakonoš
Skončit může i ten nejlepší vztah s nejskvělejším člověkem, to je prostě vývoj, někdy se podaří, že se oba i se svým vztahem dokážou vyvíjet stejným směrem a tempem, pak se můžou těšit na nějaký ty zlatý a diamantový svatby, ale konec po x letech je mnohem typičtější způsob vývoje. Můžeme jen věřit a nepřestat se o svůj vztah starat, což je úplně něco jinýho, než dělat i za toho druhýho a táhnout vozejk, na kterým on se jenom válí. A je třeba mu dát prostor, aby i on měl pocit, že v tom vztahu něco tvoří a má svůj podíl - nám akčním typům se stane snadno, že pomalejšího partnera totálně převálcujeme a on si vedle nás připadá jako neschopnej idiot. No, dnes mám partnerku o něco akčnější, než jsem sám, tak se spíš musím snažit, abych za idiota nebyl já :-). Inko, u tebe mě to zvlášť mrzí, taky jsem měl pocit, že si svůj "second servis" hodně pochvaluješ. Tak bude holt třetí, určitě na tebe někde čeká. Tak nesmutněte, smutnice, a hezký Vánoce!
prosinec 20, 2007 14:03
pro xxx : Eva
Taky mi prý hráblo.Po 20 letech manželství kdy jsem vše táhla sama ,chodila do práce vydělavala slušně starost o dum a rodinu.Byvalý manžel byl celý týden pracovně v zahraničí a když byl o vikendu doma tak byl unavený nebo mu bylo špatně po pátku.zájmy .koníčky žádné.Prý na ně neměl čas.Spíš ho nic nebavilo.když jsem chtěla na dovolenou musela jsem sama z dětma ,moře neměl rád,chtěla jsem na hory-neuměl lyžovat,chtěla jsem na ples-neuměl tančit atd.Ale nebil mě a dával mi celou výplatu tak co si stěžuju! když jsem potkala někoho jiného a rozvedla se tak mě taky odsoudili hráblo mi.Vždyť pro okolí jsme byli tak klidné manželství.
prosinec 20, 2007 15:56
Holky (popř. kucí), : saffron
čtu to už druhý den (od prvního příspěvku Janiny pod článkem o odpouštění), tolikrát jsem začala psát reakci a vždycky jsem to smázla. Je mi z toho docela šoufl a vůbec nevím jak vás podpořit.Je to moc zvláštní, vždyť všichni chceme jedno- milovat a být milováni - tak proč je to tak složité?
prosinec 20, 2007 19:04
Nejsi v tom sama : Hanka
Jsem v úplně stejné situaci, jen jsem starší a mám děti dvě. 15 a 8 let.A k tomu starého tátu, o kterého se starám. Musíme být silné a žít hlavně pro děti. Časem se snad všechno srovná a všechno přebolí. Nakonec nám třeba bude ještě lépe než nyní.A s někým jiným.
prosinec 20, 2007 23:19
to Janina - je zamilovanej? : Alena Puntíčkovaná
no super!!!tak ho okamžitě vypakuj. On nic nepotřebuje - zamilovaným přece stačí měsíční svit a třpyt ranní rosy. Vyměň zámky, a hlavně mu dej VŠECKY jeho věci před dveře.Aby neměl důvod do bytu lézt. Je manažer? Má slušnej plat - no super! Okamžitě ho zažaluj o výživný - a tučný! Jako jeho spolupracovnice zajisté můžeš zdokladovat kolik kdy bral. Budeš volná, bohatá, budeš mít slušně zařízený byt..co ti bude scházet.Nikde žádná buzerace - přijdeš domů a bude to DOMOV. A ne další pracoviště. Až ti tohle dojde - nebude síly, která by tě přiměla vzít ho zp ět. I kdyby přijel na zlatým praseti. Přestaň plakat a spravedlivě se naštvi. Hněv ti dodá energii a pomůže ti překonat nejhorší.Až se ti odplaví adrenalin, bude ti ddaleko lépe.
prosinec 21, 2007 08:04
Stejně jako Saffron : Ariana
se pokouším něco napsat a pak to neodešlu. Pořád mi vyvstává otázka, proč chlapi neumějí ocenit tak báječný ženy a odcházejí od nich? A stále mi nic nenaskakuje kromě pochybností o jejich příčetnosti a zdravém rozumu. Je mi to taky moc líto. Janino a Inko, přeji hodně síly, abyste to překonali. Čas je naštěstí nejlepší lékař, ale tu počáteční bolest si každý musí protrpět do dna. Jenže náš život se pohybuje v protikladech, bez bolesti a trápení není radosti a pohody. A tak asi nezbývá nic jiného, než to tak přijmout. Zas přijdou lepší časy.
prosinec 21, 2007 10:48
Aleno P. : bb
to všechno asi ano, ale na to bude mít až v té druhé fázi, ono to nejde hnedy, pár týdnů je krátká doba na to, aby si zvykla, že co bylo 16 nebo kolik let není a aby přestala mít ráda, spíš nenávidět, a honit peníze a a majetek
prosinec 21, 2007 20:17
Inko, : Ceskymo
mam takovej pocit, ze to Krakonos vystih... a tys taky uz neco vedela... muj muz me miloval cely ty roky, ale protoze nestihal, tak si pripadal jak idiot - a podle toho se taky ke mne choval. A to mi dalo lekci, kterak sama sebe zabrzdit, kdyz postrehnu tu podivnou reakci.... Jenze uz se mi nechce se brzdit, to snad radsi zustanu sama. Jestli si chces popovidat, napis mi na Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny , verim, ze je to pro tebe tezky, ale ne jenom ta situace, spis vsechny ty otazky - co kruci delam spatne? Nedelas spatne nic, jenom ne vsichni muzsky jsou schopny snest partnera misto zavisly chudinky....
Drzim ti palce, ale nebojim se o tebe, jsi silna a zvladnes to, to jenom tyhle vanoce budou stat za prd.
prosinec 22, 2007 08:10
janina : Jana
ahoj všichni, tak jsem zas tu. Jo jsem to já Janina, jen mám špatně registraci. Asi jsem úplně pitomá, ale rozhodla jsem se, že zkusím přece jen na štědrý den zůstat. Nejde najednou přehodit vyhýbku a koho si milovala najednou posuzovat tak, že tohle ho vytrestá nebo počítat s tím, že by ho to mohlo vrátit. vím že svým způsobem jsem asi masochista, ale pro ty dva moje lidičky jsou to možná poslední Vánoce, které mohou spolu strávit a pro prckovou poslední s námmi oběma. Zatím se mi být za princeznu moc nedaří, spíš se mi chce plakat a asi to jde i vidět. Ale myslím, že nemám v sobě tolik nenávisti, abych ho tu na štědrý večer nechala samotného. Nejde smazat všechny ty roky, kdy jsme se spolu prali se světem bok po boku. Je to o to těžší, že jsme se dali dohromady oba hodně km od domovů, takže pouto je mnohem pevnější a útěcha a podpora daleko. Známý a kamarády máme povětšinou společné a koho chcete zatěžovat v tuhle dobu svým problémem?
prosinec 22, 2007 14:27
janina : Jana
nejvíc mi ubližuje to šílené střídání nálad, nikdy nevím, jak na tom budu ráno, nebo odpoledne. Střídavě mám hlavu nahoře, jsem hapy a říkám si holka, ber to z té lepší stránky. Máš úžasnou svobodu, můžeš dělat a chtít co chceš, aniž bys musela brát do úvahy, jestli ten druhý se bude chtít zapojit, to přece taky není k zahození. A pak ho uvidím, je tak provinilý a snaží se být moc hodný, a začnu být ublížená, pláču, jsem na něj asi i zlá. Občas mi ujede urýpaná dvojsmyslná poznámka, občas utíkám do koupelny si pustit vodu a vybrečet, občas nevydržím a zavolám kamarádce a brečím pak jak želva. I když jsem jí asi letos taky pokazila vánoce, zná nás oba, jsou nám úplně nejblíž, takže už v létě věděla, že se něco děje. Jsem asi opravdu sobec, viďte. Když jsem se jí utíkala vyplakat na rameno, vůbec jsem si neuvědomila ty důsledky. Tolik to bolelo, že jsem se musela o někoho opřít, abych neupadla, že jsem si vůbec neuvědomila, kolik jsem toho na ni naložila. Jsem jí strašně vděčná, že je tu vždycky pro mě, ale strašně doufám, že nikdy nebude tak zoufale potřebovat podporu ode mě. Ne, že bych tu pro ni nebyla, jen jí nepřeju tolik bolesti a smutku, aby to bylo potřeba.
prosinec 22, 2007 14:37
janina : Jana
tak jdu zas do života. Za chvíli se vrátí manžel s dcerku z nákupů, tak se musím hodit do pohody a připravit se na cukrátka. Taky máme dnes rozlučku z práce, tak se sebou musím něco vytvořit smilies/wink.gif, docela se těším, že tomu na chvíli uteču (aspoň doufám)tak papa a držte mi pěsti, at dokážu být aspon na štědrý večer za princeznu a pak už budu jen sobec, slibuju smilies/wink.gif
prosinec 22, 2007 14:40
Janino, cetla jsem Tvuj pribeh : Yta
a tak Ti drzim palce, aby Tvemu manzelovi doslo pod kouzlem Vanoc, co ztrati. Ukaz mu sve lepsi ja, nebud protivna. Mozna se ta situace zvrati a on zustane.

prosinec 22, 2007 15:29
g : roman
me to same udelala manzelka po 17 letech i zensky jsou mrchy smilies/wink.gif
prosinec 25, 2007 18:17
... : Ilona
Ahoj Janino, zažila jsem to samý před 3 lety, a jestli Ti můžu poradit, nehrej si na někoho, kým nejsi. Jestli se Ti chce brečet, tak breč, a jestli se Ti chce zachraňovat vaše manželství, tak do toho. Nedělej ze sebe něco, co nejsi, jen pro to, aby jsi ho dostala zpátky. Časem se oba vrátíte ke svým podstatám a problémy by se objevily znovu. Chce to jen přežít to nejhorší období, den po dni. Mě zachránily téměř každodenní návštěvy tělocvičny...potřebovala jsem se zaměstnat, abych nemusela přemýšlet. A o kamarádku se neboj, od toho přátele máme, abychom se měli kde vybrečet...
prosinec 27, 2007 09:54
hm : pete
velicenslepiciozni smilies/grin.gif
prosinec 27, 2007 10:33
to pete: velicenhloupé od tebe... : wendy
holky, i opuštění kluci, držím vám palce, aby vám to období nešťastnění brzo skončilo. Ono každé ztroskotání je smutné - ale horší je, když zklamou děti. S partnerem to není taky lehký, ale děti jsou horší karambol. Tak ať je ten 2008 lepší a ještě lepší..!!!!!
smilies/wink.gif smilies/cheesy.gif
prosinec 27, 2007 10:39
bolí to : Monika
ahoj Janinko, čtu si tvůj příběh a třesu se jako osika.
13.12.07 mi můj muž řekl že ode mě musí odejít, protože máme každý svůj svět, já tíhnu k jistotě, on k nejistotě, obchodní aktivity ho odvedli do jiného světa, kam již nemám šanci s ním jít, protože se ho bojím. Rána z čistého nebe. 23.12. přiznal, že se zamiloval a že považuje za fér mi to říct, protože si mě váží .Jsme spolu bezmála 20 let, máme již velké děti, dcera je rok vdaná a synovi je 17. Zamilovali jsme se do sebe na první pohled a totální zamilovanost nám vydržela vic než 5 let, po sedmi letech jsme měli první krizi, způsobenou alkoholem(na jeho straně) a neschodami v sexu, překonali jsme to a posílilo nás to. žili jsme ve velké shodě a vzájemné podpoře, neustále si říkali jak jsme šťastní, že se máme a nešetřili slůvky "miluji tě" .Pro okolí jsme byli ideální pár. Manžel je úspěšný podnikatel a já pracuji v jeho firmě. Dá se říci, že poslední roky , když děti již odrostli, jsme se věnovali plně firmě.Manžel má velké ambice a k tomu i schopnosti pro odvážné podnikání, já vedu kancelář.Už dávno jsem se ho přestala vyptávat na rizika jeho podnikání, spoléhala jsem na to, že ví co dělá a vždy vše dopadlo dobře. Dívka, do které se zamiloval, je moje kolegyně z kanceláře.... holčina o 20 let maldší, kterou mám moc ráda.
Zhroutil se mi celý svět. Přicházím o muže, který pro mě byl vždy oporou, o práci, s tím o všechny známé - máme jen společné a všichni souvisejí s firmou, o domov- bydlíme v domě s jeho rodinou....
Řekl mi, že s tím bojoval rok a během toho roku praskala vlákna jeho vztahu ke mě a nyní je již vyrovnán a rozhodnut odejít, i když mu nový vztah nevyjde( jí to řekl 20.12.). Mě během roku nic nenaznačil a mě to ve snu nenapadlo. Když se dívám zpět, musím uznat, že náž život byl stereotypní, práce, práce, práce a večer se sejít doma a povídat si o práci ( během dne se v kanceláři nevídáme , firma je rozsáhlá a on má kancelář všude a nikde), já jsem v tom viděla společný zájem - firmu. Ani jeden nemáme koníčky , manžel nikdy nevyhledával společnost a mě to nevadilo. Jediné co jsme měli jen sami pro sebe byla chalupa.
A teď je vše pryč, nevím jak se s tím vyrovnat, smířit.
Díky štědrému dni a božímu hodu, kdy má náš syn narozeniny , neodešel, zůstal a navzájem jsme se podrželi, aby nikdo nic nepoznal.
Dávno, jsme si toho o sobě neřekli tolik, jako za ten vánoční týden, dávno jsme se nemilovali s takovou vášní jako od té doby.
Dohodli jsme se, že nikomu nic neřekneme , že mě pomůže postavit se na vlastní nohy, během roku se odstěhuje za prací a až se s tím smířím tak, abych byla schopna čelit okolí, tak to teprve řekneme. Je to těžké, vím, že ve mě je stále pocit naděje, on to vnímá tak, že mu dávám svobodu.
Jak se s tím důstojně vyrovnat?? Nechci aby odešel, nechci to nikomu říct, protože reakce ve firmě je pro mě definitiva a zároveň vím , že každý jeho dotyk a pohled mě zabíjí. Mám jen dvě možnosti- odpoutat ho od sebe, přestěhovat se, najít si novu práci - začít znova totálně od 0. Nebo projít si peklem a na konci oznámit, že se rozcházíme po dohodě a tím si zachovat alespoň kousek svého života - práci a společné přátele. V tom mi je paradoxně on jediným spojencem.
Může být hůř? a bude líp?????
leden 05, 2008 22:10
nevim : monták
smilies/cheesy.gif smilies/angry.gif smilies/sad.gif smilies/kiss.gif smilies/kiss.gif
srpen 24, 2008 08:50
nevim : monták
smilies/kiss.gif smilies/cry.gif smilies/wink.gif smilies/cheesy.gif
srpen 24, 2008 08:51
nevim : monták
smilies/sad.gif smilies/grin.gif smilies/angry.gif smilies/grin.gif smilies/cheesy.gif[
srpen 24, 2008 08:52
nevim : monták
smrdite smilies/kiss.gif smilies/cry.gif
srpen 24, 2008 08:53
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]